Pro jedny je to spravedlivý boj proti agresorovi, pro druhé jen jedna z mnoha válek kdesi na druhé straně planety. Jedni toužebně vyhlížejí vyhnání okupantů, druzí by přivítali co nejrychlejší příměří. Jako Američanka žijící v Praze jsem se pokusila zjistit, jak se liší pohled obyčejných obyvatel Česka a USA na ruské napadení Ukrajiny. Možná vás překvapí, jak rozdílné může být vnímání konfliktu u představitelů dvou zemí, které patří mezi nejvěrnější ukrajinské spojence.
Česko a USA jsou od začátku ruské invaze z února 2022 věrnými spojenci napadené Ukrajiny. Více než rok po zahájení války český premiér Petr Fiala odhaduje, že vláda poslala okupované zemi pomoc v hodnotě 10 miliard korun a zbraně za 40 miliard korun. Česko také přijalo přes 500 tisíc ukrajinských uprchlíků, do konce roku jich má ještě výrazně přibýt.
Pozoruhodné je, že co se týká pomoci v přepočtu na obyvatele, je Česko štědřejší než Spojené státy. Ani vláda USA však není skoupá – do května 2023 poslala vojenskou a humanitární pomoc v hodnotě 76,8 miliardy dolarů (přibližně 1,6 bilionu korun).
Válka na Ukrajině
Žádná země neposkytuje Ukrajině tolik jako právě Američané.
Jednou věcí je pomoc, za níž stojí kabinety obou zemí. Co si ale o válce na Ukrajině myslí obyčejní Češi a Američané?
Dá se to vyjádřit čísly. Květnový průzkum od Pew Research Center zjistil, že 64 % Američanů s Ukrajinou sympatizuje. Gallupův ústav uvádí, že více než polovina občanů USA souhlasí s tím, aby Amerika posílala Ukrajině nějakou formu pomoci.
A značnou přízeň v podobných průzkumech projevují i obyvatelé Česka. Pomoc Ukrajině podporuje podle studie agentury Ipsos pro Deník N většina Čechů, přes 75 % je i pro ekonomické sankce proti Rusku.
Jako Američanku a čerstvou absolventku vysoké školy žijící v Praze mě solidarita mnoha Čechů s Ukrajinci dojímá. V mé vlasti jste na začátku války mohli vidět ukrajinské vlajky na dvorech domů, lidé si je v podobě odznáčků připínali na klopy. Jakmile se ale konflikt protáhl až do roku 2023, zdálo se, že Američané o něj poněkud ztrácejí zájem. Češi se oproti tomu i nadále angažují, aby národu postiženému agresí pomohli. Válka je zde v mnoha ohledech všudypřítomnější.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Češi se mě neustále ptají, co si Američané myslí o Ukrajině. Nemůžu mluvit za 331 milionů svých krajanů. Mé postoje jsou navíc částečně formovány blízkým vztahem k Česku; pokud existuje nějaký „průměrný“ Američan (mám podezření, že ne), jsem jeho špatným představitelem.
Ani Češi však nejsou ve svém názoru jednotní. Usmyslela jsem si tedy, že se na názor běžných Čechů a Američanů zeptám napřímo. Vyzpovídala jsem tři z každé strany. Zajímal mě jejich názor na konflikt. Ptala jsem se, zda považují pomoc své země Ukrajině za adekvátní. A také jaký konec by pro ně byl přijatelný.
Z jejich slov pochopitelně nelze vyvozovat žádné obecné závěry, poskytují ale užitečný vhled do nitra dvou národů, které se označují za velké spojence Ukrajiny.
Joe Biden a Petro Porošenko Zdroj: foto youtube newsy
Joe Biden a Petro Porošenko Zdroj: foto youtube newsy
Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal v 90. letech a cítil se velmi zasažen krutostmi bojů v bývalé Jugoslávii, cítím obzvlášť velké zklamání, když se musím dívat, jak mé děti, které jsou nyní ve stejném věku jako tehdy já, sledují zprávy s podobným zděšením.
Vít Dvořák (Čech)
odborný asistent, katedra parazitologie
Dvořákovi invaze na Ukrajinu nepřipomíná jen Pražské jaro v roce 1968, ale i katastrofální a krvavý rozpad Jugoslávie. Únorovou invazi komentuje slovy: „Ukazuje to, jak málo si dnes ruská vláda váží mírových vztahů mezi národy v Evropě a jak nezdravé, nepřijatelné má imperiální ambice.“
Obavy o evropskou bezpečnost se vznášejí i nad mnoha Čechy. Téměř 75 % z nich se podle Centra pro výzkum veřejného mínění vyjadřuje ve smyslu, že válka demonstruje ohrožení české národní bezpečnosti.
„Zatímco v dlouhodobém horizontu jsem se obával o budoucnost svých dětí kvůli probíhajícím klimatickým a environmentálním změnám, konflikt na Ukrajině představuje bezprostřední nebezpečí,“ domnívá se Dvořák. „Poté, co se Rusům nepodařil pokus o náhlé dobytí Kyjeva, se vojenské operace změnily spíše v sérii jejich ztrát než zisků. Mezinárodní společenství Rusko velmi důrazně odsoudilo. Velmi jsem se obával možného jaderného útoku. Stále se ho obávám.“
Po chvilce přemýšlení dodává: „Naše děti se narodily do stabilní evropské společnosti, jež všechny válečné konflikty vnímala jako cosi velmi vzdáleného, probíhajícího v málo známých částech světa. Najednou byly konfrontovány s tím, že jejich rodiče sedí hodiny u televize, nepřetržitě poslouchají rozhlas a diskutují o něčem, co se děje jen několik set kilometrů od nich.“
Ukrajinský voják Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Ukrajinský voják Zdroj: Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny
Dvořák míní, že Češi musejí pokračovat v pomoci ne navzdory tomuto riziku, ale spíše kvůli němu. Pokud jde o přijatelné ukončení války, trvá na tom, že musí dojít k dosažení ukrajinských cílů.
„Mám pocit, že dlouhodobě přijatelné je pouze úplné stažení ruských vojsk ze všech okupovaných ukrajinských území,“ říká. „Dovedu si představit, že dočasného příměří může být dosaženo po stažení Rusů za linie překročené 24. února 2022. Takový výsledek by však neměl být dosažen na základě tlaku mezinárodního společenství na Ukrajinu.“
V konečném důsledku je válka krvavým obchodem, který obohacuje malý počet elit a vlivných představitelů, zatímco normální lidi zabíjí, ničí jejich životy. Platí to jak o téhle válce, tak o všech dalších.
Ian Schiller (Američan)
obchodník
Schiller patří k rostoucímu počtu mladých amerických liberálů, kteří se obávají přílišného zapojování USA do mezinárodních záležitostí. Zatímco většina z nich podle agentury Gallup spíše podporuje americkou pomoc Ukrajině, téměř 10 % demokratů by si přálo, aby se její objem snížil.
„Chápu, že se do toho Spojené státy vložily. Chci, aby naše vláda udělala všechno možné, aby se pomohlo nevinným ukrajinským civilistům,“ vysvětluje Schiller. „Nehlasoval bych však pro větší míru vojenské pomoci. A to ze stejného důvodu, proč jsem proti uvolnění amerických zákonů o zbraních. Podporování válečné mašinerie pouze povede k dalšímu násilí.“
Schiller je navíc jedním z Američanů, kteří by větší důraz kladli spíš na řešení vnitrostátních problémů. Kopíruje to zřetelný trend, zahraniční politika je dnes důležitější jen pro necelé procento Američanů. Sluší se dodat, že Schiller stejně jako většina jeho krajanů nemá ke konfliktu na Ukrajině žádný přímý vztah.
„Uvnitř USA existují tak velké potíže, že bych si přál, aby vynaložené miliardy putovaly spíš k opravě americké infrastruktury, k budování komunit či snížení příjmové nerovnosti,“ prozrazuje. „Bohužel, pochybuji, že to tak skutečně dopadne.“
Ozbrojenci z Prigožinovy Vagnerovy skupiny při tažení na Moskvu (24.6.2023) Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ozbrojenci z Prigožinovy Vagnerovy skupiny při tažení na Moskvu (24.6.2023) Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Stejně jako téměř třetina občanů USA by Schiller uvítal především rychlejší ukončení konfliktu a zároveň snížení objemu poskytované americké vojenské pomoci.
„Ideální by bylo jakékoliv příměří, které by násilí trvale ukončilo. Myslím, že by bylo pro svět dobré, kdyby se konce války podařilo dosáhnout diplomatickou cestou, nikoli vojenskou silou.“
Jsem trochu skeptický, pokud jde o českou vojenskou pomoc ukrajinské armádě, když to ale porovnám s rozpočty ostatních zemí, dává mi smysl, aby se Česko na podobné podpoře nadále podílelo.
Jiří Němeček (Čech)
vysokoškolský student
„Nikdy jsem si nedokázal představit, že by ve 21. století mohlo dojít v blízkosti naší země k tak vážnému konfliktu,“ tvrdí Němeček. „Samozřejmě nesouhlasím s ruskou agresí. Myslím si, že v dnešní době by se spory mezi státy neměly řešit pomocí zbraní a s tím spojených ztrát na životech vlastních občanů, ale cestou politických jednání.“
Němeček stejně jako Schiller navrhuje, aby vláda upřednostnila humanitární pomoc. Chválí včasné české snahy o podporu ukrajinských uprchlíků. „Jsem rád za to, jak se čeští občané a česká vláda zachovali na začátku konfliktu. Pomoc uprchlíkům v podobě finančních příspěvků, poskytnutí střechy nad hlavou a dalších forem pomoci si velmi vážím a beru ji jako správný krok.“
Němeček je s konfliktem osobně spjat, protože jeho přítelkyně pochází z Ruska.
„Putinova politika je důvodem, proč žije tady v České republice,“ vysvětluje. „Přestože s válkou nesouhlasí, tíží ji zhoršující se podmínky pro ruské občany a náhlé změny ohledně víz. Kromě toho má samozřejmě strach o svou rodinu žijící v Moskvě. Zejména o své bratry, kterým hrozí mobilizace.“
Česko patří mezi několik zemí Evropské unie, které pozastavily vydávání humanitárních víz ruským občanům. Rodina Němečkovy přítelkyně přesto v Moskvě stále doufá, že se jí podaří Rusko opustit. Němeček jen poznamenává, že to „nebude úplně snadné“.
Vladimir Putin Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Vladimir Putin Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Sice nejsem odborník na ukrajinskou historii, i tak ale vím, že ačkoli se nebojuje dlouho, kořeny tohoto sporu jsou letité.
Jeffrey Jackson (Američan)
historik
Vysokoškolský pedagog Jackson se na konflikt dívá skrze historické okolnosti. Ne náhodou – jeho hodiny na Rhodes College se často zaměřují právě na evropské nepokoje a konflikty 20. století.
„Nemohu říci, že by se mě to týkalo osobně, z Ukrajiny nemám rodinu ani žádné přátele. Týká se mě to však jako vědce zabývajícího se Evropou dvacátého století. V současné situaci nalézám ozvěny historie,“ říká.
Stejně jako další historici i on vyjadřuje obavy z americké intervence. Připouští ale, že „v tomto případě se podpora Ukrajiny jeví jako důležitá, USA by v ní měly pokračovat, aby omezily ruskou expanzi, jež hrozí destabilizací regionu“.
Jackson patří mezi třetinu Američanů, kteří by podpořili vyslání další pomoci Ukrajině. Podle Pew Research Center je podpora Ukrajiny nejvyšší mezi liberálními Američany, zejména těmi, kteří si pamatují studenou válku. Postoj profesora Jacksona, jenž podporuje dosavadní kroky Bidenovy administrativy na Ukrajině, tedy statistiky jen potvrzuje.
Co se týče ukončení války, americký historik se stejně jako Dvořák přiklání k Ukrajincům.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se setkal s americkým protějškem Joe Bidenem na summitu G7. Zdroj: AP
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se setkal s americkým protějškem Joe Bidenem na summitu G7. Zdroj: AP
„To lidé na Ukrajině budou muset nakonec určit, co je přijatelný závěr. Mám ale za to, že dobrým výsledkem by bylo oboustranně akceptovatelné urovnání. Do regionu by přineslo stabilitu.“
Současný konflikt se podle něj zařadí k událostem, z nichž vzejde moderní Evropa. Zcela jistě má velkou šanci se brzy dostat do Jacksonových osnov.
Američané by měli poskytovat méně vojenské pomoci, protože tím jen soustavně přinášejí zkázu, která trvá mnohem déle než boje. Nevím, jestli snížení vojenských dodávek přinese lepší výsledek. Vím ale, že je to jediná možnost, kterou jsme dosud nevyzkoušeli.
Reed Ostner (Američan)
produktový koordinátor
Pro Ostnera je válka na Ukrajině jen jednou z mnoha tragédií současného světa. Jeho názor se shoduje s postojem mnoha Američanů, kteří vidí východní konflikt především jako humanitární krizi – smutnou, rozhodně ne však jakkoliv převratnou.
„Před válkou jsem na Ukrajinu neměl žádný názor. Proč bych měl nyní být povinnen zaujímat jakékoli stanovisko, když se mě nic z toho netýká?“ ptá se Ostner řečnicky. „Nechci, abych vypadal lhostejně. Ale válečné konflikty jsou na světě odjakživa. A k tomuhle dochází z mého pohledu na druhé straně planety.“
Vzápětí dodává: „Byl bych rád, kdyby boje a zabíjení skončily co nejrychleji. Ale na tom, kdo v téhle válce vyhraje, mi nezáleží.“
Ostner si není jistý, zda USA mohou svým zapojením do bojů na Ukrajině vůbec něco získat. Pro mnohé jeho krajany je vojenská pomoc Spojených států v zahraničí spojena s myšlenkou tzv. budování národů, což je však politická idea, kterou znehodnotily války v Iráku a Afghánistánu.
„Domnívám se, že úkolem USA není fungovat jako světový policista. A to navzdory faktu, že nám to umožňuje posilovat vlastní váhu ve světové hierarchii,“ říká Ostner.
Ukrajinský voják z 28. samostatné mechanizované brigády pálí z granátometu na ruské pozice u Bachmutu. Zdroj: Profimedia.cz
Ukrajinský voják z 28. samostatné mechanizované brigády pálí z granátometu na ruské pozice u Bachmutu. Zdroj: Profimedia.cz
Většina Američanů sice podporuje zasílání pomoci Ukrajině, podle výzkumu Gallupova ústavu by si však téměř třetina z nich přála, aby jí bylo méně.
V rámci EU je Česko jedním z předních podporovatelů co do počtu obyvatel i velikosti ekonomiky. Občané mohou být hrdí na to, že se stát nebojí nepřímo čelit mnohem většímu agresorovi.
Andrej Kaplin (Čech)
vysokoškolský student
Student posledního ročníku vysoké školy je silným podporovatelem Ukrajiny. Jako mnoho dalších Čechů si i on přeje, aby napadená země v současném konfliktu zvítězila.
Při vzpomínce na první týden invaze říká: „Konflikt sleduji od samého začátku. První noc jsem kvůli němu nespal, hloupě jsem neustále aktualizoval sociální sítě a zpravodajské weby, aby mi neunikla jediná novinka. Stále příběhy Ukrajinců sleduji. Snažím se jim pomáhat, jak jen to jde. A nehodlám s tím přestat.“
Kaplin má pocit, že Česko zaujalo k Ukrajině obdivuhodný postoj.
„Jedná se o téměř bezprecedentní situaci, které Evropa dlouho nemusela čelit a na niž nebyla připravena,“ míní. „Teoreticky k ní nemuselo vůbec dojít, kdyby přední západní politici věnovali pozornost Ukrajině již od roku 2014, v jednom ze zárodků současné války. Reakce v podobě politiky appeasementu a chabých sankcí, jejichž prostřednictvím se vzájemné vztahy a obchod jen dále prohlubovaly, nijak Rusko neodradily od příprav na invazi na Ukrajinu.“
„Ani v okamžiku vpádu ruských vojsk na Ukrajinu nebyly některé evropské mocnosti schopny adekvátně reagovat,“ zlobí se. „Teprve zveřejnění fotografií z masakru v Buči tyto země dostatečně motivovalo k tomu, aby konečně začaly jednat. O to více si od samého počátku války cením silného zapojení Česka, pobaltských zemí, Skandinávie a Polska.“
Britská protitanková střela NLAW Zdroj: CNN Prima NEWS, Matyáš Zrno
Britská protitanková střela NLAW Zdroj: CNN Prima NEWS
Ačkoli je konec války v nedohlednu, Kaplin doufá v celkové vítězství Ukrajiny. Aby byl spokojen, chce vidět „úplné stažení ruských vojsk, návrat hranic do stavu před rokem 2014 a demilitarizovanou zónu podél hranic Ukrajiny s Ruskem a Běloruskem“.
Prozatím tvrdí, že Češi „mohou být hrdí na to, že se stát nebojí nepřímo čelit mnohem většímu agresorovi“.
