Americké rakety na Ukrajině
Ruská invaze na Ukrajině zjevně neprobíhá podle představ Kremlu. Oběti na straně Ruské federace už měly přesáhnout čtyři tisíce vojáků. Ukrajinská armáda má nejen skvělou morálku, ale může se rovněž opřít o moderní zbraně, s nimiž protivník nejspíše vůbec nepočítal. Co jsou zač drony Bayraktar, protitankové střely Javelin nebo NLAW?
Na sociálních sítích se objevují záběry, jak na ruskou vojenskou kolonu útočí bezpilotní letoun nebo jak někdo z ukrajinských vojáků jednou dobře mířenou ranou vyřazuje z boje ruský tank. Podívejte se, jaké „hračky“ má ukrajinská armáda k dispozici a jak fungují.
FGM-148 Javelin
Jedná se o americkou protitankovou řízenou střelu s pasivním samonaváděcím zařízením typu „vystřel a zapomeň“. Při jejím použití stačí v zaměřovači najít cíl, projektil na něj nasměrovat a vypálit. Poté už střela pomocí infračerveného navádění sama zasáhne cíl, obsluha může ihned po vystřelení opustit své postavení a ukrýt se. Hlavní raketový motor střely se navíc zažehne až po odpálení. To snižuje šanci na odhalení vojáků, kteří ji používají. Navíc se díky tomu Javelin dá bezpečně používat například i pro střelbu z budov.
Střela byla vyvinutá v polovině 90. let minulého století. Je primárně určená pro ničení obrněných cílů, jako jsou tanky nebo obrněné transportéry, které mívají nejslabší pancéřování shora. Javelin proto při typickém použití nejprve vystoupá do výšky (podle vzdálenosti cíle až 160 metrů) a poté zaútočí shora.
Druhou možností je přímý útok po plošší křivce (například na tanky skryté ve stavbách), i v takovém případě ale střela nejprve vystoupá několik desítek metrů nahoru a teprve pak se vydá zničit svůj cíl. Omezeně se dá použít i jako protiletadlová zbraň.
Účinný dosah Javelinu v prvních verzích činil 2 500 metrů, s nejnovějšími variantami je možné zasáhnout cíle vzdálené až čtyři kilometry. Na Ukrajině se používají odpalovací komplety pro střelbu z ramene. Jejich hmotnost dosahuje 22,3 kilogramu, z toho necelých 16 kilo připadá na samotnou střelu. Odpalovací zařízení je přitom možné používat opakovaně, nabití trvá zhruba 20 sekund. Obvyklou obsluhu tvoří dva vojáci.
MBT LAW (NLAW)
Britsko-švédská protitanková řízená střela je menší a levnější obdobou Javelinu. Na rozdíl od něj se ale jedná o zbraň pro jednorázové použití. Použití NLAW se od Javelinu příliš neliší, odpaluje se z ramene, po „zamčení“ cíle může obsluha ihned změnit stanoviště. Odložený start hlavního motoru také umožňuje skryté odpálení i z budov a rychlý přesun vojáka do bezpečí.
Účinný dosah NLAW, který váží 12,4 kilogramu, je 20 až 800 metrů. Pro střelbu na malou vzdálenost je možné použít jen optická mířidla bez aktivace počítačového systému. Na rozdíl od Javelinu, který používá infračervené navádění na teplo, letí NLAW při typickém nasazení podle počítačem řízené trajektorie, kdy před vypuštěním střelec tři sekundy sleduje zaměřený cíl a potom teprve střelu vypustí. Při útoku na horní část tanku nebo obrněného transportéru NLAW neútočí přímo, ale když se ocitne nad cílem, odpálí dolů směřovanou tandemovou nálož.
NLAW vyvinula švédská společnost Saab Bofors ve spolupráci s firmou Thales Air Defence sídlící v severoirském Belfastu. Vývoj byl dokončen v roce 2002, kromě švédské a britské armády o jeho koupi rozhodly také Finsko, Lucembursko, Švýcarsko, Saúdská Arábie nebo Indonésie. V posledních měsících pak získala od Británie nejméně 2 000 těchto protitankových řízených střel také Ukrajina.
Bayraktar TB2
Bezpilotní letoun turecké výroby se používá k průzkumu i bojovým úkolům. Jeho předchůdce poprvé vzlétl v roce 2009, pokročilejší verze pak v listopadu 2014. Na dálku ovládané letadlo má rozpětí křídel 12 metrů, je dlouhé 6,5 metru a unese bojový náklad o hmotnosti 150 kilogramů. Má čtyři závěsníky, na kterých může nést několik typů výzbroje, nejčastěji se jedná o turecké „chytré bomby“ MAM, naváděné buď laserem, nebo pomocí GPS. Bayraktar je vybaven optickou i infračervenou kamerou nebo laserovým označovačem a dálkoměrem.
Jako u podobných dronů se jedná o malé letadlo (zhruba stejně dlouhé jako český Zlin Z-142, proti kterému má o třetinu větší rozpětí) se spalovacím motorem o výkonu sto koní umístěným na zádi trupu, který pohání tlačnou vrtuli. Ocasní plochy ve tvaru obráceného V jsou na konci dvou dlouhých nosníků vybíhajících z přechodů mezi křídly a trupem, ve kterém je umístěná řídící elektronika. Ta umožňuje letounu autonomní start, let i přistání. Výdrž letounu se pohybuje kolem 24 hodin, létá ve výšce až 8,2 kilometru (běžně se pohybuje kolem 5,5 kilometru nad zemí), jeho maximální rychlost je 220 a cestovní 130 km/h.
- Ukrainian army: tuk-tuk.
— ANTONOV Company 🇺🇦 (@AntonovCompany) February 27, 2022
- Russian army: who's here?
- Ukrainian army: your ticket to home#StopRussianAggression #Ukraine #Bayraktar pic.twitter.com/FNSZs0gyrn
Válka na Ukrajině
Drony Bayraktar TB2 poprvé nasadilo Turecko a Ankarou podporované jednotky v boji proti Kurdům na turecko-iráckém a turecko-syrském pomezí, v Sýrii a Libyi (kde zničily i několik původem ruských protiletadlových kompletů Pancir).
Do všeobecného povědomí se dostaly zejména během poslední války o Náhorní Karabach, která vypukla v září 2020 a kde je nasadila ázerbájdžánská armáda. Jejich pomocí zničila řadu arménské obrněné techniky i protiletadlových systémů, nejméně dva bayraktary se arménským vojákům podařilo sestřelit.
Drony, které stojí kolem pěti milionů dolarů (stejnou částku pak stojí i řídící centrum, které se vejde do standardního kontejneru), si Ukrajina objednala v roce 2019. Jednalo se o 12 letounů a několik řídících center, později přidala objednávky na čtyři desítky dalších. Ukrajina poprvé použila bayraktary loni na podzim proti proruským separatistům na Donbasu a nasadila je i nyní během ruské invaze. Podle dostupných snímků je využívá zejména při zásazích proti vojenským kolonám. Rusové tvrdí, že jich už několik sestřelili.
