BLOG: (Nejen) kočičí téma, kvůli kterému kočkaři křičí a ochránci propadají zoufalství

Život ve stínu člověka - tak se jmenuje seriál, který jsem natáčela pro Prima Mazlíčka. Musím říct, že jsem se na setkání s volně žijícími zvířaty a lidmi, kteří o ně pečují, moc těšila. A i když jsem věděla, že to nebude jen roztomilé, ale i smutné a náročné, přece se našly věci, které ve mně zanechaly hlubší stopu, než ty ostatní.

Dnes a denně se setkávám s tím, že lidé vyvyšují své mazlíčky nad všechna ostatní zvířata. Na jednu stranu je to přirozené – moje kočičí paní domácí je přece nejlepší na světě a můj psí kámoš strčí do kapsy všechny ostatní, to se rozumí. A je správně, že svá zvířata milujeme a pečujeme o ně s láskou. Ale je správně, když jim dovolíme zabíjet jiná zvířata, jejichž život má pro člověka ze záchranné stanice stejnou cenu, jako pro nás život našeho psa či kočky?

V jedné záchranné stanici se mi svěřili, že poté, co na sociálních sítích poprosili jejich sledující, aby alespoň na týden či dva nechali kočky doma a nepouštěli je na zahradu, kde ptáci vyváděli mladé, se zvedla vlna nevole a kočkomilové na nich nenechali nit suchou. Proč by oni měli omezovat své mazlíčky i přesto, že by tím mohli zachránit životy jiných zvířat? Kočky přece běhají venku od nepaměti, tak co. Najednou to vadí.

Jenže tak to není. Vadilo to vždycky. A vzhledem k masivnímu nárůstu kočičí populace u nás jsou pro volně žijící živočichy, a především pak pro ptáky, stále větším rizikem. Tak co s tím? Proč je takový problém kočku nechat doma dva týdny, aby ptáci, kteří až příliš rychle mizí, dostali šanci vyvést mladé? Je mi jasné, že se objeví argumenty typu „a příště budete chtít, abych ji zavřel/a na celej rok,“ ale ne. Jde tu o krátké období, které může tolik pomoci jiným druhům.

Taky se určitě objeví argument „to je příroda“. Jenže pojďme si přiznat – na domácích kočkách, které prošly tisíci lety domestikace, mají péči, krmení, zázemí (stejně jako psi), už toho přírodního příliš nezbylo. Je fér zvýhodňovat tyto druhy před jinými jen proto, že jsme si je oblíbili?

Je to stejné, jako kdybyste postavili dvě děti na startovní čáru a jednomu z nich po výstřelu ze startovací pistole svázali tkaničky k sobě. Protože je pro vás méně důležité. A protože je to volně žijící živočich a ten má do polidštění daleko. Neznáme ho totiž tak dobře, jako naše domácí zvířata, nerozumíme mu stejně, jako naší kočce nebo psovi a především – nevíme, že trpí, když trpí. Protože pokud volně žijícím zvířatům něco je, jsou tichá. Nesmí totiž upoutat pozornost predátora. A tak trpí tiše. Ale jejich bolest je přitom stejná, jako naše nebo našich mazlíčků.

Já sama mám tři kočky. Tedy dvě kočky a kocoura, abych byla přesná. Kocour byl nalezen jako kotě v zimě u městských garáží a protože se ho nikdo nechtěl ujmout a útulky byly plné, hrozilo, že bude vypuštěn zpátky. Tak jsem si ho vzala. Pak mám černou, odhadem dvanáctiletou (ale možná taky stoletou) kočku z útulku, kterou nikdo nechtěl. Nebyla totiž zdravá jak fyzicky, tak psychicky. Tak jsem si ji vzala. A pak mám další kočku z útulku, o kterou se přihlásilo několik zájemců, ale na poslední chvíli si to všichni rozmysleli. Tak jsem si ji vzala.

Miluju je. Jsou součástí rodiny a nevyměnila bych je za nic na světě. Ale nechci, aby lovily volně žijící živočichy, protože ti mají na život stejné právo, jako moje kočky. Proto dostanou zasíťovaný balkon a ten nejlepší život, jaký jim dokážu poskytnout. A ptáci dostanou vodu do misky a slunečnici do krmítka. Protože v člověku a jeho činnosti už mají tolik nepřátel a nástrah, že si zaslouží zastání. Navíc, vstávat při ptačím zpěvu, který bereme jako samozřejmost (ale rozhodně není), dělá z rána TO ráno, které celému dnu svítí na cestu. A taková rána jsou ta nejlepší ze všech.Seriál připravujeme spolu. Mikeš je výkonný spolupracovník - především v rámci naspaných hodin do zásoby.

Tagy: