Ostravské zastupitelstvo jen výjimečně hlasuje jednomyslně. Tento týden ale vzácnou shodu napříč stranami vyvolal vládou plánovaný průplav Odra–Dunaj, který Ostrava rázně odmítla. „Fantasmagorie, zvěrstvo, megalomanie, ekologická katastrofa,“ zaznělo mimo jiné při jednání zastupitelstva. A připomínala se také historie průplavu, kvůli němuž už padla jedna vláda a na stavbě si vylámal zuby i Adolf Hitler.
Navzdory svému členství v partaji premiéra Andreje Babiše odmítl ostravský primátor Tomáš Macura (ANO) vládní záměr propojit plavebními kanály řeky Labe, Odru a Dunaj. Kabinet počátkem října požehnal více než sto let starému projektu, který nově počítá se splavněním Odry z OstravySvinova na polské hranice. A odtud k 70 km vzdálenému polskému přístavu Koźle, z něhož lze už nyní vyplout až k Baltu.
Vládní fantasmagorie
„Považujeme za nepřijatelné, že s námi materiál nikdo předem neprojednal, přestože stavba by způsobila nevratné škody na krajině a životním prostředí celého Ostravska,“ prohlásil na jednání primátor Macura. Ostravští zastupitelé napříč stranami vzápětí celou stavbu jednomyslně odmítli: „Statutární město Ostrava nesouhlasí s usnesením vlády ve věci zahájení příprav Oderské větve vodního koridoru v úseku Ostrava-Svinov – státní hranice ČR/Polsko (Koźle).“
Z koalice i opozice přitom zazněly výrazy typu fantasmagorie, zvěrstvo, megalomanie či ekologická katastrofa. „Další vynakládání prostředků na megalomanský projekt považujeme za chybné rozhodnutí,“ řekla náměstkyně pro životní prostředí Kateřina Šebestová (ANO).
Šebestová také upozornila, že celý projekt je zastaralý a odpovídá představě o dopravních cestách z počátku 20. století, které již dávno neplatí. Připomeňme si proto reálné počátky této megalomanské stavby, která měla (a stále má) vášnivé zastánce i odpůrce. Příběh vodní dálnice mezi Baltem a Balkánem se začal reálně naplňovat v červnu 1901 na půdě rakouské říšské rady (parlamentu) a zelenou mu dali i početní čeští poslanci. Také oni totiž hlasovali pro výstavbu vodní cesty z Labe k Odře a do Dunaje, když schválili takzvaný vodocestný zákon.
Pranice kvůli průplavu
Kanál tehdy vesměs uvítala celá česká veřejnost a přímo u řeky Odry se kvůli trase kanálu dokonce odehrávaly hospodské strkanice. „Dunajsko-oderský průplav zavdal příčinu ke rvačce, která skončila trestním vyšetřováním,“ informoval tehdejší deník Ostravan. Jistý občan K. totiž tvrdil v hostinci v Záblatí u Bohumína, že kanál na Odře zabere část jeho pozemků, a radoval se, jak znamenitě je odprodá státu.
To nebylo vhod občanu P. z Věřnovic u Bohumína. „Polovina obyvatel Věřnovic trpí fixní ideou, že právě tamtudy oderský kanál jíti musí. Slovo dalo slovo, nato padla rána do stolu a do odpůrcovy hlavy, a pak nastala rvačka. Oba rváči rozehnáni a věc oznámena k soudnímu stíhání,“ popisovala zpráva Ostravanu, jak se občanstvo vášnivě přelo nad plány inženýrů.
Příliš peněz i pro císařství
Odra v Bohumíně je však i po 119 letech od hospodské pranice pořád jen nesplavnou říčkou. Smělý projekt se hezky plánoval u rýsovacích prken, historie ale ukazuje, že jeho realizace politikům spíš srážela vaz. Poprvé již v prosinci roku 1910, kdy průplav odersko-dunajský položil kabinet rakouského premiéra Richarda Bienertha, jenž v rámci společného soustátí vládl i českým zemím.
„Buď neprodlenou stavbu kanálu dunajsko-oderského, nebo hlavu ministra financí,“ požádala v prosinci 1910 část poslanců říšské rady kabinet premiéra Bienertha. Ten totiž ve sněmovně napřed sliboval, že práce na vodní cestě budou neprodleně pokračovat. Ke konci roku 1910 však vláda začala argumentovat, že projekt je pro chřadnoucí státní pokladnu Rakousko-Uherska příliš drahý, minimálně pro rok 1911. „Na stavbu slíbených průplavů není peněz a nebude jich v dohledné době,“ řekl Bienerth poslancům.
Kabinet šel ke dnu
Vláda tak zatvrzelým postojem postupně urazila české, moravské i polské zástupce v rakouském parlamentu, kteří stavební ruch na kanálu sledovali s nadšením. Vždyť třeba v povodí moravské Bečvy již vyrůstala velkolepá přehrada Bystřička, která měla sloužit jako zásobárna vody právě pro průplav z Odry do Dunaje. Vláda však před poslanci tvrdošíjně argumentovala, že se stavba kanálu až příliš prodražuje (o 500 milionů korun, odhadem asi o dnešních 50 miliard) a bude lepší ji zastavit. Vzdor tak nakonec 12. prosince 1910 vedl až k pádu Bienerthova kabinetu, který pražské Národní listy vylíčily s poťouchlou ironií.
„O zamýšleném, ba již zákonem stanoveném, průplavu dunajsko-oderském prorokovali jeho odpůrci, že v něm nebude dost vody. Než, jak viděti, pro jeho Excelenci barona Bienertha bylo i v nehotovém tom průplavu vody až dost. Až se v ní i s celým kabinetem utopil,“ posmívaly se premiérovi Národní listy. A poučení pro vládu Andreje Babiše je nabíledni.
Hitlerovo intermezzo
V meziválečném Československu byl velkým zastáncem průplavu podnikatel Tomáš Baťa a po jeho tragické smrti také jeho bratr Jan Antonín Baťa. Reálné práce na průplavu se však znova rozběhly až po nacistické okupaci Rakouska a Polska. A jestliže si dal Andrej Babiš za cíl prokopat se z Ostravy do polského přístavu Koźle, německý vůdce Adolf Hitler na to šel z druhé strany.
Stavbu kanálu z Odry do Dunaje zahájili nacisté 8. prosince 1939 právě u přístavu v Koźle. Hlavním řečníkem u slavnostního výkopu byl Rudolf Hess, Hitlerova pravá ruka. Lidové noviny tehdy Hesse titulovaly jako Vůdcova zástupce a citovaly z jeho projevu u výkopu: „Koná se první výkop k průplavu dlouhém 320 kilometrů. Je to jako symbol pro vývoj nové říše. Uprostřed války koná se první výkop pro dílo míru.“
Andreji, změň své plány!
Ani nacisté toho mnoho nevykopali a stavbu v tichosti opustili v průběhu roku 1943. O průplavu posléze snili také komunisté, i oni ale jen párkrát kopli do země. Megalomanský projekt se však kupodivu dožil i 21. století a někteří politikové nadále věří, že v Ostravě-Svinově budou jednou kotvit lodě plující od Baltu i od Černého moře. Samotná Ostrava to ovšem považuje za zlý sen.
„Ostravští zastupitelé jednomyslně schválili materiál, kterým vyjadřujeme naše nesouhlasné stanovisko s plánem na zahájení příprav vybudování Oderské větve vodního koridoru. A zároveň žádáme vládu o změnu usnesení ke stavbě kanálu,“ vzkazuje kabinetu Andreje Babiše ostravský primátor Tomáš Macura.
