Výměnou za trochu potravy nebo pozornosti poskytují útěchu a varují před blížícím se nebezpečím. Toulaví psi a kočky dělají na frontové linii společnost ukrajinským vojákům, kteří se obávají ruských útoků, napsala agentura AFP.
V zákopu poblíž města Avdijivka nedaleko Doněcku, bašty proruských separatistů na východě Ukrajiny, hladí 21letý ukrajinský voják Mykyta hnědou fenku. „Má jako každý pes dobrý sluch. Je jistější hlídkovat s ní,“ vysvětluje Mykyta. „Když se blíží nepřítel, tak začíná vrčet a štěkat. Že je pes nejlepší přítel člověka, se neříká jen tak pro nic za nic,“ ujišťuje mladík.
Ukrajina má úctyhodnou armádu, na Rusko to ale nestačí. Kdo má kolik vojáků a tanků?
Ruské síly napadly hranici Ukrajiny z Ruska i Běloruska. Hlášeny jsou útoky na pohraniční hlídky a kontrolní stanoviště s využitím dělostřelectva, těžké vojenské techniky i ručních zbraní. Na některých místech podle médií ruské jednotky hranici překročily. Jak přímý konflikt dopadne? Zřejmě ne tak jednoznačně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ukrajina totiž po anexi Krymu v roce 2014 svou armádu významně vylepšila. Kolik mají Ukrajinci vojáků či tanků a kolik jich má k dispozici Moskva?
Ukrajinské síly bojují od roku 2014 se separatisty, kteří mají v současnosti pod kontrolou celá území na východě země. Ve válce od začátku padlo přes 13 000 lidí. Rusko, které mnozí považují za vojenského i finančního podporovatele separatistů, v posledních měsících shromáždilo u ukrajinských hranic desítky tisíc vojáků a vyvolalo obavy, že i přes své ujišťování o opaku chystá invazi.
Mnoho místních, kteří v posledních osmi letech utekli před násilím z východu Ukrajiny, odjelo bez svých domácích mazlíčků a nechalo je na místě. Opuštěná zvířata a jejich četné potomstvo ve zdevastované oblasti často nakonec nacházejí bezpečí u vojáků. „Zvířata za nic nemůžou. Viníkem je válka,“ říká 49letý voják Volodymyr. Na jeho vojenské pozici žije pospolu asi 15 koček a několik psů. „Zůstali úplně sami. Musíme s nimi mít slitování a dávat jim najíst,“ říká, zatímco dává chumlu zrzavých, šedých a bílých šelem zbytek polévky.
Štěně vojáky varovalo před bombardováním
Někteří vojáci si své chlupaté kamarády nakonec odvážejí z fronty domů. Dmytro, 29letý voják, sedí ve sklepě domu poničeného bombardováním, který používá jako pokoj, a vychvaluje svoji černou kočku Černušku. Na začátku zimy začaly podle něj do krytů proudit myši. „Ale ona je do dvou měsíců všechny vyhubila!“ vykládá nadšeně mladý muž s vyholenou hlavou. „A nejdůležitější je, že je velmi čistotná,“ říká.
Vypráví, že začátkem války si ochočil také štěně. To se posléze stalo maskotem vojáků, když spolu s jednotkou putovalo k městu Debalceve, u něhož se v roce 2015 odehrály těžké boje. Podle Dmytra štěně vojáky varovalo před bombardováním. „Pět nebo deset minut předtím se schovalo do krytu a my jsme pochopili, že bombardování se blíží,“ říká. Vojákům stačilo, aby následovali jeho příkladu. „Běželi jsme ke krytům a cestou jsme si brali neprůstřelné vesty a přilby,“ vzpomíná mladík.
Zatímco napětí ve vztazích s Ruskem dosahuje v posledních měsících nového vrcholu, vojáci tvrdí, že zvířecí společnost na ně má zklidňující účinek. „Funguje to jako utišující lék,“ říká Dmytro. „Když se vracíš po hlídce, Černuška si ti lehne na břicho, jako by tím říkala: ‚Dej pryč telefon a radši mě hlaď‘,“ dodává.
