Válečná reportérka Stomatová o děsech na Ukrajině: Pohozená těla i krutý příběh dědy

Reportérka Darja Stomatová odpovídala na dotazy diváků

Válka na Ukrajině s sebou nese dost krutostí. Právě ty si v sobě nyní nosí i reportérka Darja Stomatová, která informovala o ruské invazi přímo z Ukrajiny. Ve speciálním rozhovoru CNN Prima NEWS připustila, že situací, které v ní doteď rezonují, zažila hodně. Ať už šlo o příběhy konkrétních lidí, nebo pohled na mrtvé vojáky.

„Když jsme vyrazili do Ševčenkovy ulice (je pojmenovaná po ukrajinském básníkovi, výtvarném umělci, folkloristovi a etnografovi, pozn. red.) v Charkově, viděli jsme ohořelé ruské vozy. Než jsme dojeli, dopadla do tamní továrny raketa. Všude byl oheň, panika. Chtěli jsme vysílat živě, ale nebyl signál. Že bych ale přímo viděla, že někoho zabili, to ne,“ líčí své mrazivé zážitky Stomatová.

V paměti jí utkvěly i další situace. „Viděli jsme ruská těla vojáků, kteří se zabarikádovali ve škole. Ostřelování vám zvukem připomíná třeba ohňostroj, zvyknete si. Ale vidět pohozená těla na ulici, to vám docvakne, že něco není v pořádku. Kolem bydlí rodiče s dětmi a jim to přišlo normální,“ popisuje dále.

Příběhy se vás dotknou

Silných momentů zažila na Ukrajině mnoho. „Děda, se kterým jsem se bavila, mi řekl, že mu zemřela jeho manželka a že ji nemá kde pohřbít. Divákům jsem to v přímém vstupu v televizi přetlumočila. Pak za mnou přišel, jestli bych mu nemohla pomoct. Předala jsem kontakt na něj starostovi. Dotkne se vás to,“ říká.

Na některé věci si podle ní člověk zvykne. „Když jsem slyšela výbuchy. My ale neměli čas panikařit. Člověk se naučí rozlišovat, jestli jsou to gardy, nebo stíhačky, a dokážete i odhadnout, jak daleko zhruba jsou,“ přibližuje Stomatová.

Navíc ze strany místních cítila podporu. „Byli rádi, že tam jsme. Dávali nám naftu a pomáhali s ubytováním. Díky nim jsme v zemi zůstávali. Dávali nám najevo, že tam máme být,“ vysvětluje.

I kvůli fyzickému vyčerpání už ale nešlo na Ukrajině dál zůstávat. „Museli jsme se dát celkově dohromady. Čím víc se smývá rozdíl mezi tím, že jste novinář, a tím, že jste součástí války... To jsme nechtěli, odstup je potřeba. Oba (s kameramanem Jánem Schürgerem, pozn. red.) jsme se shodli, že chceme pokračovat už v Česku,“ říká dále.

Nyní však společně přemýšlejí, jak se vrátit zpět do Charkova. „Čekají na nás lidé a informace stále mají hodnotu,“ podotýká Stomatová.

Kromě děsivých příhod vzpomíná i na „zábavné momenty“. „Honza si půlku svých věcí zapomněl v Poltavě, balili jsme se narychlo a on neměl panské spodní prádlo, takže jsme ho sháněli. Nebo třeba hledáte les, abyste mohli na toaletu, ale řešíte, jestli tam není polygon, aby vás nezastřelili,“ dodává.

Tagy: