Kumar Vishwanathan

Sociální aktivista indického původu Kumar Vishwanathan je legendou na poli práce s českými Romy a nyní ho trápí hlavně napětí mezi romskou minoritou a ukrajinskými uprchlíky. „Bývalo hůře, brzy po sametové revoluci se toleroval i vyložený rasismus, třeba xenofobní výroky politiků typu Liany Janáčkové, která navrhla odsun Romů do Kanady. Zlepšilo se to až po hrůzném žhářském útoku ve Vítkově v roce 2009, po kterém společnost prozřela,“ rekapituluje Vishwanathan. O lepší porozumění mezi Romy a majoritou se usilovně snaží od roku 1997, když při velkých povodních spontánně zachraňoval obyvatele vyloučené lokality v Ostravě-Hrušově. A založil organizaci Vzájemné soužití.

Na útěku před válkou dorazili ukrajinští Romové i do České republiky. „Manželka je kuchařka a získala práci v jednom z hotelů ve městě, já jsem sehnal místo svářeče, oba jsme v České republice spokojeni,“ vypráví pro CNN Prima NEWS 41letý ukrajinský Rom Jan Kucenko. V Ostravě rodině poskytl přístřeší salesiánský klášter. S čím už Kucenko tolik spokojený není, je napjaté soužití mezi českými Romy a majoritou. Aktuálně navíc přibyly i spory mezi romskými starousedlíky a ukrajinskými uprchlíky.

Podzimní protesty v Ostravě proti praktikám švédské realitní společnosti Heimstaden plány makléřů jen pozastavily. „Opět dostáváme od realitky výzvy k odkoupení finských dřevěných domků za nehorázné ceny. Je to šílené,“ stěžuje si zástupkyně nájemníků Margita Moocová. „Za bezcennou boudu po mně chtějí 1,79 milionu korun. Když se nerozhodnu do třiceti dnů, vyhrožují vystěhováním,“ je šokován i bývalý havíř Jaroslav Klouček. „Cena je nižší než tržní,“ hájí realitku mluvčí Heimstadenu Kateřina Piechowicz.

Kauza byty OKD spojená s podnikatelem Zdeňkem Bakalou se táhne osmnáctý rok. Největší bytový fond ve střední Evropě nyní vlastní švédská realitní společnost Heimstaden, a ta podle nájemníků na Ostravsku právě spustila tažení proti obyvatelům takzvaných finských domků v hornických koloniích. „Realitka nás tlačí do kouta. Buď starousedlíkům hrozí vyhazovem, anebo chce až dva miliony korun za odkup,“ stěžuje si 52letá Hana Severová z kolonie Liščina v Ostravě. Na praktiky Heimstadenu v pátek 7. října upozorní i demonstrace. Společnost však těmto tvrzením oponuje s tím, že o cenách se bude ještě jednat.

V někdejší dělnické kolonii u nádraží v Bohumíně se o dovolené pouze sní. „My pojedeme na dovolenou do Egypta,“ tvrdí jeden z místních kluků. „Do Egypta bys chtěl? Tady máš Egypt,“ zpraží máma asi desetiletého syna, který celé letošní prázdniny stráví na ulici. Z vyloučené lokality u mezinárodního nádraží se na dovolenou nikam nejezdí, ačkoliv přímo kolem činžáků z neomítnutých cihel sviští po celý den rychlíky do půlky Evropy.

Utekli z války a skončili za žiletkovým drátem v uprchlickém táboře v beskydských Vyšních Lhotách. „Děkuji za střechu nad hlavou, ale připadám si tu jako ve vězení,“ posteskne si 32letá Kataryna Ponho. Se třemi dětmi uprchla z města Dnipro, které čelí ruskému ostřelování.

Romští uprchlíci z Ukrajiny si z vlasti přinášejí různé zkušenosti. Někteří tam nechodili ani do základní školy. Zažívají xenofobní útoky včetně fyzického násilí a žhářství v osadách. Vztah k Romům – ukrajinským i českým – se projevuje i mezi ukrajinskými uprchlíky v Ostravě, říká aktivista indického původu Kumar Vishwanathan. Mluví i o hrozbě, že v Česku vzniknou tábory podobné těm v Sýrii, Keni či Ugandě.

Kolik žije v Česku Romů a jakou cenu mají pro politiky jejich volební hlasy? „Jsou nás tady tři miliony,“ tvrdí 59letý Peter Šarišský z ostravské vyloučené lokality v oblasti Jílové ulice. Trochu přehnaný odhad, podle české vlády jde o necelých 300 tisíc lidí. I to je ale zajímavé číslo pro strany a hnutí. „Žádnou romskou stranu nemáme, tak to dám asi komunistům,“ říká Šarišský. A co další Romové?

Lékař Šindler a primář Schnirch. Ta jména si sedmdesátiletá Olga Kováčiková pamatuje dodnes. „Tvrdili, že musím na operaci dělohy, jenže místo operace mě nedobrovolně sterilizovali,“ vypráví o události z roku 1974. Tento týden podepsal prezident Zeman zákon o odškodnění „osob sterilizovaných v rozporu s právem“ a Kováčiková dostane 300 tisíc korun. „Určité zadostiučinění to je, sterilizace mi však zničila život. A konkrétní viníci nebyli potrestáni,“ říká.

Vítkov je zapadlé šestitisícové městečko u vojenského prostoru Libavá, kde voliči milují Andreje Babiše, loni v krajských volbách tady hnutí ANO získalo 37 procent hlasů. Ve středu do Vítkova zavítal mobilní očkovací tým a s ním i ministerský předseda. K avizované propagaci vakcinace mezi Romy nedošlo, akce navíc ukázala na byrokratický chaos spojený s očkováním.

Hořící vatry uprostřed měst, v nichž se spalují oběti covidu. Zoufalé volání nakažených po lůžkách ve špitálech, kyslíku a ventilátorech. Statisíce nakažených a tisíce obětí denně. Už od roku 1997 pomáhá 57letý aktivista Kumar Vishwanathan sociálně slabým ostravským Romům, teď se však jeho pozornost obrací k rodné Indii, kde infekce COVID-19 útočí s neobvyklou silou. „Maminka, bratr, synovec a další příbuzní jsou v pořádku, ale situace je katastrofická. Z nové vlny viním jednoznačně indickou náboženskou a nacionalistickou vládu premiéra Módího.“

V deset hodin dopoledne obvykle ve školách končí velká přestávka a začíná třetí vyučovací hodina. Nikoliv v čase lockdownu a ve vyloučené lokalitě Červený kříž v Ostravě. Po někdejší dělnické kolonii běhají v tuto chvíli houfy dětí, na výuku nikdo nemyslí. Právě děti ze sociálně slabých rodin ohrožuje uzavření škol nejvíce. On-line výuka je tady spíše off-line výukou.