Trenér skokanů Bajc je v izolaci. Olympijskou přípravu řídí na dálku

Slovinský trenér českých skokanů na lyžích Vasja Bajc věří, že Roman Koudelka může na olympijských hrách 2022 překvapit. Podle něj by mohl dosáhnout zajímavého výsledku a vylepšit výkony z posledních her v Koreji 2018, kdy skončil dvakrát na 25. místě.

„Roman je na správně cestě po těžkém zranění kolene a rehabilitaci,“ říká Bajc v rozhovoru pro CNN Prima NEWS ze svého domu na slovinsko-chorvatské hranici. Právě tam dokončuje izolaci po pozitivním testu na koronavirus. Chybí tedy v Planici, vyhlášeném skokanském středisku, kde by se v únoru 2023 mělo konat mistrovství světa, a kde oba české týmy absolvují závěrečnou předolympijskou přípravu.

S trenérskými kolegy, bývalými českými reprezentanty Antonínem Hájkem, Lukášem Hlavou a Janem Maturou, je, jak sám říká, v non-stop kontaktu a na dálku sleduje tréninky, ať už skokanské, či kondiční.

Bajc zároveň věří, že středeční test po karanténě bude negativní a bude moci okamžitě vyrazit do Planice za svými svěřenci. V rozhovoru také popisuje své rozpoložení po návratu k českému týmu a mluví o budoucnosti.

Jak byste nazval výsledek Romana Koudelky z posledního závodu Světového poháru v Titisee-Neustadt, kde poprvé v sezoně bodoval, když skončil na 27. místě? Oživení, vzpruha, motivace?
Pro Romana jde o potvrzení, že je na správně cestě po zranění a rehabilitaci. Od počátku bylo jasné, že to nebude jednoduché a bude to trvat dlouho. Ale je to směr k návratu do stavu, kde byl před třemi či čtyřmi roky. Na startu sezony jsme si řekli, že jediným naším cílem bude připravit ho a vyladit formu na olympijské hry. A k tomu jsme se přiblížili.

Proč jste zrušil start národního týmu na posledním zavodě Světového poháru před olympiádou v německém Willingenu?
Právě kvůli olympijské přípravě, abychom mohli poslední týden před odletem pořádně trénovat. Sezona je těžká, nejde tak, jak jsme si představovali, a proto jsme ještě nechtěli tlačit na psychiku a závodit ještě pár dnů před odletem. Skokané se hned po nedělním závodě v Titisee-Neustadtu přesunuli do Planice, kde v pondělí měli kondiční trénink.

Na co se v závěrečné přípravě v Planici zaměříte?
Na fyzickou kondici se zaměříme i v dalších dnech a přidáme samozřejmě i skoky na všech můstcích, které máme k dispozici. Všichni mají detailní individuální tréninkové plány s tím, na co se mají zaměřit. Dvakrát denně budeme skákat na malém, středním i velkém můstku. Chceme udělat také korekce ve stylu, tedy to, co se dá v tak krátkém čase stihnout. U Romana Koudelky se zaměříme na velký můstek, na kterém kvůli zranění neabsolvoval tolik skoků. Máme nové kombinézy, dostaneme nové lyže, takže ten materiál musíme zkusit.

Všichni mají detailní individuální tréninkové plány. Dvakrát denně budeme skákat na malém, středním i velkém můstku. Chceme udělat také korekce ve stylu, tedy to, co se dá v tak krátkém čase stihnout. U Romana Koudelky se zaměříme na velký můstek, na kterém kvůli zranění neabsolvoval tolik skoků.

S čím se teď nejvíce potýkáte?
S tím, že nemohu být na místě.

Co se děje?
Měl jsem pozitivní test na koronavirus, takže místo v Planici jsem doma. Mám nařízenou izolaci na 10 dnů. V pondělí slovinská vláda schválila, že se karanténa zkrátí na sedm dnů, takže si ve středu mohu udělat rychlotest a pokud bude negativní, mohu se vrátit k mužstvu a dál normálně žít. Pokud by byl test pozitivní, musel bych zůstat další tři dny v karanténě, a to už by byl problém a olympiáda by mi mohla utéct. Teď nezbývá než čekat.

Kdo tedy vede závěrečnou přípravu přímo v Planici?
Jsem non-stop v kontaktu s Lukášem Hlavou, který tam je. V úterý tam dorazil Jan Matura s novými kombinézami a také ženské družstvo s Antonínem Hájkem. Takže na závěrečné přípravě máme tři trenéry a věřím, že dodrží připravený plán, kolik a kde skákat, stejně jako kondiční přípravu.

Jak to působí na skokany?
Největší problémy nám teď dělá Viktor Polášek. V letní sezoně a pak i v zimě při tréninku dokázal předvést skvělé skoky, kdy by pro něj nebylo problémem umístění v nejlepší třicítce. Ale když přijde závod, tak se z něj stane úplně jiný člověk. Je v křeči, nedokáže se soustředit a ani se uvolnit. Pokaždé, když se mu nepovede závod, tak to dopadá na jeho psychiku. Nyní je ve špatném stavu a musíme mu tento týden pomoci. Mohlo by to jít technickými skoky, kdy bude v tréninku uvolněný. Aby se nestresoval. Všichni víme, že skákat umí, ale zatím to nedokázal v závodech potvrdit.

Máte v týmu pro takové případy psychologa nebo mentálního kouče?
Bohužel na to už nemáme. S úsekem skoků jsme probírali, že nám chybí docela dost odborníků. Vždyť my nemáme vlastního fyzioterapeuta, natož psychologa. Pro mě jako trenéra je nejdůležitější, že skokan věří především práci, kterou děláme. A já zase očekávám, že on do toho dává svých sto procent. No a budeme si přát, aby se uvolnila jeho hlava. Mluvili jsme o tom spolu. Ale vše se ukáže až na olympiádě. My pro něj uděláme vše, aby se dostal i v závodě na takovou úroveň, kterou ukazuje na trénincích.

Co vás čeká před odletem do Číny, která má velmi striktní pravidla kvůli nemoci COVID-19?
Právě proto moc času nemáme, zvlášť, když musíme absolvovat všechny ty covid protokoly s testováním. První test 96 hodin před odletem, další 72 hodin. Pak vše nahrát do aplikace. Pokud budeme negativní, dostaneme takzvaný zelený pas, abychom mohli odletět do Číny. Takže v Planici budeme čtyři dny trénovat a v pátek už musíme být v Praze na testech.

Program skokanských soutěží na ZOH 2022

Výsledky najdete na přehledu programů a všech výsledků ze ZOH 2022 >>>

Jak letíte do Číny, speciálem, nebo komerční linkou?
Odlétáme v úterý 1. února komerčními linkami. Dostali jsme nabídku na speciál, ale úsek skoků schválil vlastní cestu, která je nejkratší a měla by nám nejvíce vyhovovat.

Kolik toho víte o můstcích v Pekingu? Skákali jste na nich někdy?
Loni v prosinci jsme tam poslali juniory a B-tým na Kontinentální pohár, což byl ten takzvaný předolympijský závod. Byl tam i Radek Rýdl, který s námi pojede i na olympiádu, protože jsme právě dostali ještě jedno místo od Mezinárodní lyžařské federace poté, co se ho vzdali Finové. Radek je tak jediný, kdo na olympijských můstcích skákal a potvrdil, že jsou podobné těm v Planici. To mi říkal také Mika Kojonkoski (bývalý finský skokan, později úspěšný trenér reprezentací Rakouska, Finska a Norska, pozn. red.), který vedl čínský ženský tým a strávil v Číně hodně času. Hlavně ten velký, že je jako kopie můstku v Planici. I proto jsme se rozhodli nejen závěrečnou přípravu směřovat do Planice, hodně jsme tu pobývali i v létě.

Asijský sníh má odlišnou strukturu. Blízko je také moře, které jeho složení ovlivňuje. Jak jiná bude příprava lyží? 
Pro všechny to bude stejné, ale stejně těžké. Nějaké informace jsme dostali také od Jakuba Jiroutka, bývalého českého skokana a trenéra, který v Číně působil a povídal nám, jak je to tam se sněhem. Je to jiné i v tom, že tamní můstky jsou ve vyšší nadmořské výšce, než bývá obvyklé. Proto také už při tréninku budeme muset experimentovat s mazáním. Uvidíme, co tamní prostředí udělá také s novými kombinézami, protože ten vzduch není tak „plný“. Proto jsou nové kombinézy z jiné látky, která trochu více podrží v řidším vzduchu. Ale to všechno vyzkoušíme až na místě.

Víte, kolikátý byl Roman Koudelka na olympijských hrách 2018 v Koreji?
Ne, nevím a vůbec se o to nezajímám. Dívám se jen dopředu. Máme nějaké cíle, o kterých jsme s týmem mluvili. I tento týden budeme o všem mluvit s ohledem na to, co se v sezoně stalo. A jak vše udělat, aby se nám naše cíle podařilo realizovat. Věřím, že Roman bude schopný bojovat o postup do druhého kola. A uvidí se, na co to bude stačit. Zaměřujeme se u něj hlavně na malý můstek, protože kvůli zranění mu schází hodně skoků na velkých můstcích. Budeme se snažit ho přivést do stavu, kdy bude schopný se kvalifikovat.

O jakých cílech mluvíte a s jakými umístěními byste byl na ZOH spokojený?
No... Situace je trochu jiná než na začátku sezony. Na něm jsme byli moc optimističtí, což bohužel ukázaly výsledky. Víme, že nyní máme dva skokany, kteří jsou schopní se „probít“ do finálového kola, tedy Roman Koudelka a Viktor Polášek. Zbytek bude mít spíš problémy se vůbec do závodu dostat. Ano, pro ně by byl úspěch, kdyby se kvalifikovali, tedy skončili do 50. místa. Byl bych spokojený s tím, kdyby dva postoupili do druhého kola mezi prvních 30 a aspoň jeden další skončil do padesátky.

Nominace Česka na ZOH

Ženy: Anežka a Karolína Indráčkovy, Klára Ulrichová
Muži: Roman Koudelka, Čestmír Kožíšek, Viktor Polášek, Radek Rýdl, Filip Sakala

A soutěž družstev?
Tam moc šancí nemáme. Musíme být realisté. Bohužel nemáme čtyři vyrovnané skokany, ale jen dva. Další dva mají své problémy a nejsou na takové úrovni, že bychom mohli překvapit. Víme, kam patříme. Podle současných informací by mělo startovat jen devět mužských týmů. S kým bychom snad mohli držet krok, je Rusko a Švýcarsko. Ti další jsou příliš silní a nedá se čekat, že se tam něco stane. Kdybychom se v závodě mužských družstev dostali do druhého finálového kola, kam postupuje osm z prvního, to by bylo více než perfektní.

Kde bude snadnější se prosadit? Na středním nebo velkém můstku?
Určitě na středním. Roman je dynamický skokan, jeho odraz je speciální. Na středním má víc šancí také proto, že během sezony nemohl tolik trénovat na velkém můstku. Po zranění kolene a kvůli rehabilitaci jsme to nechtěli dělat na sílu, aby se mu něco nestalo. Věřím, že stejně jako v jiných sportech se na olympiádě stávají překvapení, takže i tady by bylo jedno možné.

Roman Koudelka obsadil na posledních olympijských hrách 2018 v Koreji na středním i velkém můstku shodně 25. místa. Je na tom tak, aby se zlepšil?
Jeho šance na středním můstku je o kousek větší než na velkém. Pokud se mu vše podaří, jak by mělo, může to umístění ještě zlepšit. Současný Roman je jiný Roman než na minulé olympiádě. Má za sebou těžkou operaci kolene a následné těžké období. A tak trochu to má pořád v hlavě. Jestli koleno vydrží. Uvidíme, jestli v ten moment se od toho dokáže oprostit a udělat přesně takový skok, který umí.

Už víte, koho nasadíte do premiérové soutěže smíšených družstev na olympijských hrách?
To víme už dlouho. (Smích) Jak jsem říkal, máme jen dva skokany, kteří jsou na nějaké úrovni. Takže počítám, že budou skákat oni s Klárou Ulrichovou a Karolínou Indráčkovou. Tedy pokud se nic nepředvídaného nestane, nebo nás nezasáhne covid.

Čekal jste při svém návratu k české reprezentaci, že to bude tak těžké? Že se bodů v Světovém poháru dočkáte až v 18. závodě?
Vlastně nevím, jak na to odpovědět. Když jsme začali spolupracovat, tak jsem chtěl vidět všechny kluky, kteří jsou schopní skákat na takzvaných FIS závodech, v Kontinentálním a Světovém poháru. Měl jsem je všechny v jedné skupině a během léta se ukázalo, že tam toho moc není. Vlastně jen Roman Koudelka. V létě ještě trochu Čestmír Kožíšek, který byl sice na nižší úrovni než Viktor Polášek. Těmto třem jsem věřil a pořád ještě věřím. Jenže Kožíšek byl pozitivní na covid, 20 dnů ležel v posteli a kromě toho, že se dlouho léčil, tak samozřejmě netrénoval a uvidíme, v jaké je kondici. Vypadl také ze závodního rytmu, což mu může chybět a ublížit. Navíc olympiáda je vždy něco speciálního, kdy přichází extra tlak, jiný než při Světovém poháru. Vlastně celé léto jsem věděl, že to nebude jednoduché. Ale věřil jsem, že Viktor Polášek bude schopný bojovat o body do Světového poháru. Vždyť v letní Grand Prix se mu dařilo a udělal pár skvělých závodů.

Musím poděkovat úseku skoků, že nám dali všechnu možnou podporu, co se týká programu, který jsme splnili na 90 procent. Ale je jasné, že všechno není optimální.

Olympijskými hrami však sezona nekončí…
Uvidíme, co se stane na olympiádě a také po ní, abychom dokončili sezonu. Pak musíme udělat pořádnou analýzu a rozhodnout se, co dál. Problém je, že nejsou junioři, kteří by měli úroveň a kteří by mohli nastoupit a posunout se dál. Všechno je to na dlouhou dobu. Připravujeme systém, nějaká podpora by být měla, ale… Tak za tři roky by se mladí mohli dostat na úroveň, kdy by mohli být náhradou za Romana Koudelku.

Smlouvu máte na dva roky. Dodržíte ji?
Podepsal jsem na dva roky. Ale měli jsme tam i výkonnostní cíle. A to je zatím zklamání. Pro mě nejvíc Viktor Polášek, který dosud nezískal ani bod ve Světovém poháru. Čestmír Kožíšek je víc letec, takže věřím, že by něco mohl udělat po olympijských hrách při mistrovství světa v letech v norském Vikersundu či dalších závodech v Oberstdorfu a Planici.

Dostal jste všechny podmínky, které jste chtěl, nebo které vám svazoví funkcionáři při nástupu slíbili?
Musím poděkovat úseku skoků, že nám dali všechnu možnou podporu, co se týká programu, který jsme splnili na 90 procent. Ale je jasné, že všechno není optimální. Chybí nám fyzioterapeut, takže kluci nevědí, co se sebou mají dělat. Neví, jak takové zabezpečení vypadá. Němci mají dva fyzioterapeuty, Bulharsko s jedním skokanem už také jednoho má. Musíme se také dohodnout, jak to uděláme do budoucna s psychologem.

Situace není tak jednoduchá, jak vypadá z venku. A ještě se musíme vyrovnat s kritikou, kterou slýcháváme. Ti, co o tom mluví, musejí být realisté a především vědět, jaká situace skutečně je. Všichni si myslí, že všechno funguje, ale není to tak. Je to daleko od toho.

Vidíte tedy svou budoucnost i dál u českého skoku na lyžích?
Pokud vůbec nějaká budoucnost bude, tak jsem říkal již dřív, že bych si představoval jiný systém. Že by se ze závodníků narozených v ročnících 2006 až 2009 udělala větší skupina, dostali by slovinského trenéra, takže bychom šli slovinskou cestou a školou. Naplno by s nimi trénoval, ale zase by tolik nezávodili, aby nebyli přetížení. A kdyby byli kluci v klubech, on by je dál sledoval, protože bez tohoto to nejde. No a za pár sezon by se snad zacelila díra, která tam teď je. Že by se ti mladí dostávali pomalu nahoru. A pak dva tři by postoupili do skupiny, která skáče ve Světovém poháru. Tak by to bylo fajn. Jenže ze svazu říkali, že na to nejsou finance, že nemají sponzory.

Co ještě brzdí české skoky na lyžích?
Situace s trenéry, která je v Česku velmi těžká. Proto jsme museli zrušit i účast na víkendovém Kontinentálním poháru v Innsbrucku, protože nemáme trenéra, který by tam s týmem jel. Jaroslav Sakala nemůže, nemohu ani já, protože jsem měl pozitivní test na COVID-19 a musím být v karanténě. Vždyť už na poslední Světový pohár do Titisee-Neustadt za mě jel Lukáš Hlava, který původně vedl družstvo pro Kontinentální pohár. A z Německa se přesunul s týmem rovnou do Planice. Situace není tak jednoduchá, jak vypadá z venku. A ještě se musíme vyrovnat s kritikou, kterou slýcháváme. Všechno beru na sebe. Ale ti, co o tom mluví, musejí být realisté a především vědět, jaká situace skutečně je. Všichni si myslí, že všechno funguje, ale není to tak. Je to daleko od toho.