Mrazivé vzkazy Ukrajinců z války: Bouchá to. Třetí noc nespíme, klepeme se a cítíme bolest

Bouchá to. Modlím se a nechápu nic. Mám strach, klepu se a cítím bolest. První dny bombardování jsou nejhorší. Setrváme do poslední kapky krve. Několik Ukrajinců poslalo plnému Václavskému náměstí v Praze vzkazy z války. Na akci Milionu chvilek pro demokracii je v pátek večer přečetl slamer Tim Postovit, který se narodil v Kyjevě.

„Modlím se, nechápu nic. Třetí noc nespíme, minulou noc jen patnáct minut. Začalo to, útočí, Kyjev vybuchuje. Setrváme do poslední kapky krve. Naši chlapci jsou hrdinové. Mám strach a cítím bolest,“ napsala Kateřina z Kyjeva svému příbuznému z Česka.

Předpovídala, že její město budou bombardovat raketomety. „Před domem právě odškodnili diverzní skupinu. Byla to těžká přestřelka. Zůstáváme doma, nemůžeme opustit mámu. Raja má nemocné nohy, do krytu nedojde. Opakuji si žalm 90. Teď je strašlivé ticho,“ popisovala, jak v její zemi probíhá válka.

Upozornila i na to, že ženy rodí v krytech a po jejich „rodných ulicích“ jezdí tanky. „Všichni nás opustili. Klepu se ne strachem, ale vztekem. Nechce se mi věřit, že ještě pár dní zpět jsme se strachovali kvůli covidu. Teď po našich rodných ulicích jedou tanky, protiletecká obrana pracuje bez oddychu. Odrazili pěší útok. Bouchá to. Nemohu psát,“ uvedla a dodala: „Sláva našim vojákům.“

Anatolij z Melitopole přiznal, že první dny bombardování jsou nejtěžší. „Obrací se ti žaludek, máš strach, že by ses z toho pos*al a jsi zmatený. Potom si ale zvykneš. Už máš jen strach, už se ti neobrací žaludek, nejsi zmatený. Držíš se blízko krytu,“ vyprávěl, když jeho město ruští vojáci obkličovali. Byl připraven na to, že brzy vypadne spojení.

Dojemný vzkaz poslal i Roman ze Lvova. „Každý z nás se teď bojí o život, o Ukrajinu. Do naší mírumilovné země vpadl nepřítel, ničí ji. Každý den umírají lidé, děti, za naši svobodu,“ uvedl srdceryvně. Dodal, že Ukrajinci chtějí, aby je vyslyšel celý svět. „Aby nám jakkoliv pomohl, abychom se zbavili nepřítele. Abychom žili šťastně v naší zemi,“ prosil.

Dceruško moje, nevím, co bude dál

Své dceři Margaritě napsala její matka, dokud měla signál. „Dceruško moje, nevím, co bude dál. Věz, že tě moc miluju. Opatrujte se, buďte pospolu a podporujte se,“ vzkázala.

Viktorie z Doněcku je v řadách ukrajinských ozbrojených sil od roku 2016. Západním zemím poděkovala za podporu, kterou podle ní Ukrajinci potřebují jako nikdy. „Díky Bohu si ani nedovedete představit, co všechno jsem za tu dobu prožila. Smrt druhů ve zbrani, odstřelování, hlad, chlad, celý ten strach pod názvem válka. Kdo by si dříve pomyslel, že se může stát, že bratr bude zabíjet bratra? Že bude ohrožen mír?“ posteskla si.

Upozornila, že se v ní probouzí lítý vztek a přání „zneškodnit každou rusistickou stvůru, která drží její otčinu ve strachu“. „Setrváme tu do posledního dechu,“ podotkla zoufale.

Válka na Ukrajině trvá už dvanáct dnů. Umírají tam stovky vojáků, ale i civilistů. Tisíce lidí prchají do Evropy a ruská agrese zatím nebere konce. Vojáci se snaží dobýt hlavní město Ukrajiny Kyjev. Ruský prezident podle Kremlu při svém nedělním telefonátu řekl tureckému prezidentu Erdoganovi, že zastaví svá vojska jen v případě, že Ukrajinci přestanou bojovat a splní požadavky Moskvy.

Tagy: