Zásah české policie na fakultě ohromuje i bývalé izraelské vojáky, říká bezpečnostní expert

U Filozofické fakulty v Praze zasahují policisté.

Policie zveřejnila nové záběry zásahu na univerzitě v Praze

Bezpečnostnímu expertovi Petru Bártovi se ozývají kolegové z celého světa, vysoce oceňují předvánoční zákrok české policie proti útočníkovi z filozofické fakulty. I podle Bárty byla reakce na přepadení jedné z budov Univerzity Karlovy unikátní. Pro CNN Prima NEWS prohlásil, že postup proti brutálnímu střelci vstoupí do metodických příruček.

Dílčí rezervy možná zásah proti střelci z Filozofické fakulty měl, celkově však byla úspěšnost policistů ohromující. Tvrdí to bezpečnostní expert Petr Bárta, který pořádá školení a cvičení na zvládání krizových situací.

ČTĚTE TAKÉ: Policisté našli další dopis od střelce z univerzity. Vyloučili jeden z hlavních motivů

Souhlasí s ním i zahraniční odborníci, s nimiž předvánoční tragédii v posledních týdnech probíral.

„Řešili jsem to s bezpečnostními poradci či policisty z Velké Británie, s bývalými izraelskými vojáky, s mnoha opravdovými znalci z ciziny. Všichni mi opakují to samé: že zásah byl neskutečný,“ říká Bárta. „Něco sami viděli v televizních zprávách, něco jsme jim z češtiny překládali a naposílali. Reakce českých bezpečnostních složek je ohromuje. Nezmiňují jen práci policie, ale celého integrovaného záchranného systému. Chválí fungující koordinaci se zdravotnickou záchrannou službou, s hasiči, s nemocnicemi.“

Během brutálního přepadení filozofické fakulty z 21. prosince zahynulo 14 lidí z řad studentů a pedagogů, dalších 25 osob bylo pomateným střelcem zraněno. Osm z nich stále zůstává v nemocniční péči.

Bezprecedentní čin poznamenal náladu v celé zemi, těsně před Štědrým dnem byl vyhlášen státní smutek. Často se však opakuje, že celková bilance mohla být ještě mnohem děsivější, nebýt velmi rázné a statečné policejní reakce.

„Nenapadá mě, co se dalo udělat líp,“ míní Bárta. „Jen se podívejte, jak se podobné situace řeší v zahraničí. Není náhoda, že i tam to označují za jeden z nejlépe provedených zákroků vůbec. Třeba v Americe, kde jsou na střelbu ve školách zvyklí, se mnohokrát stane, že první hlídky do budovy ani nevstoupí. Čekají na zásahové týmy. V Praze oproti tomu vstoupili bez váhání dovnitř všichni. Velký dojem dělá na zahraniční experty bleskurychlá uzávěra místa i reakce jednotlivých policistů. Jako když jeden ze zasahujících mával na projíždějící tramvaj před fakultou, aby nezastavovala. Jsem si jistý, že zákrok z 21. prosince bude historie označovat za unikátní. Zařadí se mezi metodické vzory do příruček.“

Chyběly vteřiny

Odbor vnitřní kontroly při úterní tiskové konferenci potvrdil, že policie při zásahu nepochybila. Bártu její verdikt nepřekvapuje. Také má za to, že lze mluvit nanejvýše o dílčích rezervách.

„Jako u krizové komunikace s vedením univerzity,“ připouští. „Ani to však nebylo žádné vyložené pochybení; musíme na to nahlížet optikou dané chvíle. Jistě – pro příště by asi bylo vhodné, kdyby byla pro podobné situace předem určena styčná osoba, s níž by se komunikovalo. Stejně by se také hodilo, kdyby měli policisté okamžitě k ruce plánek budovy a nemuseli se poptávat na cestu k ochozu až na místě.“

Policejní představitelé v úterý odmítli i jednu z nejčastěji zmiňovaných výčitek: že bezpečnostní složky zaspaly, když nezneškodnily útočníka na ochozu střelbou z ulice.

I Bárta označuje takový nápad za nereálný.

„Sám jsem si tuhle modelovou situaci v testu zkoušel. Střelbu učím, mám za sebou měsíčně tisíce výstřelů. A stejně jsem byl na velmi nízkých procentech zásahu, přestože jsem to dělal bez většího stresu,“ říká. „Přitom rizika přímo na místě byla značná. Jedním bylo nebezpečí trefení budovy, se všemi těmi okny kolem. Druhým, že dopadová plocha takové střelby za fakultou je v podstatě až na Staroměstském náměstí.“

Policisté při úterní tiskové konferenci probírali zásah velmi důkladně a otevřeně. Promítali z něj i autentické video. Bárta v něm poprvé viděl, že bezpečnostní složky v kritickém momentu poslaly policistu s dlouhou střelnou zbraní do vrchního patra hotelu naproti fakultě. Zjevně to nebyl špatný nápad – když se útočník při svém řádění pohyboval po ochozu, policista jej měl znenadání na 30 metrů před sebou.

Tedy – jen chvilku.

Právě tehdy se totiž střelec sám zabil.

„Kdyby se útočník nezastřelil, stejně by měl zřejmě před sebou už jen pár vteřin. Pro cvičeného policistu s dlouhou zbraní to nebyla velká vzdálenost. Měl by slušnou šanci střelce eliminovat,“ říká Bárta. „Samozřejmě by ale i tak záleželo na okolnostech. Třeba zda by se útočník kryl. Nebo jestli by o policistovi věděl. Ten by se musel zařídit i podle toho, aby neohrozil nikoho dalšího. Pořád se jednalo o pohybující se cíl.“

Breivikova lest

Nebyla to v úterý jediná věc, kterou Bárta vyčetl z policejního videa. Ještě něco ho trklo do očí.

Nebo spíš – do uší.

„To ticho. Na běžných cvičeních je totiž od začátku křik a stres. Tady policisté vstoupili do budovy a lidé v přízemí se divili, o co jde. Všude byl klid. Na střelbu a ruch došlo až ve vyšších patrech. Až tam se policistům potvrdily informace, které měli od operačního střediska,“ popisuje Bárta. „Měl jsem možnost hovořit s několika zasahujícími, dlouho prý čekali na to, až někdo přijde a řekne: ,Stop, tohle je jen výcvik.‘“

Bohužel – o žádný trénink se tentokrát nejednalo.

A čím výš se zasahující v budově dostávali, tím víc se jim právě hodiny a hodiny výcviku hodily.

„Laikovi přijde, že ledacos se dá sladit s pomocí vysílaček. Jenže my máme z různých cvičení ověřeno, že informace jsou lidi schopni pobrat na začátku. Pak už jsou ruch ve vysílačkách a komunikace s kolegy tak překotné, že je obtížné si tohle všechno utřídit,“ vysvětluje Bárta. „Tehdy se nejvíc projeví, jakým způsobem probíhal výcvik. Policisté naštěstí nemuseli informační šum řešit. Postupovali metodicky. Podle svých návyků.“

Museli být přitom nesmírně opatrní. V průběhu zásahu se k nim dostaly kusé zprávy, že útočníků může být v budově víc.

„Dům byl najednou plný lidí, kteří utíkali různými směry. V takovém typu situace je přitom každý člověk, kterého policisté potkají, možným nebezpečím. Pokud se jedinec začne chovat jakkoliv nestandardně – nemá třeba zvednuté ruce, neutíká pryč – představuje hrozbu,“ popisuje Bárta.

Za hrozbu mnozí skrývající se studenti ostatně považovali i samotné policisty. Zabarikádovaní ve třídách a kabinetech neodpovídali na výzvy, nereagovali.

„A dělali správně,“ vysvětluje Bárta. „Jen si vzpomeňte na Anderse Breivika v Norsku. V roce 2011 při svém vraždění použil právě tuhle lest – převlékl se za policistu. Proto teď zasahující museli vypáčit jedny dveře za druhými, u každých z nich jim nezbývalo než být obrovsky opatrní. Do poslední chvíle nevěděli, zda se za nimi neschovává další útočník. Klobouk dolů, zvládli to skutečně úžasně. Jistě, stala se strašná tragédie. Přesto je neuvěřitelné, jak se to policistům povedlo vyřešit.“

Tagy: