Mezi stovkami tisíc Ukrajinců, kteří uprchli před válkou do Česka, je i řada seniorů. Mnoho z nich potřebuje odbornou zdravotní i sociální péči. Některé se podařilo umístit do domovů pro seniory, například v libereckém domově na Františkově našlo azyl pět Ukrajinců.
Na jednom z pokojů spolu nyní bydlí Táňa a Zina, sestry z Charkova. Jedné je 60, druhé 83 let. Zatímco jejich děti a vnoučata uprchly z města ihned poté, co ho Rusové začali ostřelovat, ony odejít nechtěly. „Pořád jsme věřily, že to brzy skončí, kam bychom chodily v našem věku... Pak ale ostřelování a bombardování zesílilo, seděly jsme v bytě a poslouchaly rány. Jedna ruská raketa zasáhla dům asi dvě stě metrů od toho našeho,“ vypráví mladší Táňa.
Válka na Ukrajině
Podotýká, že sklep neměly a do metra, kde byly ukryty tisíce lidí, to měly daleko. „Zina je nemocná, špatně chodí, nedošla by tam,“ vysvětluje. Známí je nakonec dostali na vlak, v němž celkem čtyři dny putovaly přes Polsko.
„Na nádraží jsem zkolabovala. Nějaká hodná mladá doktorka mi píchla infuzi, dala mi léky. Dobrovolníci nás pak nasměrovali do Prahy a odtamtud jsme putovaly do Liberce. Tánina dcera s vnukem jsou nedaleko odsud, v kempu v Doksech,“ vypráví Zina. Pracovníci integračního centra umístili seniorky do libereckého domova seniorů na Františkově.
Chystá se dotační program
„Nabídli jsme naše hostinské pokoje, tedy apartmány určené pro návštěvy seniorů přijíždějící z daleka, aby tu mohly třeba přes víkend přespat. Klasické pokoje jsou stále určené pro naše seniory, nikdo o místo nepřichází, jak už jsem se někde doslechl,“ zdůrazňuje ředitel domova Jan Gabriel.
Pobyt ukrajinských seniorů zatím hradí domov ze svých prostředků po dohodě s krajem, který je zřizovatelem. „Pokud vím, tak se teď připravuje dotační program, který by právě péči o ukrajinské uprchlíky v zařízeních sociální péče pokrýval,“ dodává. Táňa i Zina mají zdarma stravu, lékařskou péči i léky.
„Hned po příchodu nám změřili teplotu, tlak, odebrali krev na rozbory. Pečovatelka Roxana, která je taky z Ukrajiny, mi přinesla tlakoměr, dnes přišel lékař a donesl tabletky. Úplně zdarma,“ vypráví Zina se slzami v očích. „Pořád tomu nemůžu uvěřit, jak jsou na nás všichni hodní. Češi i Poláci jsou moc hodní a dobří lidé, za všechno vám moc děkujeme,“ dodávají sestry.
Obě by se chtěly vrátit domů co nejdřív. Nevědí ale, jestli budou mít kam. Jestli mezitím ruské rakety nesrovnaly jejich dům se zemí.
