Psycholožka popsala, proč se někteří lidé odmítají evakuovat
Lidé mohou mít tendenci vše zlehčovat či podceňovat, někdy jsou paralyzovaní. Tak psycholožka Jana Woleská pro CNN Prima NEWS vysvětlila, proč někteří občané i přes výzvy záchranářů odmítají při riziku povodní opustit své domovy. Poradila také, jak se na podobné stresové situace připravit a jak jednat s dětmi, aby byly na případnou evakuaci připraveny, ale nikoliv vystrašeny.
Nejen hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (SOCDEM) si stěžuje, že někteří lidé i přes výzvy záchranářů odmítají opustit své domovy a evakuovat se. Podle Woleské za to může několik aspektů.
„Primárně jde například o podcenění situace. Někteří lidé mají tendenci věci zlehčovat, je to jejich obranný mechanismus a chování. Když mají pocit, že nic nedělají, tak se nic neděje. Je to jako u pštrosa: když strčím hlavu do písku, tak mi nic nehrozí, protože nic nevidím,“ vysvětlila.
ČTĚTE TAKÉ: Odříznutá obec, záchrana psa z vody i ohromná solidarita. Reportéři líčí situaci napříč Českem
Také se však podle psycholožky může jednat o známku strachu. „Někdy se lidé tak bojí, že je to úplně paralyzuje,“ podotkla. V podobných situacích je podle ní důležité zvažovat individuální přístup ke každému člověku.
Lidé potřebují jasný scénář
„Vím, že je to v takové situaci obtížné – kdy je potřeba, aby lidé dodržovali pravidla a snažili se fungovat v nějakém režimu, protože to zlehčuje práci a činnost –, ale je potřeba myslet i na to, že někteří lidé jsou osobnostně specifičtí, jiní mají třeba nějaké druhy psychických obtíží, které se při takové zátěži prohloubí. Poté je s nimi komunikace a spolupráce obtížnější,“ pokračovala Woleská.
Co je třeba vědět při záplavách
Na stresové situace, jako jsou povodně, se však podle ní dá připravit. „Určitě to jsou jasné instrukce, které lidem pomáhají. Druhou věcí je nastínit lidem, co bude následovat a mít několik alternativ toho, jak se budou věci řešit, aby byl scénář jasný. Také, aby bylo jasné, co mají mít v evakuačním zavazadle,“ podotkla. Seznam všeho důležitého, co má takové zavazadlo obsahovat, naleznete v tomto článku.
Dále by se lidé měli snažit zaměstnat. „Něčím, co nebude mentální činnost, protože u ní by jim ujížděly myšlenky, ale nějaká fyzická činnost, kterou v té chvíli mohou dělat a odvede jejich pozornost. Potíž je pak u lidí, kteří například povodně v roce 1997 a 2002 zažili a velmi je to zasáhlo. Obava a úzkostná reakce je oprávněná a daná zkušeností. Tam je snaha lidi zklidnit daleko složitější,“ přiznala.
A jak o povodních mluvit s dětmi, aby nepropadly strachu a byly připraveny na případnou evakuaci? „Stejně jako s dospělými, jen zvolit jazyk, kterému budou rozumět. S dětmi se dá mluvit o všem, jde jen o to, jak jim to řeknu a kolik jim toho řeknu. Základním aspektem pocitu bezpečí je moje bezpečí. Když se bojí maminka nebo tatínek, tak se dítě bojí dvakrát tolik. Tedy, někdy je to i o tom, že se musím snažit kvůli svým dětem, aby se nebály. Můj strach je můj a nesmím ho na nikoho přenášet. A to je velmi těžké,“ dodala psycholožka.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Moravskoslezský hejtman vyhlásil kvůli povodním stav nebezpečí. Co to v praxi obnáší?
