Špatný mír je pro nás horší než válka. Ruský expert popsal, jak Moskva mění cíle invaze

Ukrajina už rok čelí ruské agresi. Ukrajinská armáda díky své houževnatosti a zahraniční pomoci vzdoruje tlaku vojáků Vladimira Putina. Na Západě máme jasno: Ukrajina musí vyhrát. Ale jak to vidí v Rusku? Zpravodajský web CNN Prima NEWS hovořil s Alexejem Leonkovem, známým ruským vojenským expertem a redaktorem časopisu Arsenal Otěčestva, o vývoji takzvané zvláštní vojenské operace – jak se v Rusku povinně válka proti Ukrajině nazývá, ale také o úspěších a chybách ruské armády bojující na Ukrajině.

Upozornění pro čtenáře: Alexej Leonkov v rozhovoru operuje s termíny jako „ukrajinský nacismus“, o anexi ukrajinského území hovoří jako o dobrovolném procesu vyjadřující vůli lidí, apod. V textu tyto kontroverzní výroky byly ponechány, aby si český čtenář mohl udělat obrázek o rétorice, která se v Rusku používá a považuje se za normální. Zveřejnění postojů A. Leonkova neznamená, že s nimi CNN Prima NEWS a autor souhlasí či šíří ruské dezinformace.

Před rokem vypukla válka na Ukrajině, nebo jak se v Rusku říká zvláštní vojenská operace na Ukrajině. Jak první válečný rok jako vojenský expert hodnotíte?
Rok 2022 přinesl díky zvláštní vojenské operaci změnu pohledu na budování ruské armády. Když jsme začínali zvláštní vojenskou operaci, tak jsme se domnívali, že naším protivníkem budou pouze ozbrojené síly Ukrajiny a nacionalistické prapory. Ukázalo se, že proti nám bojuje internacionála složená ze zahraničních žoldáků, kteří jsou podle některých údajů vojáci z povolání (oficiální zprávy hovoří pouze o bývalých, nikoliv aktivních příslušnících zahraničních ozbrojených složek, kteří se v řadách ukrajinských sil aktivně účastní bojů proti Rusku, pozn. red.). Nedomnívali jsme se, že členské státy Severoatlantické aliance budou poskytovat Ukrajině tak rozsáhlou pomoc a že boje budou tak tvrdé.

Z tohoto důvodu jsme museli změnit taktiku a strategii, které Rusko používalo v jiných konfliktech, jako například v Sýrii.

Proto byla provedena částečná mobilizace a ruský zbrojní průmysl byl převeden na válečnou výrobu. Nyní se Rusko nachází ve stádiu, že špatný mír je horší než zvláštní vojenská operace. Proto je Rusko připraveno ji dovést do konce.

Jak si představujete konec té zvláštní vojenské operace?
Když operace začínala, hovořilo se o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny. Zároveň se hovořilo o tom, že Ukrajina bude zachována jako stát. Jako stát, který bude neutrální, bez členství ve vojenských aliancích a nejaderný. Avšak uplynulý rok zvláštní vojenské operace ukázal, že se cíle mění.

Dva hlavní cíle –⁠ demilitarizace a denacifikace Ukrajiny –⁠ zůstávají. Objevil se ale i jiný úkol, který vznikl poté, co jsme osvobodili dvě oblasti –⁠ Chersonskou a Záporožskou (části svrchovaného ukrajinského území, které Rusko v rámci invaze vojensky obsadilo a zřídilo zde vlastní okupační správu, pozn. red.). Musíme řešit, co dělat s územím, kde byla provedena demilitarizace a denacifikace.

Ukázalo se, že tato území potřebují poválečnou obnovu a je nutné je integrovat. Přičemž hlavním kritériem je rozhodnutí lidí, kteří žijí na těchto územích. To znamená provedení referend a hlasování lidí žijících na těchto územích, jestli se chtějí připojit k Rusku, nebo ne (v září 2022 taková referenda proběhla v Ruskem okupovaných částech Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti. Ukrajina a Západ je označily za podvod, anexi tohoto ukrajinského území neuznává ani drtivá většina mezinárodního společenství, pozn. red.). Pokud takové přání projeví, tak takové území nejenže má být připojeno k Rusku, ale také Rusko do takového území musí investovat, aby bylo rekonstruováno a aby bylo umožněno lidem, kteří tam žijí, právo na důstojný život. Jejich životní úroveň nesmí být nižší než průměrná životní úroveň v Rusku.

Pokud by na Ukrajině byly nějaké proukrajinské, nezávislé síly, původní úkoly zvláštní vojenské operace by měly prioritu. Ale žádné takové síly tam nejsou. Jsou tam pouze nějací prospěcháři, kteří zneužívají moc, a osud ukrajinského lidu je nezajímá. Přitom jsou to naši spoluobčané, kteří dlouhou dobu s námi žili ve společné vlasti, než se rozpadl Sovětský svaz.

Rusko se ale nezastavilo...
Hlavním úkolem operace, pokud budeme hovořit o území, je dosažení hranice s členskými státy NATO. Území, která budou osvobozena, demilitarizována a denacifikována, budou mít rovněž na vybranou, jak chtějí dál žít. A v závislosti na tom, jak se obyvatelé rozhodnou –⁠ zda budou s Ruskem, nebo Evropou –⁠ budou tato území dál fungovat. Rusko nebude provádět okupační politiku. Rusko se bude opírat o hlasování lidí, kteří žijí v těchto oblastech.

Domnívám se, že ruské vedení si je vědomo, že ne všechny oblasti budou mít zájem o připojení k Rusku. To je historický fakt. Někoho násilně připojovat, aby poté docházelo k dlouhodobým následkům spojených s radikalizací obyvatel, k terorismu, to Rusko neplánuje (násilně obsazeny a na základě mezinárodně neuznávaných referend už byly Ruskem anektovány Krym, Doněcká, Luhanská, Chersonská a Záporožská oblast. Podle dostupných informací ve všech těchto oblastech nadále aktivně působí ukrajinští partyzáni, pozn. red.).

Podle vás mezinárodní společenství takový výsledek ukrajinského konfliktu bude akceptovat?
Domnívám se, že svět výsledky zvláštní vojenské operace bude vnímat spíš kladně. Odmítavý postoj bude mít Evropa, Spojené státy a Velká Británie. Hlavním protivníkem bude vojenské a politické vedení těchto zemí, ale obyvatelé budou výsledek operace schvalovat (Valné shromáždění OSN v nové rezoluci znovu vyzvalo Rusko, aby okamžitě stáhlo své jednotky z Ukrajiny. Text schválený vpředvečer prvního výročí invaze podpořilo 141 zemí včetně České republiky, proti bylo sedm delegací a dalších 32 se zdrželo. Společně s Ruskem se proti němu postavily také Bělorusko, Eritrea, Mali, Nikaragua, Severní Korea a Sýrie, pozn. red.).

Změnil jste v něčem po roce konfliktu názor na ukrajinskou armádu?
Když začínala zvláštní vojenská operace, panoval názor, že celé ozbrojené síly Ukrajiny nemohou být nakaženy virem ukrajinského nacismu. Že pouze zástupci nacionalistických praporů, kteří působili v ukrajinské armádě, jsou nositeli tohoto viru. Avšak během zvláštní vojenské operace se ukázalo, že jsme se zmýlili.

Ukázalo se, že tato ideologie, která má protiruské zaměření –⁠ všechno, co je spojené s Ruskem, je vnímáno nenávistně –⁠ byla pro ukrajinskou armádu určující. Lidé, kteří vyjadřovali nějaké proruské nálady, byli, jak se říká, hluboko zakonspirovaní. Skrývali své upřímné pocity, aby se nestali terčem represí.

Během zvláštní vojenské operace se ukázalo, že armáda, která měla bránit ukrajinské obyvatele, prováděla konkrétní represe vůči obyvatelstvu.

Domnívali jsme se, že ukrajinská armáda je armáda, v níž je ještě něco lidského, ukázalo se, že to tak není. To ovlivnilo průběh bojů. Pokud dříve se k ukrajinským vojákům chovali s určitou lítostí, tak později se tento pocit začal vztahovat jen na válečné zajatce. Přičemž z naší strany nedochází k žádným zločinům vůči zajatcům (podle čtvrtečního vyjádření ukrajinské prokuratury bylo na Ukrajině od začátku invaze zaznamenáno přes 71 tisíc válečných zločinů ze strany ruské armády včetně těch spáchaných na zajatcích. Někteří ruští vojáci otevřeně mluví o mučení ukrajinských zajatců. Například v masových hrobech u města Izjum byly podle Ukrajinců jak těla civilistů, tak popravených vojáků, pozn. red.), což se nedá říct o ukrajinské straně.

A co zmiňovaná západní pomoc?
Nečekali jsme, že boje ukrajinské armády jsou řízeny ze štábů NATO. Že ukrajinské síly budou používat družicovou rozvědku a družicovou komunikaci. Protivník má taktické a operačně taktické mapy, na kterých jsou znázorněny cíle. Těmito cíli nejsou jen pozice ruských vojsk, ale i to, co se dá považovat za civilní infrastrukturu.

Nečekali jsme také, že v ukrajinské armádě bude bojovat tolik zahraničních žoldáků. Nejenom profesionálních vojáků, ale i těch, kteří bojovali na straně teroristických organizací (Leonkov má zřejmě na mysli čečenské bojovníky. Ví se, že na Ukrajině bojuje se svými lidmi Abdul Hakim Šišani, zakladatel Ajnad al-Kavkaz, džihádistické organizace působící v Sýrii, pozn. autora).

Tyto faktory se zprvu považovaly za výjimečné případy, ale když se ukázalo, že to je všeobecný jev, tak jsme změnili vztah k válčení na Ukrajině.

Jak si vysvětlujete stagnaci na ukrajinské frontě? Poslední dobou se bojuje jen na určitých úsecích –⁠ Bachmut, Vuhledar, Marjinka na periferii Doněcka...
Ano, vzniká takový dojem, že postup na frontě je pomalý. To je spojeno s tím, že když jsme začínali zvláštní vojenskou operaci, tak se jí měl zúčastnit omezený kontingent. Domnívali jsme se totiž, že na Ukrajině je většina prorusky naladěných občanů a vojáků, se kterými se nám podaří domluvit, třeba aby svrhli Zelenského vládu. Ale ukázalo se, že k tomu nedojde. Ten kontingent, který vstoupil na Ukrajinu, nebyl schopen vyplnit cíle mise. K tomu je nutné mít víc vojáků, více zbraní a vojenské techniky.

Ukázalo se, že další postup je obtížný a opačná strana zvyšuje svou vojenskou sílu, a že tím vystavujeme nebezpečí vlastní vojáky a obyvatele, které vojáci chrání. Proto bylo rozhodnuto vyhlásit částečnou mobilizaci, která měla napravit tuto situaci. Nikoliv však abychom stáli na bojové linii, ale abychom se pohybovali dál na západ.

Během částečné mobilizace se objevila řada nedostatků, které neumožnily mobilizované vojáky okamžitě poslat na frontu. Proto se částečná mobilizace roztáhla přibližně na dva měsíce a proces trval déle, než se předpokládalo.

Nicméně tyto problémy jsou už za námi. Teď jsme připraveni jít dál. Rok 2023 bude rokem, kdy ruská armáda bude postupovat.

Tagy:
válka armáda Ukrajina mobilizace Rusko boje ruská invaze na Ukrajinu Alexej Leonkov