Ticho léčí. Bez lodní dopravy oceány zpívají

Důkazy o tom přinášejí třeba výzkumníci z kanadské Dalhousieovy univerzity. Zde analyzovali podvodní zvukové signály ze dna moře u pobřeží Vancouveru a zjistili, že u samotného pobřeží i na volném moři hladina podvodního hluku značně poklesla. Tento pokles se začal projevovat již od počátku roku a postupně dále klesal až do dubna. Data ze zdejšího přístavu naznačují, že ve stejném období se provoz lodní dopravy snížil o přibližně dvacet procent.

Podle vědců jde o skvělou příležitost k jakémusi ohromnému „experimentu“ – podvodní hluk má totiž velký dopad na obyvatele moří. Celé generace velryb i dalších mořských živočichů nikdy nepoznaly ticho a klid moře bez lidské činnosti. Kvůli podvodnímu hluku musely mnohé druhy pozměnit svůj životní cyklus i způsoby komunikace s ostatními členy svých rodin. Některé druhy mají dokonce potíže s hledáním potravy či navigací – například delfíni jsou při lovu odkázáni na svůj sluch a echolokaci.

Není to poprvé, co mohou vědci pozorovat změny v chování mořských zvířat v návaznosti na utišení podvodního hluku. Po teroristických útocích v září 2001 došlo k podobnému útlumu v lodní dopravě. Vědci z New England Aquarium tehdy porovnali akustická data s hladinami stresového hormonu glukokortikoidu u velryb černých. Zjistili, že pokles podvodního hluku je spojen se značným poklesem hladiny tohoto hormonu.

I přesto, že nás k těmto opatřením dovedl strach o naše vlastní životy, stojí za zamyšlení, jaké dopady má náš životní styl na životy ostatních obyvatel této planety. I když se naše životy pomalu vrací k normálu, snad bychom si mohli některé z našich nově nabytých zvyků uchovat, a zmenšit tak stopu, kterou za sebou necháváme, pro dobro ostatních.