Mnohým lidem se nezdá, že by vyloučení ruských sportovců a týmů z mezinárodních akcí a odebírání pořadatelství turnajů mělo přispět k tomu, aby Vladimir Putin přestal válčit na Ukrajině. Jihoafrická republika představuje důkaz, že i sportovní sankce mohou zafungovat. Sehrály určitou roli v tom, proč bylo ukončeno dlouhé a bolestné období apartheidu.
Ruští fotbalisté přišli o možnost zabojovat o mistrovství světa, které před čtyřmi lety největší stát světa hostil. Jejich hokejoví kolegové budou chybět na květnovém šampionátu ve Finsku. Tenisté, včetně nedávné světové jedničky Daniila Medveděva, si neškrtnou na největším turnaji sezony Wimbledonu.
To je jen skromný vzorek toho, co ve sportovním světě způsobilo rozhodnutí Vladimira Putina bezprecedentně koncem února zaútočit na Ukrajinu.
Invaze se Rusku vrátila jako bumerang v podobě rozsáhlých sankcí. Balík těch sportovních, které se mají podílet na značném omezení ruského vlivu, bývá často zatracovaný. „Jak Putina může od jeho kroků odradit vylučování sportovců ze všech možných soutěží?“ ptají se lidé, kterým přijdou rozhodnutí federací, unií a jiných uskupení nic neřešící a nespravedlivé. Dotčení Rusové více než často vytahují mantru v podobě „sport a politika by měly zůstat oddělené“.
Případ Jihoafrické republiky ukazuje, že sportovní sankce přece jen mohou asistovat při dosažení požadovaného efektu. Zejména mezi lety 1948 až 1991 byla v této zemi uplatňována politika rasové segregace, tzv. apartheid. V 60. letech už utlačování osob tmavé pleti nemohl svět přehlížet a Jihoafrickou republiku – tehdejší Jihoafrickou unii – izoloval. A to i ve sportu.
Sportovní sankce mají smysl
Konkrétně se apartheid projevoval například oddělením dopravních prostředků pro bělošské a takzvané „barevné“ obyvatele. Černošské obyvatelstvo nemělo přístup do restaurací, kin, parků, pláží, škol, nemocnic a jiných zařízení a veřejně přístupných míst určených bělochům. Nemocnice a školy určené původnímu obyvatelstvu byly podstatně méně vybaveny než ty, které směli využívat běloši.
Na přibližně 13 % území Jihoafrické unie byly zřízeny takzvané bantustany – černošské rezervace s určitou mírou samosprávy. Po jakýchkoliv demonstracích utlačovaných v čele s budoucím prezidentem Nelsonem Mandelou následovaly krvavé represe. I proto OSN přijala rezoluci, která členské státy vyzvala k přerušení všemožných styků s Jihoafrickou republikou.
„Všeobecné sankce, včetně sportu, přispěly ke svržení režimu apartheidu, takže má smysl je uplatňovat i v případě Ruska,“ řekl pro stanici BBC bývalý šéf kriketu Jihoafrické republiky Ali Bacher. Kriket byl a je pro dotčenou zemi to samé jako hokej pro Rusko. Popularitou ho lze označit za národní sport.
Bacher nepatřil mezi černošskou komunitu, ale rozhodně nebyl tím, kdo by jí chtěl dělat další problémy a opovrhoval jí. „V roce 1970 jsme měli nejlepší (kriketový) tým na světě a na světovou kriketovou scénu jsme se vrátili až v roce 1991. Takže jihoafrický kriket kvůli sankcím trpěl 21 let, o tom není pochyb,“ zavzpomínal Bacher na těžké časy.
Během nich organizoval rebelské turnaje v rozdělné zemi. Na jih Afriky přitáhl týmy z Anglie, Austrálie nebo Srí Lanky, aby milovaný kriket při nemožnosti účastnit se mezinárodních akcí zcela nezakrněl. Do toho se staral o rozvoj sportu v černošských čtvrtích, probuzení potenciálu v hráčích, které mohla čekat zářná budoucnost.
„Ekonomické a další sankce také lecčemu pomohly, ale dopad sportovních sankcí byl velmi důležitý vzhledem k tomu, jak populární je sport u Jihoafričanů,“ podotkl dále Bacher. Ten dlouhé roky budoval vztah s lidmi z vedení socialistické strany Africký národní kongres, což vyústilo ve vytvoření jednotné kriketové rady. Stát si uvědomil, jak konfrontace se světem populárnímu sportu chybí. Tímto přelomovým krokem obměkčil Mezinárodní kriketovou radu, která v roce 1989 Jihoafrickou republiku opět přijala zpátky do svého společenství.
Válka na Ukrajině
„Klíčovou součástí úspěchu sportovního zákazu bylo, že to byla citlivá věc pro společnost a měla obrovský dopad na bílé Jihoafričany,“ uvedl profesor Andre Odendaal, jeden z předních jihoafrických sportovních historiků. Ten si myslí, že sport, respektive zákaz reprezentovat, dopomohl zlomit režim a propustit Mandelu, který byl hlavním symbolem končícího apartheidu, z vězení.
Rovněž pro Vladimira Putina, judistu a příležitostného hokejistu, představuje sport důležitou součást jeho politické kariéry a vždy byl hrdý na všechny, kteří Rusko úspěšně reprezentovali. Jako nejvyšší lídr byl vždy rád, když do jeho země zavítala obrovská akce jako třeba fotbalové mistrovství světa v roce 2018.
I letos mělo Rusko hostit výjimečnou událost. Jenže finále Ligy mistrů v Petrohradu zrušila UEFA jen pár dní poté, co Putinova armáda začala okupovat Ukrajinu. A přestěhovala fotbalový svátek do Paříže.
