Chudší domácnosti, tedy třeba rodiny s dětmi, jejichž příjem je nižší než 60 tisíc korun měsíčně, platí v Česku relativně vyšší daně než bohatí. Mohou za to i daňové změny prosazené vládami Petra Fialy a Andreje Babiše. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to uvedl sociolog a zakladatel výzkumné organizace PAQ Research Daniel Prokop. Řešením podle něj je, aby vláda změnila daňový mix: Zvýšila slevy pro pracující rodiče, zvýšila spotřební daně, včetně neustále diskutovaného piva, zavedla zdanění tichého vína, více zdanila majetek a zrušila odvody u zkrácených úvazků.
V rozhovoru sociolog dále mluví o tom, proč se politici naopak bojí zvýšit výdaje na školství, nalít peníze do nových školek nebo do bydlení, byť je dokázáno, že se to státu dlouhodobě vyplatí. Oceňuje ale také výsledky lidoveckého předsedy a ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, který podle něj převzal břímě pravice a ministra financí, což nemusel. Na závěr vysvětluje, proč nefandí vzniku nové strany a co by podle něj měly ty stávající udělat, aby za rok uspěly ve volbách do Sněmovny.
DÁLE ČTĚTE: Prokop – I za Kalouska si bral stát od chudých míň. Fialovy a Babišovy změny rodinám nepomohly
Mají se Češi špatně?
Posledního půl roku se situace domácností zlepšuje, ale pořád je výrazně horší než v roce 2021. Konjunktura skončila v roce 2019. Od té doby se vystřídaly covid a inflační krize, nejhůře je na tom chudší polovina rodin s dětmi. Vysokopříjmovým rychleji rostly platy, nedávají navíc tolik peněz do potravin, energií a inflace na ně má menší dopad. Důchodcům to vykompenzovaly valorizace. Takže velká část společnosti na tom není hůř.
Můžeme říct, kdo jsou ti nízkopříjmoví?
V dolní polovině jsou v rámci čtyřčlenných rodin s dvěma dětmi ty, které mají čistý příjem cca 55 až 60 tisíc korun měsíčně. Zde je problém, že zaměstnanci se mzdou kolem 40 tisíc vydělali daňovými změnami posledních let (především zrušení superhrubé mzdy, pozn. red.) v průměru okolo 2 000 korun. Ti se 100 tisíci ale získali až okolo 7 000 korun a vlastně vydělali na daňových změnách víc, než o co je poškodila inflace. Hůř jsou na tom lidé, kteří berou do 25 tisíc korun měsíčně nebo ti s částečnými úvazky a podobně. Těm daňové změny za poslední čtyři roky skoro nepomohly, a zároveň je velmi poškodila inflace. Tam se rozevřely nůžky, poškodili jsme tím nižší střední třídu.
Takže se nedá říct, že jako Češi máme tak nějak v povaze si stěžovat. Řada z nás má reálně ke stížnostem důvod.
Zajímavé na tom je, že když se lidí zeptáte, jestli jsou chudí a jestli mají ekonomické problémy, tak vám i část těch, kteří problémy mají – a vy to v datech vidíte, říkají, že jsou v pohodě. I chudí lidé bez úspor říkají, že jsou na tom finančně dobře. Skepse pramení podle mě ze dvou věcí: Zaprvé ekonomika se pro část lidí reálně zhoršila a zadruhé tu chybí nějaký velký příběh, který by politici uměli prodat a lidé se k němu mohli upnout.
Naši politici ho asi nemají.
Nemají. Nebo mají, ale nechovají se podle něj. Třeba když říkáme, že budeme vzdělaností křižovatkou Evropy a zároveň snižujeme financování vzdělávání, vědy a výzkumu vůči HDP. Velký je pak ten obranářský příběh, že sem nepustíme migranty, který je nějak koherentní – byť migrace má spoustu podob a pokud se zvládne, budeme ji potřebovat.
Čeští politici se bojí utrácet. Investice do školek nejsou útrata, ale úspora
Často se objevují názory, že vláda nenabídla lidem zlepšení v oblasti školství, zdravotnictví nebo sociálních věcí, ale investuje miliardy do obrany. Vytýčila si to jako prioritu, ale nestačí to ani voličům, natož pak nevoličům koalice.
Investice do obrany bych v současné době rozhodně nepodceňoval. Výdaje na zdravotnictví rostou velmi rychle, ale kvůli tomu, že nezvládáme zdravotní prevenci a digitalizaci. Vzdělávání potřebuje více peněz – aby se naplnil slib vlády o průměru OECD, bude chybět až 60 miliard. Chce to ale reálně opravdu velkou změnu.
Třeba v případě školek se musí úplně změnit přístup a musí se jasně říct, že do toho opravdu investujeme, aby všichni měli nejpozději od třetích narozenin místo ve školce. Že opravdu do pár let bude 50 procent žáků na gymnáziích a lyceích a reformujeme neřiditelný systém základního školství s 2 600 zřizovateli bez vedení a jasných odpovědností. To samé je v oblasti bydlení. Politika by v těchto oblastech měla být mnohem odvážnější, než ta česká.
Bydlení bude jedním z velkých témat voleb 2025, pokud chce pětikoalice uspět, tak si to nemůže nechat od ANO vyfouknout.
Proč nejsou politici v těchto oblastech, které se bytostně dotýkají občanů, víc odvážní?
Čeští politici se bojí utrácet, protože máme velký schodek rozpočtu, ale často si neuvědomují, že investice třeba 60 tisíc na jedno místo ve školce bude ve výsledku znamenat mnohem větší benefit. Peníze se do rozpočtu v mnohem větší míře okamžitě vrátí ve chvíli, kdy půjdou rodiče pracovat. To není útrata, to je úspora.
A v bydlení je to podobné. Je třeba vzít peníze z těch neefektivních věcí a dát třeba pět miliard do obecního bydlení a rekonstrukcí: Vytvoříte tím mnohem lepší a levnější politiku. Výdaje v oblasti bydlení jsou velké, ale zaměřují se jen na poptávkovou stranu – kromě příspěvku na bydlení i na zcela neefektivní dotace hypoték a stavebního spoření. Bude to jedno z velkých témat voleb 2025. A pokud chce pětikoalice uspět, tak si to nemůže nechat vyfouknout, protože ANO určitě ví, že je to velké téma, podobně jako školky. Jsou to věci, které poskytují servis občanovi.
V jednom z jarních rozhovorů pro iROZHLAS jste hovořil o potřebě víc zapojit seniory do práce. Jak?
Hlavní cesta je formou zkrácených úvazků, na které je dnes sleva pět procent na sociální pojištění.
Je za vás tato sleva dostatečná?
Není, je to málo. Kromě toho je to výhoda pouze pro zaměstnavatele. Navíc když máte třeba 15 tisíc hrubého na poloviční úvazek, což má hodně lidí, tak nevyčerpáte slevu na poplatníka a tím pádem zdanění částečných úvazků je až kolem 40 procent. Opět se vracíme k debatě, že chudší, rodiče malých dětí a pracující důchodci či studenti jsou paradoxně více daněni.
Jaké je řešení?
Umožnit vyčerpání slevy na poplatníka, aby to mohlo jít do bonusu jako u dětí. Zároveň je nedostatečná podpora u pracujících seniorů. Měli bychom u nich mnohem agresivněji redukovat odvody. V návrhu důchodové reformy je třeba to, že nemusí platit 6,5 procenta na sociálních odvodech, ale jen pokud pracuje a zároveň pobírá důchod. Pokud si čerpání důchodu odložíte a pracujete, tak na tu slevu nemáte nárok, což je absurdní. Pro stát je logicky samozřejmě nejlepší, aby si člověk odkládal čerpání důchodu a pracoval, pokud chce.
Odpusťme na zkrácených úvazcích sociální odvody.
Jak vysoká by měla být sleva na sociálním pojištění?
Šel bych klidně razantnější cestou odpuštění všech odvodů na straně zaměstnance (6,5 procenta na sociálním pojištění a 4,5 procenta na zdravotním pojištění, pozn. red.), popřípadě aby se odpustily sociální odvody na straně firmy, tedy až 25 procent. V některých státech dokonce vyplácí zaměstnavatel tyto odvody místo státu danému člověku. Sleva by měla být větší a týkat se i těch, kteří si důchody odkládají a ještě je nečerpají.
Znám například ženy, kterým je dnes zhruba 60 let a už pracovat nechtějí, jsou unavené a odpočítávají měsíce a roky do důchodu. Do kolika reálně senioři mohou pracovat? Pro většinu zaměstnavatelů je navíc člověk 50+ starý.
Je otázkou, jestli by důchodová reforma neměla ještě více zohledňovat dobu, po kterou lidé pracují. Je jasné, že ten, kdo pracuje od 18 let, je více unavený, než ten, kdo začal ve 27 po vysoké škole. Problém je také v tom, že jsme dost nemocní.
Jak moc?
ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky, pozn. red.) publikuje data, že jen mezi zaměstnanci ve věku 50 až 64 let je dohromady ročně skoro 40 milionů ztracených dnů kvůli nemocenským. Důvodem je, že spousta lidí má chronické nemoci, alkohol pijeme nejvíce v Evropě, stále nadprůměrně kouříme. Životní styl v Česku obecně není moc dobrý a po 50 letech se to začne projevovat. Obávám se, že velká část let, o které se odchod do důchodu prodlužuje, se ztratí tou nemocností. Musíme mnohem více investovat do zdravotní prevence, což by mohl být další pozitivní příběh, o kterém jsme hovořili.
Jurečka na sebe vzal břímě pravice a ministra financí, což nemusel
Pojďme k fungování vlády a k ministrům. Zatím nejpozitivněji jsou odbornou veřejností hodnoceny kroky ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. Proč to tak široká veřejnost nevnímá a proč lidovcům především kvůli němu coby předsedovi strany padají preference?
To je zajímavé. I přesto, že já osobně mám některé výhrady, tak si také myslím, že to, co po této vládě zůstane, bude hodně z dílny MPSV. Důchodová reforma, byť v ní řada detailů chybí, revize dávek, zvýšení příspěvku na péči – to jsou dobré věci. Ocenil bych i snahu vyřešit místa ve školkách pomocí dětských skupin, byť bych očekával mnohem razantnější řešení.
Proč ho tedy lidé neocení?
Myslím, že tyto věci musíte prodávat v jistou dobu, aby společnost pochopila, že to jsou dobré změny. Zároveň mi je líto, že třeba revizi dávek prezentují jen přes „nemakačenka“, přitom je to reforma, která je hodně vstřícná třeba pro maminky samoživitelky, které se už nemusí separátně doprošovat o čtyři dávky. Zvyšuje užitek z legální práce, lépe cílí podporu. Jde o vstřícnost k nižší střední třídě. U důchodové reformy je problém, že řada věcí je skutečně nutná, aby se stát finančně nerozsypal, ale nemusí to lidem říkat jen ministr práce a sociálních věcí. MPSV a lidovci na sebe tak trochu vzali břímě ministerstva financí a pravice, což prostě nemuseli. Ale někdo to komunikovat musí, aby to veřejnost trochu přijala.
Splnila vláda očekávání veřejnosti nebo alespoň svých voličů?
Podle výzkumů asi ne. Nicméně MPSV myslím, že z části svůj program splnilo. Hodně zcela nesplněných věcí ale zbývá třeba v daňové oblasti. Ve vládním prohlášení je třeba slib valorizace slevy na poplatníka, což když neděláte, tak zvyšujete zdanění lidí. Ti, co dnes mají jedno dítě a mají plat do 34 tisíc, tak platí vyšší daně, než v daňovém systému z let 2008 a 2009 od Miroslava Kalouska.
Takže jsme se za doby Miroslava Kalouska měli lépe než nyní?
Nelze to říct takto jednoznačně bez kontextu, protože jeho škrty zase zabrzdily ekonomiku, která naopak velmi rostla mezi lety 2013 a 2019, kdy se chudoba výrazně redukovala. Ale je třeba říct, že sleva na poplatníka a první dítě je skutečně výrazně nižší, než jaká by byla, kdyby se ta z roku 2009 zvyšovala podle růstu mezd. Dá se říct, že za doby Miroslava Kalouska stát skutečně bral chudým méně peněz než dnes.
Například zaměstnanec, který má jedno dítě a mzdu 25 tisíc hrubého, dnes platí ročně o pět tisíc korun více, než kdyby se nechal systém z roku 2009 a jen valorizovaly základní slevy. Když máte jedno dítě a minimální mzdu, je ten rozdíl přes osm tisíc ročně.
Když si vezmeme, že v očích veřejnosti je Miroslav Kalousek často největší kat, co se financí týče, tak to pro kabinet Petra Fialy asi není úplně dobré vysvědčení.
To není výsledek jen této vlády, ale především daňových změn z roku 2020, tedy ještě za vlády Andreje Babiše, kdy došlo ke zrušení superhrubé mzdy. Daňové změny z posledních pěti let prostě odebraly z rozpočtu hodně peněz a nepomohly těm, kteří mají příjmy do 30 tisíc a pomoc potřebují nejvíce. Je tu ale i hlubší problém daňového systému.
Co by tedy reálně měla vláda udělat, aby to napravila a pomohla nízkopříjmovým a těm již zmíněným chudším rodinám?
Valorizovat slevu na poplatníka a umožnit ji vyčerpat nízkopříjmovým i těm, kteří pracují na částečný úvazek. Valorizovat slevu na první dítě. Kdyby se valorizovala podle růstu mezd od roku 2009, tak by měla být zhruba 19 až 20 tisíc korun, ale je pouze 15 tisíc. Vláda sice valorizuje slevu na druhé a třetí dítě, ale je spousta rodin, které mají jen jedno dítě. Hodně samoživitelek má jen jedno dítě a ty si navíc logicky nemohou uplatnit slevu na nepracujícího manžela nebo manželku.
Nabízí se obligátní otázka, kde na to vzít peníze.
Část se dá ušetřit redukcí selektivních slev: na finační produkty, nepracující členy domácnosti či na vysoký počet dětí a podobně. Samozřejmě to stále něco stojí. Zde jsou pak dvě možnosti. V některých státech, třeba v USA už od dob Ronalda Reagana, základní slevy mizí s rostoucím příjmem. Hlavně by ale bylo racionální to vybírat někde jinde, než od chudých zaměstnanců.
Jde o spotřební daně, daně z nemovitosti, které jsou u nás zcela špatně nastaveny, takže v nich vybíráme málo, a to ještě na úkor chudších lidí s levnými nemovitostmi. Kromě toho máme díry v kapitálových daních a danění vysokopříjmových kancelářských „ičařů“ je vůči jejich reálnému zisku výrazně nižší než u zbytku živnostníků či v zahraničí. Pěstujeme si tím švarcsystém.
Zvyšoval byste tedy spotřební daně všem?
Ano, valorizoval bych je s inflací či růstem mezd. Třeba spotřební daň na pivo je stejná jako v roce 2010, takže dnes je výrazně nižší, než je její reálná hodnota. Spotřební daň na tichá vína jsme ani nebyli schopni zavést.
Takže vládní konsolidační balíček, který měnil sazby DPH, koalice si kvůli němu naštvala většinu veřejnosti a hádala se o tiché víno a balenou vodu, za vás řešení nepřinesl?
Hádali jsme se kvůli tomu rok. Přitom sazby DPH jsou relativně marginalita – spotřební koše chudých a bohatých se zase tak neliší. Rozdílnou sazbou na kojenecké vody ušetříte ročně stovky korun. Vysoké zdanění částečných úvazků a nízkých mezd ale chudší rodiče připraví o vysoké tisíce.
Já a zdravotní část NERV bychom zavedli spotřební daň na tiché víno, zvedli ji na pivo – klidně ať jsou v přepočtu na gram alkoholu poloviční než u tvrdých lihovin. Ale navrhl bych, aby se každý rok zvyšovala o inflaci či růst mezd. Pak už bychom se o tom nemuseli bavit. To, že se tím politici stále zabývají, nás vyčerpává a neřešíme reformy.
Nebylo by tedy nejjednodušší valorizování o inflaci zavést skoro na všechno?
To je otázka, zase to musí být fiskálně vyvážené. Zavedl bych valorizaci třeba na slevu na poplatníka a zároveň bych valorizoval spotřební daně, které jsou určeny v korunách na litr nápoje a jejich hodnota klesá. To by se to částečně vyrovnalo. Nezvyšovalo by se danění práce, ale zvyšoval by se výběr peněz ze spotřební daně. To by udržovalo nějaký stabilní daňový mix. Dnes spotřební daně klesají a zdanění práce roste, protože stagnují slevy a to ničí ekonomiku. Zdanění práce je jedno z nejhorších a vytlačuje lidi do šedé zóny. Ti jsou pak raději na „rodičácích“, než aby pracovali na částečný úvazek, chtějí peníze na ruku atd.
Vzniku nové strany nefandím. Mohlo by fungovat, kdyby strany měly programy pro ženy nebo pro chudé
Když by tyhle věci vláda udělala, má šanci zlepšit si reputaci za rok, který jí ještě zbývá?
Toto je na delší dobu. Pro reputaci v tom posledním roce by bylo dobré nastartovat programy, které jsou třeba – školky, dostupné bydlení, nešetřit na vzdělávání. Zejména tam se to stane neustále připomínaným nesplněným slibem. Stále vybíráme dost poplatků ve školství, které jsou v zahraničí hrazené ze strany státu. Jde třeba o obědy, které jsou v řadě států pro chudší děti zdarma, nebo o větší podporu sportu a kroužků pro děti. Je ale dobře, že existuje možnost odpuštění školkovného, když máte přídavek na dítě.
Má za současné politické konstelace šanci na úspěch nová strana? Když si opět půjčím slova Miroslava Kalouska, tak ten často hovoří o tom, že na ulici leží zhruba 700 tisíc hlasů, které stačí jen zvednout.
Ten průzkum myslím říkal, že těch 700 tisíc hlasů jsou ti, kteří v roce 2021 volili nějakou stranu a teď s ní nejsou spokojení, neví koho volit, ale k volbám jít chtějí.
Mohla by je zaujmout Přísaha společně s Motoristy?
No. Když založíte novou stranu, tak to logicky hned neznamená, že vás lidé budou volit. Myslím, že taková strana by nesměla být postavená na starých narativech a příbězích typu, že se musí šetřit a sníží se schodek státního rozpočtu. Vzít si program ODS, který ona v jistém smyslu nesplnila, a říct, že my to dokážeme, nebude stačit. Musí tam být nový příběh. Podle mne nejvíce chybí reformy v oblasti zdravotní prevence, rozdrobené samosprávy, vzdělávání, bydlení, podpory vědy a výzkumu. Přidat příběh o inovacích a investicích a ukázat, že se Česko může modernizovat.
Je Česko připravené třeba na něco, jako je strana žen nebo mladých?
Za mě by mohlo fungovat, kdyby strany vytvořily například program pro ženy a popsaly, proč máme největší platové nerovnosti, jak docílit dostupných školek, jak změnit daňový systém, aby nepenalizoval částečné úvazky a pečujícího rodiče.
Druhý cíl, který by mohly využít, je, že by se strana stala zastáncem chudších regionů. Dělala by program, který pomůže rozvoji chudších regionů a dokáže oslovit ty skupiny v české společnosti, které jsou trochu zanedbávané. A to jsou jednak ženy, jednak lidé z chudších regionů. Vytvořit jakousi protiváhu Prahy, Jižní Moravy, mužů nad 50 let a koalice malých rurálních krajů. Nastolit témata, která nejsou v politice tolik akcentovaná. Chudé regiony často zastupují autoritářské strany, ale nenabízí žádný rozvojový program.
Často se tam lidé uchylují k volbě SPD.
Ano, to je všude ve světě. Ale je to tak i proto, že jim ostatní strany relevantní program nenabídnou. Za mě je politická scéna tak rozštěpená, že bych spíše fandil zlepšování současných stran a jejich zaměření se na ty neoslovené části společnosti než vzniku nových.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kampaň SPD je přepálená, míní politolog. Ohlasy máme absolutně pozitivní, tvrdí Okamura
