Ghanská laguna plná hořící elektroniky. Snímky ukazují drsný život na toxické skládce

Silně znečištěná ghanská laguna Korle nehýří životem, ale plasty a vyřazenou elektronikou. Jedinými obyvateli toxického prostředí je místní chudina, pro kterou je skládka zdrojem obživy. Za působivými snímky, které ukázaly tvrdou realitu nejchudších vrstev ghanského obyvatelstva, stojí zkušená fotoreportérka a držitelka prestižní Pulitzerovy ceny Renée C. Byerová. Vybrané fotografie si můžete prohlédnout níže.

„Na skládce elektronického odpadu, který zabíjí téměř vše, čeho se dotkne, pracuje osmiletá Fati s dalšími dětmi. Společně prohledávají nebezpečný odpad v naději, že najdou cokoliv, co by mohly vyměnit za drobné. Je to práce, kterou musí dělat, aby přežily,“ stojí v popisku jedné z nejznámějších fotografií oceňované fotografky – na snímku figuruje dívka s kbelíkem na hlavě, po tváři jí stékají slzy.

Prostředí, ve kterém žila se svými vrstevníky, bylo mimořádně nebezpečné. Laguna Korle, která se nachází na pobřeží hlavního ghanského města Akkra, je i přes snahy ekologických organizací dodnes silně znečištěná a plná vyřazené elektroniky či plastu. I to je důvod, proč v této toxické části řeky Odaw sotva žijí ryby či jiní živočichové. Elektronické smetí se stalo hlavním zdrojem obživy místní chudiny – zapaluje nalezené počítače a další spotřebiče ve snaze vydolovat plíšky cenného kovu.

Bez ochranného oblečení

Jelikož se v Ghaně legislativně příliš neřeší bezpečnost práce, lidé na skládkách nenosí žádné ochranné oblečení – mnozí by na to podle letité fotoreportérky z kalifornského deníku The Sacramento Bee ani neměli. Tím se ale místní vystavují vážným zdravotním rizikům, především kvůli toxickým výpadům z hořícího odpadu.

Ačkoliv se někteří obyvatelé laguny mohou chlubit skromnou dřevěnou nebo železnou chatrčí, nemalá část z nich nemá střechu nad hlavou. Sedmnáctiletý Mohamed Abukari, kterého fotografka před dekádou zachytila, patřil k těm šťastnějším. Společně s dalšími šesti chlapci přespával v přístřešku nedaleko skládky, za který platil zhruba jeden ghanský cedi denně (dle tehdejšího kurzu zhruba šest korun). Podle reportérky ale žil v neustálém strachu, že si na nájem nevydělá – byly dny, kdy se mu jednoduše nedařilo.

Fotografie zveřejnila Byerová v knize Život za jeden dolar na den: Životy a tváře chudých ve světě, která mapuje realitu méně šťastného obyvatelstva v Ghaně i dalších zemích. Držitelka prestižní Pulitzerovy ceny tak zachytila každodenní strasti těch nejchudších vrstev obyvatel v Indii, Bolívii či Rumunsku.

Today I was awakened by a call from Ghana, West Africa. It was from Darry the fixer that I worked with in the e-waste...

Posted by Renée C Byer on Monday, March 22, 2021

Snímky zkušené fotografky zapůsobily natolik, že přiměly samaritány z celého světa, aby se pokusili pomoci některým z vyfotografovaných dětí. Jednou z nich byla právě i Fati na zřejmě nejznámější fotce Byerové z roku 2010.

„Fati je dnes na střední škole, nechceš si s ní promluvit?“ popsala Byerová nečekaný telefonát z Ghany, který obdržela letos březnu. Dívku i dalších několik dětí zachránila z elektronického smetiště žena, kterou prý dojala fotoreportáž.

„Jsem na Fati a její odhodlání učit se ve škole moc pyšná. Doufám, že se tam vydám a budu v tomto příběhu pokračovat, jakmile bude možné opět cestovat,“ napsala novinářka na sociálních sítích k fotce dnes již 17leté dívky.

Tagy: