Jen málokteré téma spojuje české politiky napříč dobou a názorovým spektrem jako Izrael. Česko tradičně patří mezi jednu z nejvíce proizraelských zemí na světě. Základy tohoto fenoménu začal budovat již Tomáš Garrigue Masaryk v době, kdy židovský stát ještě ani neexistoval. Na TGM navázal jeho syn Jan Masaryk z postu ministra zahraničí. Po čtyřiceti letech komunistické totality výborné česko-izraelské vztahy znovu obnovil Václav Havel, což poté ctili také ostatní čeští prezidenti. Izrael se může na Česko očividně spolehnout i nyní – během těžkých časů války s radikálním palestinským hnutím Hamás.
V posledních letech se ve veřejném prostoru často mluvilo o tom, že by se z masarykovsko-havlovské tradice znamenající blízké vztahy s Izraelem mohl jednou stát spíš archaický přežitek.
Za jeden z náznaků tohoto trendu šlo považovat článek z roku 2020, který společně sepsali tehdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) a jeho dva předchůdci Lubomír Zaorálek (ČSSD) a Karel Schwarzenberg (TOP 09). Trojice diplomatů ve svém prohlášení kritizovala plánovanou izraelskou anexi židovských osad na Západním břehu Jordánu.
VIDEO: Jak proběhla Lipavského cesta do Izraele?
Ve srovnání s některými dalšími evropskými zeměmi byla kritika poměrně dost mírná. Petříček se svými předchůdci navíc v textu jasně zdůraznil, že Izraelci jsou přátelé. Později také odmítl podporu jakýchkoliv protiizraelských sankcí. Přesto dokument na domácí scéně vyvolal velké pozdvižení. Proč? Možná prostě příliš vybočoval z až přehnaně nekritického postoje Česka vůči Izraeli.
Další znamení, že by výborné česko-izraelské vztahy mohly v budoucnu ochabnout, někteří politici a analytici spatřovali ve složení vlády Petra Fialy (ODS). Tu Miloš Zeman i přes velké personální výhrady jmenoval v prosinci 2021. Největší problém měl s funkcí ministra zahraničí, kterou měl obsadit Jan Lipavský (Piráti). Zeman se mimo jiné obával jeho postojů k Izraeli.
Vždy na prvním místě
Pravdou je, že právě Piráti mají ze všech koaličních stran nejblíže k evropské levici, která Izrael často ostře kritizuje. Brzy se však ukázalo, že obavy v případě Lipavského byly naprosto zbytečné. Český ministr zahraničí veškeré pochybnosti vymazal 10. října (tři dny po bezprecedentním útoku Hamásu na Izrael), když přistál na letišti v Tel Avivu, aby vyjádřil podporu tamním představitelům. Byl vůbec prvním zahraničním státníkem, který Izrael po útoku ze 7. října navštívil.
„Ukazuje se, jak blízké přátelství mezi našimi státy a lidmi je,“ konstatoval izraelský šéf diplomacie Eli Cohen před českou delegací, jejíž součástí byl také redaktor CNN Prima NEWS. Cohen připomněl, že dobré česko-izraelské vztahy mají bohatou historii. „Česko podporovalo Izrael od roku 1948 – už od prvního dne, kdy země vznikla,“ dodal.
Jak už bylo naznačeno, zmíněné vztahy sahají dokonce do dob, kdy ještě Stát Izrael ani neexistoval. Zásluhy na tom nemá nikdo jiný než „tatíček“ Masaryk. Ten se ještě za Rakouska-Uherska v roce 1899 zasadil o obnovení procesu se Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl kontroverzně odsouzen za vraždu mladé Češky Anežky Hrůzové v Polné.
Budoucímu prezidentovi se již tehdy příčil antisemitismus. Zároveň upozorňoval na omezený rozhled českých politických i kulturních kruhů, jejichž někteří zástupci věřili zvláštním pověrám, třeba že Židé užívají krev mladých křesťanů při svých zvrácených obřadech.
TGM byl za své zásahy do takzvané hilsneriády napadán v tisku, na univerzitě i v soukromí. Situace byla tak vážná, že dokonce uvažoval o emigraci. Obranu podivně odsouzeného židovského muže mu však Židé v dobrém slova smyslu nikdy nezapomněli.
Masarykova ulice v každém větším izraelském městě
O více než čtvrt století později, v roce 1927, Masaryk (už jako československý prezident) navštívil židovské osady, které byly součástí tehdejšího území s názvem Britský mandát Palestina. Šlo o vůbec první návštěvu hlavy státu tamních kibuců. Ze symbolického hlediska Masarykova cesta znamenala zcela jedinečný výraz podpory.
Bezprecedentní návštěvu dodnes připomíná kavárna Masaryk v Tel Avivu. Po Masarykově smrti v roce 1937 Židé v řadě synagog pronášeli za tohoto státníka speciální modlitbu. Jméno prvního československého prezidenta dali také jednomu z hlavních náměstí v Tel Avivu.
V současnosti s trochou nadsázky neexistuje větší izraelské město, v němž by chyběla Masarykova ulice. Na budování česko-izraelských vztahů totiž navázal Masarykův syn Jan, který sloužil jako československý ministr zahraničí nejdříve v londýnské exilové vládě a poté také v obou vládách Zdeňka Fierlingera a v prvním kabinetu Klementa Gottwalda.
Jan Masaryk se v té době snažil aktivně pomáhat Židům v Evropě i na Blízkém východě. Zasazoval se za práva přeživších, kteří se vraceli z vyhlazovacích a koncentračních táborů. Ohledně plánu OSN na rozdělení britské Palestiny podporoval návrh dvoustátního řešení.
Naprosto klíčovou roli sehrál u dodávek zbraní pro Izrael, což židovský stát využil v roce 1948, když jej krátce po jeho vzniku napadla arabská koalice v čele s Egyptem. Podle některých historiků je dost možné, že bez československých zbraní by Stát Izrael v letech 1948 a 1949 nedokázal uhájit svou existenci.
Na přelomu 40. a 50. let se však československý postoj k Izraeli začal dramaticky měnit. Po únorovém puči roku 1948 se z Československa stala totalitní země absolutně podřízená přáním a rozkazům Moskvy. Sovětský svaz sice Izrael krátce po jeho vzniku podporoval, koncem 40. let však rychle zjistil, že mladý ambiciózní stát nemá sebemenší zájem patřit do Východního bloku. Kreml se tak zařídil po svém – po vzoru fašismu převzal antižidovskou rétoriku. Totéž nařizoval i svým vazalům ve východní Evropě.
Nová vlna antisemitismu v Československu se projevila při likvidaci vysoce postavených komunistů židovského původu včetně generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského. Ostré výpady vůči Židům vedl ve svých projevech především ministr informací Václav Kopecký. Za některé jeho výroky – třeba o židovské svoloči – by se nestyděl ani Adolf Hitler či Joseph Goebbels.
Spojující téma v tuzemsku
Po listopadu 1989 se dobré vztahy s Izraelem snažil obnovit Václav Havel. Činil tak hned zkraje roku 1990, když v únoru v Praze uvítal izraelského ministra zahraničí Moše Arense. Jednou z prvních věcí, o kterou se Havel jako prezident zasadil v zahraniční politice, bylo právě obnovení diplomatických vztahů s Izraelem. Ještě téhož roku do jediné demokratické země na Blízkém východě odcestoval.
Havel se již v dobách totality přátelil s řadou židovských osobností a komunistický režim kromě jiného kritizoval i za protiizraelskou politiku. I když se Havlovy sympatie k židovskému státu během jeho prezidentského období neprojevovaly jen nekritickou adorací, přesto měl obrovský podíl na raketovém vzestupu česko-izraelských vztahů v 90. letech.
Krátce před svou smrtí v roce 2011 se Havel zapojil do mezinárodní kampaně proti snahám bojkotovat Izrael. Izraelci v roce 2015 po posledním československém a prvním českém prezidentovi pojmenovali náměstí v Haifě.
Na masarykovsko-havlovskou tradici navazovala ODS, ať už pod vedením Václava Klause, Mirka Topolánka, Petra Nečase či Petra Fialy. Naopak zástupci KSČM či někteří sociální demokraté – zejména pak někdejší ministr zahraničí Jan Kavan (ČSSD) – se tradičně stavili spíš na palestinskou stranu.
Z řad levice Izrael výrazně podporoval Miloš Zeman, což jasně ukázal například zmíněnou nevolí jmenovat pirátského politika ministrem zahraničí. „Izrael je země mého srdce. Chtěl bych se tam ještě někdy podívat,“ řekl začátkem roku 2022 v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Z postojů různých českých státníků napříč dobou a názorovým spektrem je jasně vidět, že jen málokteré téma v tuzemsku spojuje politiky více než kladný postoj k Izraeli. Ostatně i současný prezident Petr Pavel – který obvykle během kampaně Zemana často kritizoval – v jedné z předvolebních debat uvedl, že by na svého předchůdce přece jenom v něčem rád navázal, a to pokud jde o dobré vztahy s Izraelem.
