Zastánce tvrdého brexitu a dlouhodobý kritik EU Boris Johnson se stal lídrem Konzervativní strany i britským premiérem. Nový nájemník čísla 10 se v boji o funkci utkal s proevropsky laděným Jeremy Huntem. Ten nakonec prohrál 46 656 tisíci ku 92 153 tisícům hlasů. Dohromady hlasovalo 159 tisíc konzervativců.
„Rád bych začal tím, že poděkuji svému oponentu Jeremymu, který je všeobecně pokládaný za skvělého protivníka, skvělého vůdce a politika … byl jsi přátelský, dobromyslný, byl jsi plný výborných nápadů, které Ti asi všechny ukradnu,“ zavtipkoval v úvodu své vítězné řeči Johnson. Boris také zdůraznil, že je nutné nají rovnováhu mezi touhou po demokratickém suverénním vládnutí a spoluprácí s partnery na evropské úrovni. „Samozřejmě někteří lidé řeknou, že to se vylučuje a že toho nemůže být dosáhnuto a já jsem samozřejmě dnes ráno četl Financial Times … kde se psalo, že žádný lídr nečelil, tak velké znepokojivé shodě událostí, tak jsem se následně dnes ráno podíval do zrcadla a zeptal se sám sebe, máš velké obavy, cítíš se znepokojeně? Myslím, že se nectíš ani trochu znepokojeně,“ odpověděl si sám před členy strany Johnson.
Přestože Boris Johnson dlouhodobě zastává názory spíše proti Evropské unii, díky svému otci s tureckými kořeny, ale i zkušenosti z doby starostování Londýna, podporuje oproti některým jiným konzervativcům proimigrační rétoriku a je i pro příliv migrantů do země. Ekonomicky konzervativní a společenský liberální Johnson konzervativce rozděloval více než Jeremy Hunt, který se hlásí k paternalistickým hodnotám sociálního konzervatismu. Byla to ale hlavně katastrofální porážka ve volbách do Evropského parlamentu a přešlapování Theresy Mayové, která dala impulz ostatním členům zvolit někoho více charismatického a s jasně vyhraněným názorem.
„Jsme stranou, které se daří nejlépe, když je sjednocena,“ uvedl dnes na začátku oznámení předseda rady konzervativců Charles Walker. Nic nesignalizuje ale více rozdělení strany než oznámení rezignace současného ministra financí Phillipa Hammonda. „Jsem si jistý, že nebudu odvolán, neboť sám rezignuji,“ uvedl mimo jiné Hammond, který dodal, že v kabinetu by měli být lidé blízcí pohledu nového ministerského předsedy.
Kdo je Boris Johnson?
Přestože je „Boris“ veřejnosti znám díky svým postojům a veřejnému vystupování spíše jako „samorost,“ ve skutečnosti pochází z rodiny, která má politické kořeny. Johnson se nenarodil v Británii, ale v New Yorku na Manhattanu anglickému diplomatovi, který se později stal členem Evropského parlamentu.
Johnson pracoval mnoho let jako novinář, za zfalšování citace byl však vyhozen z prestižního deníku The Times. Velké jméno si udělal až jako bruselský korespondent pro Daily Telegraph, kdy jako jeden z prvních systematicky poukazoval na negativa Evropského společenství. Často vyzdvihoval zkostnatělost evropských institucí a velkou byrokracii spojenou s EU. Kritici mu vyčítali, že jeho články, zejména o Evropské komisi, byly populistické a někdy se nezakládaly na pravdě. V oblibě jej ale měla Margaret Thatcherová a on sám napomohl vytvořit atraktivní obraz euroskeptiků.
Po několika neúspěšných pokusech o vstup do politiky se nakonec vrátil k novinařině. V roce 1999 se stal editorem magazínu Spectator, přestože majitelům slíbil, že zanechá svých politických ambicí, o dva roky později slib porušil. Tentokrát mu to již vyšlo a v roce 2001 byl zvolen za konzervativce do parlamentu.
Od roku 2008 do roku 2016 zastával pozici starosty Londýna. Během svého úřadování zavedl například populární systém sdílení kol, také známý jako „Borisova kola,“ zakázal alkohol ve veřejné dopravě, ale podpořil také amnestii pro ilegální migranty. Mediálně známým na mezinárodní úrovni se stal díky pořádání londýnských Olympijských her v roce 2012. Na britské domácí scéně se ale začal více profilovat hlavně jako zastánce brexitu. „Když se nyní podívám na současnou EU, tak to na mě dělá dojem špatně navrženého spodního prádla, které na některých místech příliš tlačí a na jiných je naopak nebezpečně volné,“ řekl Johnson směrem k EU.
Po referendu o vystoupení z EU jej britská premiérka jmenovala před třemi lety ministrem zahraničí. Johnson ve funkci dlouho nevydržel, podle něj byl postup vlády vůči EU příliš smířlivý a na protest proti plánu rezignoval na svoji funkci. Když Theresa May před dvěma měsíci oznámila svůj odchod z funkce, tak Johnson opět vycítil příležitost a vstoupil do boje o pozici lídra konzervativců.
Dalibor Zítko