Vytrvá Západ v masivní vojenské podpoře, kterou poskytuje Ukrajině? Europoslanec Jan Zahradil (ODS) se v rozhovoru pro CNN Prima NEWS rozpovídal o současné situaci na mezinárodním poli. Kromě tématu ruské invaze se vyjádřil k italské či maďarské vládě i ke svým sporům, které vede s pirátskými europoslanci. Zahradil rovněž prozradil, že v prvním kole blížících se prezidentských voleb nepodpoří ani jednoho ze tří kandidátů, které preferuje koalice Spolu.
Před časem jste jako europoslanci schválili rezoluci, v níž označujete Rusko za stát podporující terorismus. Panovala na tom uvnitř vaší frakce jasná shoda?
Ano, u nás se o tom nijak zvlášť nediskutovalo a ani v rámci Evropského parlamentu. Nezaznamenal jsem nějaké větší disentní hlasy. Rezoluce má spíš symbolickou hodnotu. Nelze z ní totiž vyvodit konkrétní právní dopady. Jednotlivé sankce, které se proti Rusku zavádějí, probíhají podle trochu jiného režimu. Evropský parlament, upřímně řečeno, nemá nějaké velké právní možnosti cokoliv udělat ve vztahu k Rusku, pokud jde o válku na Ukrajině. Tyto rezoluce nicméně nastavují atmosféru a spíš vyjadřují nesouhlas s ruskou invazí a její kritiku.
Válka na Ukrajině
Schválili jste také další finanční půjčku pro Ukrajinu. Někteří politici však do budoucna předpovídají, že podpora Ukrajiny bude ze strany Západu postupně klesat. Obáváte se něčeho takového?
Spojení „obávat se“ úplně není na místě. Myslím, že to prostě musíme vzít na vědomí. Děje se to vždy v těchto krizových situacích. Nejdřív vypukne emocionální vlna soudržnosti a sounáležitosti, což později pomalu upadá, protože se lidé unaví. Stejně jsme to viděli třeba v případě covidové krize. Během prvních vln byla solidarita ve společnosti vysoká, později už to lidi spíš začalo štvát. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet s Ukrajinou. Válka trvá už déle než devět měsíců. Pokud tu nebude nějaký jasný výhled, jak by eventuálně mohl konflikt skončit – například brzkým vítězstvím Ukrajiny – určitě začnou v různých západních zemích panovat pochybnosti.
Máte nějakou konkrétní zemi, u které se něčeho takového obáváte?
Na prvním místě bych ani nezmínil evropské země. Před časem jsme byli svědky amerických voleb. Sněmovna reprezentantů se sejde poprvé 1. ledna. Někteří nově zvolení či staronoví republikánští kongresmani dopředu ohlásili, že budou ohledně pomoci Ukrajině požadovat různé audity. Sice hodlají nadále poskytovat Ukrajině podporu, ale už to nejspíš nebudou nějaké bianco šeky. Podmínky se zpřísní. Něco takového se asi dít bude a je potřeba s tím počítat.
Co předvádí pirátští europoslanci, je dětinské. Jsou zaměření konfrontačně, zejména ODS je jejich oblíbeným terčem.
Co říkáte na maďarský postoj k Ukrajině? Vláda premiéra Viktora Orbána přistupuje k Ukrajině od začátku invaze poněkud chladně…
Nám ve střední Evropě se to nemusí líbit, zejména uvnitř Visegrádské skupiny (V4 – Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko, pozn. red.). Je to ale autonomní postoj a nemá cenu, abychom kvůli tomu Maďarsko nějak zaháněli do kouta. Když se podíváte, jak to vypadá v celé Evropské unii, stoupenci razantního postoje vůči Rusku jsou především pobaltské a skandinávské země, ze střední Evropy pak Polsko a Česká republika. Dál směrem na Západ se podpora rozmělňuje. Z různých náznaků lze soudit, že západní křídlo EU už by bylo docela rádo, kdyby konflikt spěl k nějakému uzavření. Členské státy sledují svoje národní zájmy.
Kvůli Maďarsku čím dál více středoevropských politiků považuje Visegrádskou skupinu za zastaralou, či dokonce mrtvou. Jaký je váš pohled?
Maďarsko je součástí středoevropského prostoru, geografii nijak nezměníme. Musíme s tou zemí vycházet jako s naším téměř sousedem. Za dob Československá šlo o našeho přímého souseda. To je věc, kterou z dějin nevymažeme. Je také třeba jasně říct, že přes veškeré odlišnosti Maďarsko zatím nikdy žádnou sankci proti Rusku či společný postup na Radě EU nezablokovalo. Vždy šlo nakonec s většinou, čímž zachovalo elementární loajalitu vůči většinovému názoru. Jde o rétorickou hru, kdy se z Maďarska mnohdy dělá fackovací panák či obětní beránek. Ve skutečnosti to ale není tak horké. Je také vidět, že Česká republika stále považuje formát V4 za užitečný. Ostatně i ve vládním prohlášení naleznete zmínku o spolupráci v rámci V4 na všech úrovních. Když se lišíme v postojích k Ukrajině, neznamená to ještě, že se v jiných tématech zase nemůžeme shodnout.
Představitelé Polska či Itálie na rozdíl od Maďarska Ukrajinu jednoznačně podporují. Piráti však často kritizují ODS za to, že na evropské úrovni spolupracuje s polskou PiS či s Bratry Itálie, a to v rámci společného členství v parlamentní frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Čím si to vysvětlujete?
Co předvádí pirátští europoslanci, je dětinské. Jde o snahu zviditelnit se. Nevím, jestli má cenu tomu věnovat pozornost. Já si z toho spíš dělám legraci. V celém Evropském parlamentu máme ze všech 705 poslanců jen čtyři Piráty. Z toho tři pochází z České republiky a jeden z Německa. Je vidět, že jde v Evropě o marginální hnutí. Museli se připojit k frakci Zelených (ESA), aby vůbec mohli být členy nějaké skupiny. Zmíněná prohlášení svědčí o osobnostních rysech pana Mikuláše Peksy, pana Marcela Kolaji i paní Markéty Gregorové. Ti lidé jsou zaměření konfrontačně, zejména ODS je jejich oblíbeným terčem. V tomto směru jsou mnohem extrémnější než pirátský hlavní proud v ČR. Od Ivana Bartoše podobné šťouchance neslyšíte, stejně tak od celé řady dalších Pirátů.
Sám jste naznačil, že na domácí půdě je mezi ODS a Piráty, chcete-li, mezi Petrem Fialou a Ivanem Bartošem klid. Neoslabují spory mezi europoslanci z ODS a evropskými zákonodárci z Pirátů českou vládní koalici?
To si nemyslím. Řekl bych, že Pirátská strana „doma“, tedy Ivan Bartoš a spol., neberou ty své tři výhonky (Peksu, Kolaju a Gregorovu; pozn. red.) tak vážně, aby přikládali nějaký větší význam tomu, co říkají.
Bratři Itálie jsou normální sociálně konzervativní pravicová strana. Žádný neofašismus v Itálii nehrozí.
Nicméně například Marcel Kolaja je 1. místopředsedou strany. Pirátští europoslanci označují Bratry Itálie jako neofašisty. Co na to říkáte?
Jde o nesmyslnou nálepku. Paní Gregorové jsem odpověděl, že pokud mluví o neofašistech, ať se podívá do vlastní frakce na bývalé komunisty. Uvedl jsem případ Reinharda Bütikofera, což je německý zelený europoslanec, který byl v 70. letech členem Komunistického svazu Západního Německa i maoistického Svazu čínsko-německého přátelství, a to ještě za dob Mao Ce-tunga. Dneska to Bütikoferovi nikdo o hlavu neomlacuje. Piráti s ním i s dalšími bývalými komunisty klidně sedí v jedné frakci a zabývají se hledáním jakýchsi „neofašistů“.
Váš stranický kolega z Evropského parlamentu Alexandr Vondra řekl, že Bratři Itálie jsou normální a standardní západoevropskou pravicí a že mají ideologií blízko spíš k britským konzervativcům či americkým republikánům. Vidíte to podobně?
Ano. Bratři Itálie jsou normální sociálně konzervativní pravicová strana. Žádný neofašismus v Itálii nehrozí. Dokonce i bývalý levicový italský premiér Matteo Renzi řekl, že může Bratrům Itálie – svým politickým oponentům – vyčítat leccos, ale že obvinění z neofašismu jsou nesmysl. Pokud to tak vidí italská opozice, nevím, proč naši Piráti tuto kartu stále vytahují.
Když se podíváme do domácí politiky, blíží se nám prezidentské volby. Před časem jste si na Twitteru rýpl do senátorů Pavla Fischera a Marka Hilšera. Prvnímu jmenovanému přitom koalice Spolu vyjádřila podporu, jak si to voliči Spolu mají vyložit?
Ať si to každý vyloží, jak chce. Já pana Fischera volit nebudu, nikdy jsem se tím netajil. Mezi voliči koalice Spolu se určitě najdou lidé, kteří ho volit budou, to je jejich právo. Stejně tak mám já právo ho nevolit. Nepovažuji ho za vhodného kandidáta. Jak se ukazuje v průzkumech, pan Fischer se netěší zrovna masové podpoře od voličů. S vysokou pravděpodobností vůbec nemá šanci dostat se do druhého kola. Jen ubírá hlasy ostatním. Mohl se poučit z minulého kandidatury v roce 2018, tento druhý pokus je zbytečný.
Vy už máte svého kandidáta vybraného?
Ano, mám. Konkrétní jméno vám teď neřeknu. Oznámím jej před prvním kolem. Nebude to ale ani jeden z trojice: Petr Pavel, Danuše Nerudová, Pavel Fischer. Nemyslím však, že moje podpora kohokoliv může ovlivnit voliče. Řekl bych, že každý se rozhoduje podle sebe, a nikoliv podle toho, kdo mu je doporučen. Nepovažuji za důležité, koho zrovna já budu, nebo nebudu volit. Kandidátů je devět, každý si může vybrat.
Takže vás nepřesvědčil ani jeden z kandidátů, kterým koalice Spolu vyjádřila oficiálně podporu…
Je to tak. Nyní sleduji se zájmem a pobavením vzájemný souboj mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou. Jsme svědky boje o to, kdo nakonec bude vyzyvatelem Andreje Babiše v druhém kole. Ta situace je kuriózní. Hodí se sem slogan: „Přineste mi popcorn a colu.“
