Za nóbl boty platili bolestivou deformací. Vědce překvapila móda středověkých boháčů

Jaké boty by se daly označit za středověké –⁠ loubutinky nebo lodičky od Jimmyho Chooa? Byly známé jako poulaines. Tyto špičaté, kožené boty představovaly vrchol módy v Británii 14. století. Ovšem středověcí muži a ženy byli důkazem starého rčení: „Kdo chce parádu nosit, musí něco zkusit.“ Za nóbl botky platili lidé bolestivým vbočením palce, napsal zpravodajský server CNN.

Tento zdravotní problém je v současnosti běžný především u žen. Paleopatoložku Jennu Dittmarovou překvapilo, když našla důkazy o vbočeném palci, odborně známém jako hallux valgus, na kosterních ostatcích, které zkoumala v rámci širšího projektu o životě ve středověku.

„Nacházíme degenerativní změny na kostech nohy. Jsou tam velmi jasné osteologické známky bočního tlaku na palec. A mezi kostmi jsou díry, které ukazují na roztažené vazy mezi nimi. Už jen z pohledu na ty kosti to vypadá velmi bolestivě,“ řekla Dittmarová, která výzkum středověkého života prováděla na Cambridgeské univerzitě.

Vbočený palec vzniká, když se palec stočí k ostatním prstům na noze a z vnější strany se vyboulí kost. Tato deformita je často spojována s vysokými podpatky a těsnou obuví, ovšem hrají při ní roli i další faktory, jako je genetika. Vyboulená kost může být bolestivá a ztěžovat rovnováhu.

Nečekaný výskyt vbočených palců Dittmarovou zaujal, a proto společně s kolegy analyzovala celkem 177 koster z období od 11. do 15. století pohřbených v Cambridgi a okolí. Výzkumný tým zjistil, že 27 procent koster pocházejících ze 14. a 15. století trpěl vbočeným palcem, zatímco v období od 11. do 13. století to bylo jen šest procent.

Čtrnácté století bylo obdobím, kdy se objevily nové styly oděvů a obuvi v širší škále tkanin a barev. A zbytky bot z konce 14. století, které byly objeveny při vykopávkách v Londýně a Cambridgi, naznačují, že prakticky každý typ bot - pro dospělé i děti - byl přinejmenším trochu zašpičatělý. Jen málo z těchto bot přežilo neporušených, i když Londýnské muzeum vystavuje jeden dobře zachovalý exemplář dlouhý 31,5 centimetru.

Podle Dittmarové není jasné, zda tyto boty měly podpatky. Pokud by byly z takových materiálů, jako je dřevo, pak by se v archeologických záznamech neměly velkou šanci uchovat.

Výzkum také zjistil, že vbočený palec byl častější u bohatších, výše postavených jedinců žijících v městských oblastech. Tento zdravotní problém se našel jen u tří procent koster na venkovském hřbitově ležícím šest kilometrů od Cambridge a u deseti procent koster na farním hřbitově na okraji města, kde bylo pohřbeno mnoho chudých lidí.

Naopak na městském hřbitově spadajícím pod místní nemocnici mělo vbočený palec 23 procent koster, stejně jako 43 procent těch, kdo byli pohřbeni na pozemcích bývalého augustiniánského kláštera; to byli převážně duchovní a bohatí mecenáši.

Zatímco mniši měli nosit šaty odrážející prostý život na modlitbách, mezi duchovními byl běžný honosný styl odívání. Rozmařilé duchovenstvo vyvolávalo u vysokých církevních činitelů takové obavy, že v roce 1215 vydali dekret zakazující nošení špičatých bot; ten ale měl jen mizivý účinek.