Azyl u Máchova jezera
Stovky lidí namačkaných jako sardinky. Taková je aktuálně situace ve stanici metra v Charkově. Děti i staří lidé zaplnili celé nástupiště i stojící vlakové soupravy, každý má pro sebe jen něco přes metr čtvereční. Valentina takhle s třináctiletou dcerou a manželem strávila tři dny. Video, které má v telefonu, zachycuje depresivní atmosféru a strach z toho, co přinesou následující minuty.
Valentina s rodinou měla štěstí. Přes neustálé ostřelování města se jí podařilo odjet jedním z posledních vlaků. Teď našla azyl v rekreačním středisku v Doksech u Máchova jezera, jen pár desítek metrů od jejich chatky létají nad vodou volavky. Z pekla skoro do ráje. Ale také do země, kde nikoho nezná.
Vy všichni jste dnes také Ukrajinci, vzkázal aplaudujícím Čechům dojatý Zelenskyj
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj promluvil v pátek večer on-line živě k Václavskému náměstí. Čechy i zbytek Evropy vyzval, aby nepřehlíželi ruskou agresi vůči jeho zemi. Pokud padneme, padne celá Evropa, řekl. Za svůj projev sklidil od Pražanů obrovský potlesk. Z aplausu byl dojat.
„V metru jsme se schovávali tři dny. Bylo tam obrovské množství lidí, nebylo skoro k hnutí – děti, staří lidé, muži, ženy. Nemohli jsme prakticky ven, pořád byla slyšet střelba. Nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme, že není na co čekat. Doteď to vnímám jako zázrak, že se nám podařilo dostat na nádraží. Tam jsme se s obtížemi natlačili zřejmě do jednoho z posledních vlaků, které z města odjely. Vůbec nevím, jestli se ještě odjet dá. Tam, kde stál náš dům, je všechno zničené,“ popisuje Valentina.
Mohla přijet s manželem
Přes Lvov se jim podařilo dostat až do Polska. „Nasedli jsme pak na autobus, nabídli nám odvoz zdarma do Česka a slíbili, že se o nás postarají. Nikoho tu neznáme, ale nějak to přežijeme. Všichni jsou na nás strašně hodní, všem moc děkujeme,“ láme se hlas Valentině a rozpláče se.
Opodál stojí její třináctiletá dcera. I jí tečou slzy. Jako jedna z mála mohla Valentina přicestovat s manželem. Je cizinec, nemá ukrajinské občanství, a tak mu nehrozí, že dostane povolávací rozkaz.
Teď jsou spolu v jedné malé místnosti se třemi postelemi, stolem, židlemi a skříní. Koupelna a záchod jsou na chodbě. Běžně tu bydlí děti na škole v přírodě. Teď se obří rekreační středisko v Doksech proměnilo v jedno z největších utečeneckých center. Majitelé dali k dispozici pět stovek lůžek. Dvě stovky míst si rezervovala Správa uprchlických zařízení. Lidé, kteří v Česku nikoho nemají, sem bude umísťovat koordinační středisko Libereckého kraje. Zatím jsou tu desítky žen a dětí, během víkendu by měly přijet autobusy s další stovkou uprchlíků.
Válka na Ukrajině
Uprchlíky hostí na vlastní náklady
Vladimír Vladimirov, kterému rekreační středisko Poslův mlýn patří, pochází z Bulharska. S přítelkyní Janou Kalousovou neváhali a uprchlíky tu hostí na vlastní náklady. „Stojí to velké peníze. Musíme topit, jsou tu přímotopy, takže při současných cenách elektřiny už to jsou desítky tisíc korun. Určitě budeme rádi, když nám někdo pomůže. Ale pokud ne, zvládneme to. Zlu je potřeba čelit a lidem je nutné pomáhat,“ říká odhodlaně šestapadesátiletý muž.
V jídelně se mezitím podává řízek a hranolky. I strava jde na účet majitelů. Další obyvatelé Doks i okolí mezitím vozí materiální pomoc. Několik místností je plných oblečení, potravin a hygienických potřeb. Ukazuje se, že většina dětí strastiplnou několikadenní pouť v zimě odnesla nachlazením. Chybějí léky, ale stačí říct lidem, kteří každou chvíli volají, co je třeba. Danuše Nová přijíždí s taškou plnou sirupů na kašel a kapek na rýmu. „Říkali, že potřebují léky pro děti, tak jsem šla a vykoupila jsem lékárnu,“ směje se, když na recepci předává léky, za něž utratila šest tisíc korun.
