Dokáže Sociální demokracie (SOCDEM) provést velký politický comeback, nebo příští volby potvrdí její pád? Rozhodne o tom nepochybně příští předseda, kterého zvolí sobotní sjezd sociálních demokratů. O kormidlo se hlásí exministryně práce Jana Maláčová a někdejší senátor Jiří Dienstbier. Z historie víme, že sociální demokraté dokázali zvednout uvadající preference na dvojciferná čísla, vyhrávat volby a sestavovat vlády. CNN Prima NEWS proto přináší velký přehled vzletů a pádů české sociální demokracie.
Od devadesátých let byla SOCDEM, dříve ČSSD, spolu s ODS nejvýznamnější politickou silou v Česku. Z jejích řad vzešlo pět premiérů, kteří zemi vládli dohromady zhruba 12 let. Po parlamentních volbách 2021 však nastal její pád na politické dno, neboť se neprobojovala do dolní komory parlamentu ani do Evropského parlamentu. V Senátu má svého posledního zástupce.
ČTĚTE TAKÉ: Maláčová chce vést SOCDEM. Vykročila proti „neschopné a prolhané“ vládě, přidal se i Zaorálek
V zářijových volbách získali sociální demokraté pouhých 13 křesel krajských zastupitelů. Své zástupce strana vybojovala ve čtyřech krajích, z toho ve třech kandidovala v rámci koalice s jinými subjekty. Samostatně se jí podařilo dostat do krajského zastupitelstva na Vysočině, kde mimo jiné kandidoval předseda strany Michal Šmarda. Ten se po debaklu rozhodl svůj post neobhajovat.
„Pád se zastavil, není to ale obrat, ten musí přijít až příští rok ve volbách do Poslanecké sněmovny. SOCDEM má před sebou ještě hodně práce,“ uvedl Šmarda po volbách pro CNN Prima NEWS. Pád však začal mnohem dříve.
CO SE V ČLÁNKU DOZVÍTE:
- Cesta strany na vrchol
- Osm let vlády levice
- Opozice a vláda s ANO
- Politické dno a snaha vrátit se na vrchol
- Nové vedení
Cesta strany na vrchol
Mnoho lidí považuje za nejzářivější období sociální demokracie přelom tisíciletí a začátek 21. století. Za jednu z nejvýznamnějších politických stran však platila již za první republiky. V tomto období měla jednoho premiéra a byla členem většiny předmnichovských vlád. Strana navíc začala fungovat už v roce 1878, tedy ještě za Rakouska-Uherska. Je tak nejstarší politickou stranou u nás.
Po únorovém převratu z roku 1948 byla násilně sloučena s komunistickou stranou. Strana byla obnovena po Sametové revoluci v roce 1990. Prvních polistopadových voleb se účastnila ještě jako Československá sociální demokracie a do parlamentu se nedostala. Již tehdy ale začala její postupná cesta na politický vrchol.
V dalších volbách do České národní rady se umístila na třetím místě se ziskem 6,5 procenta. Hlasování tehdy drtivě vyhrála koalice vedená Václavem Klausem, který se postavil do čela vlády. Sociální demokraté si již o rok později zvolili do svého čela Miloše Zemana a podle historičky z Ústavu pro soudobé dějiny Adély Gjuričové to byla rána do černého.
„Byla to tehdy opravdu výjimečná postava v tom, že se dokázal vzepřít liberálnímu pravicovému mainstreamu a začít budovat sociální demokracii a její legitimitu. V 90. letech toto byla úplná bomba,“ uvedla historička pro Český rozhlas. V dalších parlamentních volbách strana získala o 20 procentních bodů více než v těch předchozích, i tak ale zůstala v opozici. Vítězné ODS ale už „šlapala na paty“. V předčasných volbách z roku 1998 se voliči rozhodli ukončit šestiletou šňůru pravicových kabinetů a ČSSD s více než 32 procenty hlasů zvítězila.
Osm let vlády levice
Rozložení sil v parlamentu však znamenalo patovou situaci. Pokusy o sestavení vlády s ostatními subjekty skončily neúspěchem, a tak se Zeman, který byl prezidentem Václavem Havlem pověřený sestavením vlády, rozhodl k nečekanému kroku. S hlavním ideovým odpůrcem, Klausovou ODS, podepsal dokument, který vešel ve známost jako opoziční smlouva a který dodnes budí rozporuplné emoce. Zemanovi umožnila opoziční smlouva sestavit menšinovou vládu a ODS výměnou za různé ústupky slíbila ve Sněmovně nepodpořit případné vyjádření nedůvěry kabinetu.
GALERIE: Předsedové sociální demokracie
Zeman skončil v čele strany v roce 2001, vládu však řídil až do řádných parlamentních voleb 2002. O rok později odešel do dočasného politického důchodu na Vysočině a jeho vztah se stranou měla v budoucnu poznamenat řada problémů. Ve volbách 2002 sociální demokraté opět zvítězili, tentokrát však kabinet sestavil Vladimír Špidla. Jeho koaličními partnery se staly KDU-ČSL a Unie svobody – Demokratická unie. Špidla v křesle předsedy vlády skončil po propadáku v evropských volbách 2004. Nahradil ho dosavadní ministr vnitra Stanislav Gross.
Kabinet vládl na stejném půdorysu jako ten Špidlův, dlouhého trvání však také neměl. Po necelém roce ve funkci premiéra podal Gross demisi, a to kvůli finančním nejasnostem týkajících se koupě jeho bytu. Třetím sociálnědemokratickým premiérem během jednoho volebního období se stal Jiří Paroubek. V čele kabinetu stál přes rok a vytáhl ČSSD po pádu preferencí opět na výsluní voličské přízně. Přestože v dalších parlamentních volbách získala strana přes 32 procent hlasů, skončila až druhá za ODS Mirka Topolánka.
Opozice a vláda s ANO
Za Topolánkovy vlády byli sociální demokraté v opozici, na z neúčasti ve vládě toho mnoho nevytěžili. Předčasné volby v roce 2010 strana vyhrála o dva procentní body před ODS. Koaliční partnery ale nenašla, a tak opět zamířila do opozičních lavic. Další předčasné volby strana roku 2013 opět vyhrála a tentokrát se jí vládu sestavit podařilo.
Lídr strany Bohuslav Sobotka sestavil kabinet s hnutím ANO Andreje Babiše a KDU-ČSL. Během jeho vlády se naplno začal ukazovat pozvolný pád sociálních demokratů. Podle expertů doplatili zejména na špatnou komunikaci. V kombinaci se silným marketingovým týmem ANO se podle odborníků zdálo, že za úspěchy vlády sklízí politické body spíše Babiš než Sobotka.
„Neumí dobře komunikovat to, co udělá. A někdy ani dost dobře zdůvodnit,“ řekl Lidovým novinám odborník na průzkumy veřejného mínění Jan Herzmann. Z více než 20 procent, které ČSSD získala ve volbách v roce 2013, zbylo o čtyři roky později jen 7,2 procenta voličů.
ČTĚTE TAKÉ: Co dnes dělá expremiér Sobotka? Politika mu rozbila manželství. Pro Babiše pochopení nemá
Do vlády s Babišem však sociální demokracie nakonec šla i podruhé. S hnutím ANO pod vedením nového předsedy Jana Hamáčka vytvořila menšinovou vládu, kterou podporovali komunisté. Propad se tím však nezastavil. Sociální demokracie v průzkumech nadále ztrácela a volby v roce 2021 pro ni skončily šokujícím výsledkem 4,65 procenta hlasů. Poprvé od roku 1992 se tak neprobojovala do Poslanecké sněmovny.
Politické dno a snaha o návrat na vrchol
Po volebním debaklu Hamáček na funkci předsedy rezignoval a jeho místa se ujal dlouholetý starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda. Ten se zavázal dát stranu vnitřně do pořádku. Stranu vedl v době, kdy na tom nebyla dobře finančně. „Politická strana, která vypadne z Poslanecké sněmovny, přijde o celou řadu svých příjmů. My jsme takto ztratili přibližně 80 procent svých výnosů. Museli jsme se tomu přizpůsobit a hodně šetříme,“ řekl Šmarda před časem pro CNN Prima NEWS.
Během téměř tří let, kdy stál Šmarda v čele strany, se také změnil její název z České strany sociálně demokratické na Sociální demokracii (SOCDEM). Původní název nyní používá Česká suverenita sociální demokracie pod vedením Jany Volfové, což část sociálních demokratů kritizuje a považuje za krádež.
Pod Šmardovým vedením strana absolvovala troje volby. V evropských volbách si dala za cíl získat ideálně dvě křesla europoslance. To se straně nepovedlo, jelikož nepřekročila pětiprocentní hranici nutnou pro zisk mandátu.
O moc lépe pro stranu nedopadly ani zářijové krajské a senátní volby. Strana získala pouze 13 křesel v zastupitelstvech. Stabilně nejsilnější je strana v Pardubickém kraji, kde má SOCDEM i po letošních volbách hejtmana. Od roku 2012 jím je Martin Netolický. Straně se také povedlo obhájit jedno křeslo v senátních volbách. Senátorský post si udržel Petr Vícha.
Šmarda však výsledky nepovažoval za úspěšné, proto se rozhodl funkci předsedy neobhajovat. „Dal jsem do pořádku finance strany, ale nepodařilo se mi ji dostatečně sjednotit nad svou vizí. Bylo by dobře, aby pozici převzal někdo jiný,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.
Nové vedení
Spolu se Šmardou skončí ve vedení strany také většina místopředsedů. „Rozhodně ne,“ napsal na dotaz redakce, zda hodlá pozici obhajovat, statutární místopředseda SOCDEM Igor Bruzl. Na funkci nebudou kandidovat ani Daniela Ostrá, Martin Netolický, Lukáš Ulrych a Břetislav Štefan. Někteří své rozhodnutí vysvětlují nesouhlasem s možným směřováním strany.
„Nesouhlasím se záměrem politického sbližování s popírači povodní, antivaxery a dezinformátory ze Stačilo v čele s paní Konečnou,“ uvedla Ostrá pro CNN Prima NEWS. Podobně se vyjádřil také Bruzl, který doufá, že se strana „nesníží k úkroku k populistickým, nebo dokonce nacionalistickým a protievropským myšlenkám“.
Možnost spolupráce s koalicí Stačilo, kterou vede šéfka Komunistické strany Čech a Moravy Kateřina Konečná, totiž nevyloučila kandidátka na předsedkyni strany Jana Maláčová. „Pokud budou mít zájem s námi spolupracovat, tak bychom o tom měli minimálně diskutovat a pokusit se vytvořit širokou levicovou koalici,“ řekla bývalá ministryně práce a sociálních věcí pro iDnes.
Tuto spolupráci naopak jasně vylučuje další kandidát na předsedu a bývalý senátor Jiří Dienstbier. „Chci nabídnout alternativu k tomu, co předkládá jako strategii Jana Maláčová, a to je spolupráce s antisystémovými levicovými stranami. Nebo někdy dokonce se stranami národně konzervativními, jako jsou komunisté, kteří utvořili koalici Stačilo,“ uvedl pro CNN Prima NEWS.
Delegáti o novém předsedovi strany rozhodnou již v sobotu 5. října na sjezdu v Hradci Králové. Pro stranu je tamní Kulturní dům Střelnice historicky významné místo. Právě tam byl totiž v roce 1993 poprvé zvolen předsedou sociální demokracie Miloš Zeman.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Jurečka chce obhajovat post šéfa KDU-ČSL. Představí nové vize, jeho soupeřem bude Výborný
