Lvíče Le Penové a idol žen, který podporuje Ukrajinu. Kdo je Bardella, možný premiér Francie?

Jordan Bardella

Francie: Štáb Primy zachytil dusnou atmosféru před volbami

Francie není moc daleko od toho, aby si do čela dosadila nejmladšího premiéra ve svých dějinách. Vážným uchazečem o tento post je Jordan Bardella, teprve 28letý politik z krajně pravicového Národního sdružení (NS). Šéfem vlády se po víkendových volbách teoreticky může stát jinoch, který vyrůstal v osmém patře paneláku uprostřed problematické čtvrti. Hvězda sociálních sítí, miláček prvovoličů, který chce omezovat imigraci, byť má sám přistěhovalecké kořeny. Bardellovi zatím příliš neškodí ani poznámky kritiků, kteří jej označují za nastrčenou figurku dřívější stranické předsedkyně Marine Le Penové, s jejíž neteří – jen tak mimochodem – právě teď chodí.

Mladý pohledný muž se na pódiu sebevědomě usmívá, až se mu na tváři dělají ďolíčky. Sotva dospělé slečny v první řadě piští, natahují ruce, aby se jej mohly dotknout, nebo si s ním alespoň pořídit selfíčko. Oči se lesknou i mnohem starším návštěvníkům sálu, který se natřásá potleskem.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: „Francie Francouzům“ i „rasisto“. V zemi stoupá napětí, štáb Primy natočil incident na ulici

Není to kvůli žádnému herci či zpěvákovi.

Rozruch srovnatelný s rockovým koncertem dokáže ve Francii poslední doby vyvolat vystoupení mladého politika Jordana Bardelly, který je během aktuálně probíhajících voleb největším favoritem na post premiéra.

V pouhých 28 letech!

O koho vlastně jde?

List Le Monde o něm napsal: „Bardella si pěstuje profil někoho, koho byste chtěli mít za svého zetě.“ Na TikToku má víc než 1,7 milionu fanoušků, na Instagramu přes 800 tisíc, na síti X ho sleduje půl milionu lidí. Rád je baví mimo jiné krátkými videi, v nichž s oblibou zesměšňuje prezidenta Emmanuela Macrona.

Srovnání těch dvou je neúprosné.

Zatímco Macron se občas chová jak směšný operetní milovník, který se až křečovitě snaží, aby ho všichni kolem brali vážně, charizmatický jinoch Bardella zatím k respektu veřejnosti kráčí se samozřejmostí hezouna třídy, jenž si nic jiného než úspěch prostě nepřipouští.

Jenže tohle není seriál Beverly Hills 902 10, takže se sluší dodat ještě něco.

Stane-li se mládenec s tváří Kena od Barbie opravdu příštím francouzským premiérem, bude prvním krajně pravicovým ministerským předsedou země od druhé světové války.

Malý princ Le Penové

Bardella je koněm, na kterého před několika lety vsadila Marine Le Penová, když jej místo sebe dosadila do čela euroskeptického Národního sdružení. Její uskupení si do té doby neslo xenofobní, proputinovskou a antisemitskou nálepku, oslovovalo především seniory. S Bardellou rázem získalo přívětivější a kultivovanější tvář, atraktivnější i pro dosud nepřístupné voličstvo.

Čas rozhodně neztrácel, do politiky vstoupil už v 17 letech. Zkraje byl výrazně ovlivněn názory pravicového extremisty Frédérika Châtillona, jenž ho přivedl i k Le Penové. Nadějný teenager pro její stranu dělal velmi brzy oblastního předsedu, v pouhých dvaceti pak šéfoval celému regionu Ile-de-France. Mezi roky 2017-19 to dotáhl na mluvčího NS, zhruba v té době se vypracoval i na předsedu jejího mládežnického křídla. Roku 2019 povýšil na europoslance a místopředsedu NS, následně i na samu hlavní tvář uskupení.

Kritici se zlobí, že hoch s pečlivě načesanou pěšinkou je ve skutečnosti jen loutkou Le Penové. A že ani on není tak uhlazeným vzorem, jak se zdá – třeba autor jeho biografie Pierre-Stéphane Fort uvedl, že Bardella dlouho udržoval tajný twitterový účet, na němž zveřejňoval rasistický a homofobní obsah.

Současný adept na premiéra to vehementně popírá. Stejně jako jakékoli ideové vazby na otce Le Penové i samotné NS, antisemitu Jeana-Marieho, který kdysi o koncentračních táborech prohlásil, že jsou jen nepodstatností druhé světové války.

Faktem je, že Marine Le Penová má dnes pro svého malého prince nepochybnou slabost. Přezdívá mu něžným výrazem Lvíče, Bardella u ní má body k dobru i díky tomu, že chodí s její neteří. Je k ní stoprocentně loajální. A rozhodně se nedá vyloučit, že může být součástí jejího širšího plánu pro budoucnost.

S ním jako s premiérem.

S ní jako s prezidentkou.

Mládí mezi gangy

Pro Čechy může být raketový vzestup ambiciózního holobrádka nepochopitelný, ve skutečnosti jsou za ním ale docela srozumitelné důvody. Předně: dokáže oslovit mladé, na rozdíl od tradičních politiků k tomu umí používat technologické pomůcky 21. století. A pak – obyčejným Francouzům připadá, že je jedním z nich.

S matkou samoživitelkou totiž vyrůstal v oprýskaném paneláku na severním pařížském předměstí Seine-Saint-Denis, kde se vůně kebabů mísila s křikem ve francouzštině s těžkým přízvukem. V chudobě a každodenní blízkosti gangů poznal, že pravidla pro přežití na ulici se vždy neslučují s tím, jak kážou zákony. Podle stanice France 24 docházel do jediné školy v okolí, kde žáci neházeli učitelům židle na hlavy.

„Zažil jsem na vlastní kůži islamizaci míst, které mi byly blízké. Zažil jsem pocit ohrožení. Zažil jsem ten děs, když vstoupíte do svého domu a jste konfrontován s feťáky a obchodováním s drogami. Cítil jsem se jako cizinec ve své vlastní zemi,“ popisoval pro Washington Post.

Jedním z paradoxů dosud tak krátkého Bardellova života je, že má coby politik s ostřejší antiimigrační rétorikou sám přistěhovalecký původ. Jeho matka je Italka, otcova rodina částečně přišla z Alžírska. Cílevědomý mladý muž podobné připomínky shazuje poznámkou, že není přistěhovalec jako přistěhovalec – někdo zkrátka své nové vlasti chce být prospěšný, někdo ne.

Řečník je dobrý, o to nic.

A ani ostrých prohlášení se nebojí.

To on hřímá nejen o omezení imigrace a o seškrtání některých sociálních dávek pouze na francouzské občany, ale rovnou o nutnosti obnovení pořádku v zemi. To on na síti X vyzval Macrona, aby po prezidentově drtivé porážce v boji o bruselská křesla rozpustil parlament a vypsal předčasné volby. To on nedávno ujistil, že nedovolí, aby ruský imperialismus pohltil spojenecký stát, jakým je Ukrajina. To on dodal, že Rusko je podle něj vícerozměrná hrozba jak pro Francii, tak pro Evropu.

Poslední dvě věty lze chápat jako tuze důležitý vzkaz nejen pro cizinu, ale především pro francouzské voliče. NS už zjevně nemá být dále vnímána jako proputinovská pátá kolona (financovaná právě Moskvou), nýbrž jako moderní alternativa pro každého, kdo je znechucen Macronovou politikou. K čemuž ostatně poslouží i další Bardellova zmínka, že by na rozdíl od Macrona nebyl pro posílání francouzských vojáků na Ukrajinu.

Národ na to podle posledních voleb slyší. V 1. kole získala radikální pravice od Francouzů celkem 34 procent hlasů, za vítězstvím podle všeho míří i v tom druhém. Ne, nemusí to být natolik přesvědčivý triumf, aby NS mohlo sestavit novou vládu. Aby z Bardelly mohl být premiér.

I tak ovšem jeho vliv stoupne.

Stejně jako jeho možnosti do budoucna.

Přestože se ve Francii najdou lidé, kteří se toho děsí. Kteří varují: pozor, Bardella je jako chameleon. Co říká dnes, to zítra milerád popře. Podobně to vidí třeba dívka vystupující pod smyšleným jménem Chloe, kterou list Washington Post vypátral na pařížském předměstí. Kdysi s dnes tak úspěšným politikem chodila do školy. A novinářům se svěřila s tím, že současná hvězda nemá s jejím někdejším spolužákem příliš společného.

„Muž, kterého teď slyším mluvit, vůbec nevypadá jako Jordan, kterého jsem znala,“ řekla. „Za všechna ta léta, co jsme se potkávali, neřekl o multikulturním světě, který nás obklopoval, jediné špatné slovo. V Saint-Denis vedle sebe žili Arabové, Italové, Portugalci, lidé odevšud. A všichni jsme byli přátelé. Proto nemůžu uvěřit tomu, jak zle se teď proti všem přistěhovalcům vymezuje.“

Její někdejší kamarád se teď může stát premiérem.

A je zajímavé, jak malé nadšení nad tím Chloe projevuje.

MOŽNÁ VÁM UNIKLO: Další přešlap Bidena a spol. Prezidentův tým zaslal moderátorům připravené otázky

Tagy: