Prima Mazlíček: Jaké jsou následky šlechtění hospodářských zvířat?
Šlechtění není jen o domácích mazlíčcích, týká se i hospodářských zvířat. Více mléka, více vajec, více masa – to všechno ideálně teď hned a za nízkou cenu. Jakou cenu ale platí samotná zvířata?
Na začátku všeho byla domestikace. Díky ní se krávy, prasata či kozy staly klidnějšími, méně agresivnějšími a mimo jiné u nich došlo ke změnám mozkové kapacity – o potravu a úkryt se za ně totiž postaral člověk. To všechno se dělo postupně během několika tisíc let. „Ale během posledních sta let došlo k velmi intenzivnímu a poměrně jednostrannému šlechtění na zcela určité účely, pro která ta zvířata chováme. Tzn. mléčné krávy chováme na to, aby produkovaly velké množství mléka, a nyní třeba produkují zhruba 10x více mléka, než by fyziologicky produkoval jejich předek,“ říká Marek Špinka z katedry etologie a zájmových chovů České zemědělské univerzity.
Levně pro lidi, draze pro zvířata
Nejen na krávy byl vlivem šlechtění kladen enormní tlak na produkci. Týká se to i prasat, která se v rámci jednoho vrhu dostala až na 14–20 selat, kdežto bachyně divokého prasete může mít 3–5 selat. Kuřata, tzv. brojleři, byli vyšlechtění na rychlý přírůstek na váze. Výsledkem je, že v pouhých šesti týdnech jsou až čtyřikrát větší než „normální“ kuřata. „Šlechtění vedlo k tomu, že celý organismus – jeho imunologické schopnosti, jeho fyziologické schopnosti, jeho behaviorální schopnosti, jsou jednostranně zaměřeny na to, aby jednostranně plnily tuto funkci, a tím pádem jim zbývá méně kapacity na to, aby se vypořádaly s ostatními problémy, které v tom prostředí během života mohou přijít,“ upozorňuje Špinka.
Tento „šlechtící boom“, jehož cílem bylo hodně za málo, zvířata nejen změnil na výrobní linky, ale kvůli úspoře je vměstnal do velkochovů. „Když si třeba představíme chov prasat, máme prasata zavřená na poměrně malém prostoru, velký počet zvířat, velká hustota, ta zvířata nemají žádný materiál, se kterým by mohla pracovat, protože to zase zaměstnává další personál, takže všechno se muselo udělat tak, aby to bylo jednoduché, nenáročné na obsluhu a levné. Výsledkem je, že máme produkty za zajímavé ceny, řetězce, které produkty prodávají, tlačí farmáře k co nejnižším cenám, takže i ten farmář je tak trochu v pasti, aby byl schopen konkurenceschopnosti, aby zajistil levné produkty pro spotřebitele,“ říká Helena Chaloupková z katedry etologie a zájmových chovů ČZU.
(Ne)konečný koloběh
Jednostranně zaměřené šlechtění na produkci s sebou nese celou řadu problémů. Jedním z nich je konkrétně u prasat větší množství selat ve vrhu, než má matka funkčních struků. Ve velkochovech jsou navíc prasnice zavřené v klecích, ve kterých se mohou pouze postavit nebo si znovu lehnout, jejich možnost v rámci péče o selata je tak velice omezená. A pro samotného chovatele je umělé odchování většího množství selat prakticky nemožné. „Trend zvyšování počtu selat není vhodný, není dobrý ani z hlediska welfare, protože to velmi vyčerpává matku. Prasnice nebo i ta kráva, která potřebuje neustále rodit mláďata, je v plném nasazení. Protože porodí, a jakmile je to možné, je znovu zapuštěna a celý proces se opakuje, to je princip chovu,“ popisuje Chaloupková.
Krávy dokážou být skvělými matkami když je jim to dovoleno. Zdroj: pixabay.com
Kromě klecí pro prasnice jsou ve velkochovech i mnohá další omezení, která zvířatům neumožňují projevit přirozené chování. I když se vlivem šlechtění stala tolerantnější vůči lidem i množství zvířat žijících na omezeném prostoru, mají stále své potřeby. Mezi holými zdmi a na roštech místo podlahy je však naplňovat nemohou. „Můžeme pozorovat různé stereotypní chování, mohou být více agresivní, mohou se napadat. U prasat třeba dochází k okusování ocásků, což je vlastně přeorientovaná forma nějaké aktivity – divoké prase se přes den věnuje vyhrabávání potravy ze země, pokud je prase na roštech, nemá vůbec žádný stimul, pouze tam má ostatní prasata, tak přeorientuje aktivitu na toho jedince a může dojít k těmto nevhodným projevům chování. A to je problém – je to bolestivé pro napadené zvíře, je to zdravotně závadné a tohle deviantní chování se může šířit mezi ostatní prasata,“ upozorňuje Helena Chaloupková.
I když je velká část produkce zaměřená na mláďata a samice zvířat rodí neustále další a další, mateřský instinkt v nich zůstal, byť je v některých případech potlačený. Například když dojná kráva porodí tele, to je okamžitě separované a umístěné do jedné z mnoha malých boudiček, kde je uměle dokrmováno. Matka, která je odvedena do skupiny dalších matek po porodu, nejdříve produkuje mlezivo, tzv. prvotní mléko u savců, které je velmi důležité pro její mládě, ale nevhodné pro člověka. Teprve po několika dnech se z mleziva stane mléko a koloběh pokračuje.
„Separace telete od matky hned po porodu je šílený zásah, v přirozených podmínkách to není možné. Nicméně ta telata rostou, nějakým způsobem to zvládnou, ale z welfare hlediska to správné není. Řešili jsme různé případy, kdy by matka s teletem zůstaly déle atd., ale tam je problém v navázání vztahu. Když matka naváže vztah s teletem oboustranně a pak se oddělí po několika dnech, trpí odloučením,“ vysvětluje Chaloupková.
Nakupující jako alfa i omega
Co s odloučením mláděte od matky nepomůže, zato ale může velmi pomoci zvířatům žijícím ve velkochovech, je změna prostředí. A také stopka šlechtění na další produkci. „V mnoha oborech zaměřených na šlechtění není správné eticky ani ekonomicky šlechtit na vyšší produkci, protože to s sebou přináší i větší zdravotní problémy. A proto i samotní chovatelé a šlechtitelské svazy vážně uvažují o tom, jakým způsobem dál směrovat to šlechtění, a vyvažují šlechtění na produkci šlechtěním na zdravotní stav, na odolnost vůči chorobám a v některých případech i na chování, které by zvířatům pomáhalo zvládat situaci,“ poukazuje Marek Špinka.
Ani to ale podle Heleny Chaloupkové není ideální cesta. „Můžeme třeba šlechtit zvířata, aby se takové chování neprojevovalo, ale to není odstranění příčiny. Je to spíš cesta, jak vymyslet zvířata, která budou ještě tolerantnější, abychom měli maso a produkty levné. Já si spíš myslím, že z etického hlediska a z úhlu pohledu jiného je vhodné dopřát zvířatům kompromis v podobě lepších podmínek pro život než je pořád jen nějak upravovat a tvarovat. Nemusí být samozřejmé dávat si maso třeba 2x denně jen proto, že je dostupné. Trošku to přetvořit, říct si, že kvalita masa a kvalita života těch zvířat je trošku náročnější a je potřeba to trochu víc zaplatit, tím pádem takovou konzumaci omezit.“
Podle Marka Špinky je potřeba, aby se situace ve velkochovech dramaticky zlepšila. „Jednak tím, že budeme věnovat větší pozornost zvířatům – a tady to hodně záleží na konzumentech. Protože chovatelé jsou v kleštích velmi nízkých marží, a jestliže většina konzumentů bude nadále požadovat co nejnižší cenu za co největší objem masa, mléka a vajec, naráží chovatelé na limity, kolik toho pro zvířata mohou udělat,“ vrací Špinka pozornost zpět k lidem rozhodujícím se především podle ceny, a nikoliv podle původu výrobků.
Pokud by zákazníci byli ochotni si připlatit, otvírá se podle Špinky chovatelům i druhá možnost. „Používání nejmodernější technologie, včetně informačních technologií, včetně znalostních technologií, umělé inteligence a poskytování zvířatům, byť v umělém prostředí, to, co potřebují. Takže ne že jdu od jednoho zvířete k druhému, něco tam odklidím a jdu dál, ale mám dobré informace o potřebách každého zvířete. A dokonce do budoucna by se mělo uvažovat o tom, že zvířatům by se mělo poskytovat vše podle jejich individuálních potřeb. Tak jako je to u člověka,“ dodává Špinka. „Ale je to pořád na lidech, kteří si kupují produkty, jestli to řeší, jestli je to zajímá, jestli vůbec tuší, v jakých podmínkách vyrůstá tady to vepřové a z jakých podmínek si kupují vejce,“ doplňuje Chaloupková.
