Válka na Ukrajině (18. 6. 8:00)
Zahraniční dobrovolníci na Ukrajině nabírají válečné zkušenosti a získávají bojový výcvik, který můžou v budoucnu využít, až Rusko napadne i jejich domovské země. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl jeden z ukrajinských velitelů, který už od začátku války bojuje proti ruskému agresorovi. Ruslan Kahanec vede oddíl tvořený jak ukrajinskými, tak zprvu i zahraničními dobrovolníky. Během svého nasazení se dostal do zničených měst Buča a Irpiň. V prvních dnech invaze bránil Kyjev a následně s Rusy sváděl boje i na dalších místech.
Zpočátku války jste podle mých informací bránil Kyjev. Popište, jak to z vašeho pohledu probíhalo?
Podle mého názoru už týden před válkou všichni, kdo pracovali ve speciálních službách, byli varováni, že informace o napadení Ruskem byla potvrzena. Všichni museli být připraveni s pohotovostním batohem. Dne 24. února mě probudily výbuchy raket nad domy. Naše protivzdušná obrana fungovala. V deset hodin dopoledne jsem poslal manželku z hlavního města na západní Ukrajinu a sám začal volat klukům ze Zakarpatí, aby do hlavního města přijeli. Sám jsem se zúčastnil různých organizačních procesů. Když chlapi přijeli, což bylo za asi devět hodin, dostali jsme zbraně a vyrazili plnit první bojový úkol. V té době už probíhaly boje s výsadkáři na letišti v Hostomelu. Rusům se zde ale nedařilo. Potvrdila se nám i informace o přesunu ruských vojsk z Běloruska na Kyjev. Tak jsme si s nimi „zorganizovali setkání“ (střetnutí – pozn. red).
Co následovalo?
Šlo to rychle. Platil sice nějaký základní plán postupu, ale vojáci si dělají legraci, že v boji jako první vždy umírá plán. Vláda nás nezradila, agresor v hlavním městě nezasáhl žádný zásadní cíl. Bezpečnostní síly fungovaly, prezident (Volodymyr) Zelenskyj vystoupil s projevem a přikázal nám zničit co nejvíce Rusů, což mocně podpořilo našeho bojového ducha. U odvodů, kde chlapi fasovali zbraně, se tvořily fronty. Jen první den bylo oficiálně vydáno 10 tisíc kusů zbraní.
Do takových procesů jsme byli zapojeni i my. Dostali jsme zbraně, organizovali kontroly vjezdů, zajistili směny a zásobování jídlem. Hodně lidí pomáhalo i pouhým informováním o pohybu ruských sabotérů. Díky tomu bylo v prvních dnech hodně takových skupin v Kyjevě zastřeleno, proto ani ve městě nevznikala panika. Každý tiše pracoval a odvedl kus své práce. Jsem na obyvatele Kyjeva hrdý za to, jak se projevili v prvních dnech války.
Dostal jste se i do Buči, Irpině nebo Borodjanky?
Byl jsem v Irpini i v Buče.
Co jste tam viděl?
Viděl jsem, jak agresor a vrah (Rusko – pozn. red.) bezcitně ničí krásy okrajové části hlavního města. Než začala válka, byla to jedna z nejhezčích oblastí v okolí. Ale bezhlavá střelba z tanků a děl zničila veškerou krásu. Útočník neměl sílu útočit přímo na nás, a tak srovnal se zemí celé město. V těch částech, kam vnikla jejich pěchota, rabovali a zabíjeli civilisty. Buča se stala celosvětově známým městem.
Na Ukrajině vedete jednotku vojáků. Kolik mužů pod sebou máte?
Ano, začínali jsme jako dobrovolníci, já byl velitelem toho oddílu. Základem je skupina vojáků-dobrovolníků z roku 2014. Všichni veteráni. Když 24. února začala válka, bylo u nás 15 lidí, ale během několika dní jsme měli ve zbrani připravených na 80 dobrovolníků. Všichni byli zapojeni do bojových úkolů.
Všichni Ukrajinci nebo máte i zahraniční dobrovolníky?
Ano, někteří byli i z jiných států. Ale teď odjeli domů nebo šli k ozbrojeným silám Ukrajiny, kde přijímají i cizince. Hodně lidí chápe, že agrese Ruské federace se brzy rozšíří i do jejich států. Takže všichni získávají zkušenosti a bojový výcvik, aby mohli do budoucna chránit svoje hranice. V tuto chvíli je většina přihlášených aktivními vojáky. Zbytek chce válčit dobrovolně bez přihlášení do armády. V tuto chvíli disponuji více než stovkou vojáků.
Válka na Ukrajině
Běžný den ukrajinského vojáka
Můžete říci, kde se nacházíte, kde vaše jednotka svádí boje s agresorem?
Ano, teď operujeme charkovským směrem. Proto jsem já i moji podřízení v Charkově. Pracují nedaleko ruských hranic. (V době vzniku rozhovoru byl Ruslan u Charkova, podle aktuálních informací se nachází na Donbasu – pozn. red.)
Jak teď vypadá váš běžný den, pokud to tak jde nazvat?
Po obědě plánujeme, večer vyrážíme. Ráno chodíme na průzkum, běžně už tak v 5:00. Na oběd chodíme na hlášení do hlavního štábu, kde řešíme získané informace a obdržíme nové instrukce. A zase znova.
Bojíte se smrti?
Ano. Smrti se nebojí pouze sebevrazi.
Rusové dobře věděli, že jedou válčit
Jak vnímáte slova ruské propagandy a ruského prezidenta Vladimira Putina, že na Ukrajině neútočí na civilisty a cílí pouze na „ukrajinské nacionalisty a nacisty“?
To je obyčejná lež a propaganda, kterou naplánovali na ruské občany, aby před nimi obhájili raketové útoky na neválčící města Ukrajiny. Obyčejné lživé obhajování vraždění žen a dětí, tak jako tomu bylo v Čečensku (První a druhá válka v Čečensku – pozn. red.). Akorát tam byla propaganda cílena jen na separatisty.
Někteří ruští zajatci byli podle vzhledu mladíci. Někteří navíc během prvních týdnů invaze říkali, že si mysleli, že jsou jen na cvičení. Jaké Rusy vídáte nyní?
Takové, jako jsme vídali předtím – ničící. Kdo se vzdává toho bereme do zajetí. Všechno ale moc dobře věděli. Už je spousta důkazů, že věděli, co budou dělat a kam jedou. Z odposlechnutých hovorů od našich speciálních služeb, map důstojníků, až po zápisky v denících vojáků. Dali jim jasnou instruktáž, co říkat v případě, že se dostanou do zajetí.
Někteří Ukrajinci, a to nejen v Doněcku či Luhansku, jsou stále proruští. Jak na ně nahlížíte?
Bohužel, vražedná propaganda pracuje progresivním tempem. Kromě toho i některé ukrajinské politické strany byly otevřeně vlastizrádné. Například bývalá Strana regionů, kterou vedl uprchlý exprezident Viktor Janukovyč. Byl zde Viktor Medvedčuk, Putinův kmotr. Ti všichni pracovali na rozpadu státu a podporovali ruské lži.
Za jakých podmínek podle vás Ukrajinci akceptují mír?
Za žádných okolností se nevzdají. Mír nebude, pokud se v Rusku nezmění vláda, protože Putin vyhrožoval malým taktickým jaderným úderem. V dnešní době tak může činit jenom terorista nebo psychicky nemocný člověk.
A myslíte, že by se Ukrajinci smířili třeba i se ztrátou části území, například Doněcké a Luhanské oblasti?
Myslím, že se nesmíří, protože všichni ví, že Rusko se nezastaví. Agrese Moskvy bude narůstat dále, a nejenom na území Ukrajiny. Dnes už i (čečenský vládce) Ramzan Kadyrov, Putinův pes, vyhrožoval Polsku.
Rusko má stále zjevnou materiální převahu. I tak věříte, že Ukrajina může zvítězit?
Ano, Rusko je větší, co se týče armády i zdrojů, jenže válku tvoří nejen zdroje, ale i rozum a chytrost. Proto se naše štáby snaží efektivně používat zdroje u nás dostupné. Ukrajina bojuje rozumem a vojenskými schopnostmi. A Rusko je prostě horší verze Sovětského svazu – žalář a popraviště národů. Samozřejmě věřím v naše vítězství. I proto stojím spolu s muži ve zbrani a bojuji s ruským okupantem.
