KOMENTÁŘ: Chtějí opravdu myslivci vlky vystřílet?

V médiích se objevuje velká spousta článků a reportáží o výskytu vlka v České republice. Naposledy se ozvala Myslivecká komise při Agrární komoře ČR, která požaduje odlov vlka. Je důležité zdůraznit, že tato myslivecká skupina zastupuje naprosto nepatrný počet myslivců, kteří vykonávají právo myslivosti v České republice.

Říct, chceme střílet vlka, je jednoduché. Chápu, že tito myslivci jsou tlačeni zemědělci, chovateli a farmáři, kterým mnohdy vlci způsobují velké škody. Rozumný myslivec bude chtít především stanovit takzvaný management vlka, nikoliv bezhlavý lov této šelmy. Zjednodušeně řečeno, je to stanovení plánu péče, chovu a také třeba lovu problematický jedinců, tak jako je to stanoveno u každé jiné zvěře.

Je smutné, že na rozdíl od jiných zemí, jako je Francie nebo Německo, u nás tento management vlka stále není vytvořen. Musí se jasně vymezit, jak s vlkem budeme dál postupovat, kde je vhodné, aby se vyskytoval, kde naopak ne, jak se bude dále postupovat při rozrůstání populace vlků, jak se budou hradit škody způsobené vlkem. Například nejsou dořešené takzvané následné škody způsobené vlkem, které jsou mnohdy pro farmáře velice citelné.

Uvedu přiklad. Vlk zaútočí na ovčí stádo. Uloví dvě ovce, které dostane farmář zaplaceny. V průběhu několika hodin a dní mnoho dalších ovcí, které nebyly přímo zasaženy a pokousány vlkem, dostane z obrovského stresu záněty vemene. Útoky vlků na stádo představuje obrovskou stresovou zátěž. Zánět vemene – mastitida je velmi bolestivé a špatně léčitelné onemocnění, pro většinu takto zasažených ovcí bývá fatální. Jeden takový útok vlků na stádo mnohdy znamená přímé zabití jedné až dvou ovcí, ale zánětem a následným úhynem může být během týdne postiženo a následně utraceno třeba i 50 ovcí. Ovce tak umírá i přes poskytnutou veterinární léčbu v obrovských bolestech. Farmář za tyto ztráty nedostane zaplaceno nic. Jak farmáři sami uvádějí, nechtějí chovat ovce, aby poté takto krutě umíraly. Proč se o tomto problému vůbec nemluví? Vždyť není výjimkou, že po útoku vlků na stádo se naskytne chovatelům pohled na ještě živou ovci, která má vytrhaná střeva a vykousané kusy masa, která ještě chodí a za ní běhají její dvě jehňata.  Kde jsou nyní ochránci zvířat?

Myslím si, že s vlkem je nejvyšší čas začít pracovat. A to tak, že se u kulatého stolu sejdou zástupci ochránců přírody, myslivců, farmářů, ministerstva zemědělství a životního prostředí a začnou rozumně jednat. Ale opravdu rozumně. Je nejvyšší čas, v této problematice jednoznačně odsoudit a odstranit extrémisty z každého tábora, ať jsou to myslivci nebo ochránci přírody. Rozumný myslivec se s rozumným ochráncem přírody vždy domluví. Vždyť myslivci samotní jsou historicky prvními ochránci přírody.  Ale pokud nebude vůle a snaha, ani na jedné straně, rozumné řešení nenajdeme.

Já jsem myslivec. Mezi ochránci přírody mám spoustu známých a kamarádů, se kterými nemám problém diskutovat a hlavně spolupracovat. Co si na těchto skutečných ochráncích přírody cením nejvíce, je snaha opravdu přírodu chránit a pomáhat jí a to v širokém spektru. Schovávat se za ochranu přírody, špinit protistranu používáním lží a manipulací a snažit se laické veřejnosti podsouvat domněnky, nebo někdy také nepravdy, je ke škodě celé věci a nikam to nevede.

Uvedu opět příklad. Hnutí Duha jako zástupce ochránců přírody tvrdí, že spárkatá zvěř způsobí škody v lesích za miliardy korun. Když se podívám na stránky Českého statistického úřadu, zde se dočtu, že za loňský rok 2018 to bylo 25,5 milionu korun a dle samotné tiskové mluvčí LČR to bylo pouze 19,5mil Kč za celou ČR. Kde je zbytek? Kde toto číslo několika miliard najdu v jiných zdrojích? Dále se uvádí, že vlastník lesa nemá šanci způsobené škody zvěří po myslivcích vymáhat. Toto je přímo nepravdivý údaj.

Dle zákona 449/2001 Sb. O myslivosti má k tomu dostatek možností. A tento zákon jasně a přímo upravuje, že náhrada za škody způsobené zvěří je povinen uhradit uživatel honitby, tedy myslivci.  Paradoxně, zvěř je za života věc ničí, majetkem uživatelů honiteb (myslivců) se stává až v okamžiku ulovení. Přesto za ni platí způsobené škody a to jak Lesům České republiky, tak soukromým osobám. A takto bych mohl pokračovat.

Velmi špatně nesu, když od „svých kolegů“ myslivců někdy slyším názory, že vlk se musí úplně vystřílet, jako každá velká šelma. Tohle přece nikdo rozumný nechce. A nemám také rád paušalizaci typu všichni myslivci jsou špatní, všichni ochránci přírody jsou ekoteroristé a podobně. Vždy vše bylo, je a bude o lidech. Myslím si, že manipulací a dezinformací bylo dost. Začněme spolupracovat jasně, bez vyhrocených emocí, lží a pomluv. Bude to ku prospěchu všech a vlka nevyjímaje.

Mgr. Lubomír Hajný, myslivecký hospodář