hendikepované zvíře

Před čtyřmi lety jsme psali článek o labradorovi Kimovi ze spolku Rafael o. p. s., který skončil po srážce s autem na vozíku a my mu hledali nový domov. Kim si totiž neúspěšných domovů prošel několik. Naštěstí se povedlo a Kim má nejen úžasnou milující rodinu, ale dokonce i retrívřího kamaráda. A přáli bychom si, aby podobné domovy našla i další zvířata s hendikepem.

Znáte Chebáčka? Je to mládě čápa, které doplatilo na nepořádek po rybářích. O nohu přišlo kvůli vlasci, který se mu kolem končetiny omotal. V záchranné stanici Soos u Chebu se čápovi rozhodli dát druhou šanci v podobě protézy.

Ve čtvrtém dílu našeho pořadu Prima Mazlíček jsme ukázali, že i zvířata i hendikepem mohou žít plnohodnotný život a radovat se z něho. Představili jsme vozíčkáře Kima, který ušel dlouhou cestu než našel ten pravý domo, ale teď si užívá procházky, plavání a lásku svých majitelů. Přáli bychom si, aby domovy našla i další hendikepovaná zvířata, a proto pro vás máme kočky z organizace Srdcem pro kočky.

Ellie je půlroční psí holčička, která doplatila na populární zbarvení srsti. Otec i matka byli nositeli merle genu – to se u Ellie projevilo téměř úplnou slepotou, hluchotou a dalšími problémy.

Celá řada organizací, které se věnují zvířatům a pomáhají jim najít nový domov, se setkaly s návratem svých svěřenců. Důvodem mají být věci, se kterými noví majitelé nepočítali. Řadí se mezi ně štěkání na sousedovi psy, loužička doma v předsíni nebo bojácnost, kterou pes první den v novém prostředí projevoval. Jenže to, co lidem způsobuje chvilkové zklamání, může zvířatům způsobit psychické problémy do konce života.

Věřím, že každá bytost má někde svoji spřízněnou duši. Takovou, která bere nedostatky a dost možná je ani jako nedostatky nevidí, a nebo jí přijdou vlastně roztomilé. Takovou, která bezpodmínečně přijímá to, kde by někdo jiný řekl „tohle není nic pro mě“. Takovou, která pofouká, co zrovna bolí. A taky věřím, že bytosti, které se mají potkat, se jednou potkají.

„Majitelka té neziskové organizace nepracuje a živí ji vlastně jenom tenhleten šmejdí byznys.“ Takhle se vyjádřila pro Seznam Zprávy redaktorka České televize o předsedkyni jednoho z nejlépe fungujících spolků na pomoc týraným a hendikepovaným zvířatům v ČR, který nám za poslední roky mnohokrát pomohl s péčí o vážně nemocné zvíře.

Věřím, že pro každého, koho něco trápí, je tu někdo, kdo to pofouká. A taky věřím, že lidé a psi se nesetkávají jen tak, ale je to setkání opravdové, které oběma stranám něco velkého nese. Někdy prostě lásku a blízkost, a někdy se ta člověčí strana učí. I když ta láska je v tom osudovém setkání obsažena vždycky.

I když se my zřejmě můžeme rozloučit s klasickou zasněženou zimou, lidská i mimolidská zvířata v mnoha koutech Země se s ní musejí potýkat dál. Třeba jako v Rusku. Když tu našli zrzavého toulavého kocourka Ryžika („Zrzek“ v ruštině), jeho packy byly tak omrzlé, že kvůli pokročilé nekróze nebyla jiná možnost než všechny čtyři amputovat. V takové situaci by se dříve přikročilo k uspání zvířete, jelikož by po amputaci nebylo možné zaručit dostatečnou kvalitu jeho života.

Před týdnem oslavil náš děda Aron už jedenácté narozeniny. A z toho už druhé slavil tady, v našem malém, velkém soukromém blázinci v dědině na konci světa s kvokíkama, kočkanama a bandou čokelů. Copak si asi může takový psí děda přát, krom obří kosti na hryzání?

Minulý sloupek se nesl v duchu příprav na nového spolubydlícího. Pekelné nepromokavé prostěradlo ovšem ještě chvíli zůstane jen připraveno, protože smraďoch má zpoždění. V záchranářském desateru je totiž hned za bodem číslo 1 „už nikdy nikdy nikdy nebudeš mít koberec“ bod číslo 2,  a ten zní „nikdy nikdy nikdy nic neplánuj".

Svět živočichů, které si člověk nevyšlechtil ke svému užitku nebo potěšení, se scvrkává. Ze sta procent savců na naší planetě představují pouhá čtyři procenta volně žijící zvířata. Ze sta procent ptáků je volně žijících pouhých 30 procent. I tito přeživší ale neustále naráží na jednu velkou překážku – lidskou činnost. Až devadesát procent zvířat, která skončí v záchranných stanicích, se tam dostane kvůli člověku a jeho vlivu na okolí. Jak se žije ve stínu člověka? Jak vypadá jeden den v záchranné stanici, kde je na prvním místě volně žijící zvíře? A proč je tolik potřebujeme?