Podle celosvětového indexu demokracie si Česká republika nevede vůbec špatně. Umístila mezi prvními 30 zeměmi v žebříčku. (Ilustrační snímek)
Zdroj: ČTK
Podle celosvětového indexu demokracie si Česká republika nevede vůbec špatně. Umístila mezi prvními 30 zeměmi v žebříčku. (Ilustrační snímek)
Zdroj:
ČTK
V roce 2023 klesl celosvětový průměrný demokratický index na nové minimum. K největší regresi došlo mezi nedemokratickými zeměmi, což naznačuje, že „autoritářské režimy“ se stále více upevňují a „hybridní režimy“ mají problém se demokratizovat. Jak si v analýze stojí Česko a jak se svět proměňuje? To odhalili analytici z The Economist Intelligence Unit (EIU) ve zprávě, která se nazývá Věk konfliktů.
Index demokracie společnosti sleduje EIU od roku 2006 a zahrnuje téměř celou světovou populaci. Hodnocením prochází 165 nezávislých států a dvě území na stupnici od 0 do 10. Analýza je založena na pěti kategoriích: volební proces a pluralita, fungování státu, politická účast, politická kultura a občanské svobody.
Na základě hodnocení je následně každá země zařazena do jednoho ze čtyř typů režimů: plná demokracie, nedokonalá demokracie, hybridní režim nebo autoritářský režim. „Dobrou zprávou je, že počet zemí, které jsou kvalifikované jako demokracie, se v roce 2023 zvýšil o dvě, na 74 zemí. Z pohledu měření jiných ukazatelů však nebyl rok 2023 pro demokracii příznivý,“ konstatují autoři analýzy v dokumentu, který má redakce CNN Prima NEWS k dispozici.
Padlo rekordní minimum
Celosvětový průměrný výsledek indexu klesl na 5,23 z hodnoty 5,29 v roce 2022. Jedná se o nové minimum od začátku sledování indexu v roce 2006.
Největší regresi zaznamenaly státy kvalifikované jako hybridní či autoritářské režimy. „Meziroční pokles jejich průměrného skóre naznačuje, že nedemokratické režimy jsou stále více zakořeněné a hybridní režimy mají potíže se více demokratizovat,“ uvádí analytici.
Z indexu vyplývá, že téměř polovina světové populace – 45,4 procenta – žije v demokratických státech. Více než třetina světové populace žije pod autoritářskou vládou – 39,4 procenta, což je podíl, který se v posledních letech stále zvyšuje.
Pokles zaznamenaly všechny země světa s jedinou výjimkou. Průměrné skóre západní Evropy se zlepšilo o nejmenší možný rozdíl, 0,01 bodu a zlepšilo své průměrné skóre na hodnotu 8,37. Jedná se o jediný region, jehož skóre se vrátilo na úroveň před pandemií.
Česku unikl status „plné demokracie“
Přestože má západní Evropa nejvyšší průměrné skóre ze všech regionů světa, mnoho jejích občanů i nadále vyjadřuje nespokojenost s politickým statusem quo, o čemž svědčí rostoucí podpora populistických stran. „To naznačuje, že mít formální demokratické instituce, právní stát a vysoké standardy správy věcí veřejných nestačí k udržení podpory veřejnosti,“ konstatují analytici.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Rusové spáchali další válečný zločin, zastřelili dva zajatce, tvrdí Ukrajinci. Ukázali video
Západní Evropa se může pyšnit několika zeměmi, které spadají do kategorie „plná demokracie“ – na rozdíl od východní Evropy, která nemá ani jednu. Právě sem spadá i Česká republika. Jak si v indexu vedla? Stejně jako Slovinsko a Estonsko byla Česká republika jen kousek od toho, aby ji znovu překlasifikovali na „plnou demokracii“. Do této kategorie spadala do roku 2013. Její skóre však činí 7,97 bodu – k plné demokracii potřebuje překročit hranici osmi bodů.
Oproti roku 2022 si Česká republika pohoršila o jednu příčku v indexu a obsadila 26. místo z celkových 165. Nejlepší hodnocení tuzemsko získalo v kategorii volební proces a pluralita – 9,58 a občanská práva – 9,12. Naopak nejhorší hodnocení získala v kategorii fungování státu – 6,43.
Nejlépe si v demokratickém indexu vedly Norsko (1. místo), Nový Zéland (2. místo) a Island (3. místo).
Věk konfliktů
Letošní zpráva indexu demokracie EIU nese název Věk konfliktů. „Světové demokracie se zdají být bezmocné, aby zabránily vypuknutí válek po celém světě, a méně zdatné v řízení konfliktů za hranicemi i doma. V roce 2023 způsobily války v Africe, Evropě a na Blízkém východě nesmírné utrpení a podkopaly vyhlídky na pozitivní politické změny,“ uvádí autoři analýzy.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku
Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024.
Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady.
Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024.
Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024.
Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024.
Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024.
Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku.
Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky.
Zdroj: AP
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku
Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024.
Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady.
Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024.
Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024.
Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024.
Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024.
Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku.
Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky.
Zdroj: AP
Jak pokračovali – s ohledem na stále více zpochybňované vůdcovství USA, Čínu usilující o globální vliv a nově se rozvíjející mocnosti, jako je Saúdská Arábie či Turecko, prosazující své zájmy – se mezinárodní řád stává stále nestabilnějším.
„Mezitím se i nejsilnější světové demokracie snaží zvládnout domácí politické a sociální konflikty, což naznačuje, že v současné době je demokratický model – který se vyvinul během osmi desetiletí po druhé světové válce – již nedostačující,“ pokračovali. V indexu zveřejnili celou esej, která se tématu konfliktů rozsáhle věnuje.
Autoři připomněli, že existuje mnoho typů konfliktů – mezistátní, vnitrostátní či nestátní – které se rozlišují nekonečným množstvím příčin. Opomeneme-li představení všech možných scénářů, kvůli nimž ke konfliktům dochází, došli autoři k jasnému závěru: „Vstoupili jsme do éry sílícího velmocenského soupeření, které – pokud bude ponecháno bez kontroly –, má potenciál rozpoutat ničivý konflikt.“
Počet vpádů a násilí přibývá
Řada lidí má pocit, že svět je pohlcen konflikty. Namátkou: válka na Ukrajině, konflikt mezi Izraelem a Hamásem, ázerbájdžánské vojenské dobytí Náhorního Karabachu, krize mezi Guyanou a Venezuelou, občanská válka v Súdánu či islamistické povstání v Sahelu v západní Africe.
„Počet mezistátních válek, přeshraničních vojenských vpádů, občanských válek, islamistických a džihádistických povstání, násilných útoků na vojenské základny i válečných hrozeb zřejmě přibývá. V důsledku toho mnozí upozorňují na to, že žijeme ve světě, který je čím dál tím více poháněn konflikty,“ pokračovali autoři eseje.
Z historické perspektivy však rok 2023 nebyl tím nejhorším. Odborníci to prezentovali na počtech obětí v konfliktech. „Počet úmrtí v konfliktech může být nedokonalým měřítkem pro analýzu základní dynamiky konfliktů, ale je pravděpodobně nejlepším ukazatelem intenzity konfliktů v daném okamžiku. Údaje ukazují, že období po skončení studené války v roce 1991 bylo mnohem mírumilovnější, než období studené války. A zdá se, že dnešní svět je na hony vzdálen tomu z let 1914-1945, tedy z období, které zahrnuje dvě světové války,“ uvedli experti.
Připomněli, že v období dvou světových válek odhadem zahynulo až 100 milionů lidí – pokud se počítá s vojáky i civilním obyvatelstvem, potažmo úmrtím na válečné nemoci a hladomor.
„Po poklesu počtu úmrtí v konfliktech, k nimž došlo v 90. letech a na přelomu milénia, došlo k jejich opětovnému nárůstu. A k ještě výraznějšímu pak v roce 2020,“ sdělili odborníci.
Většina obětí zemřela v důsledku válečných konfliktů uvnitř státu (stát versus nestátní aktéři, například v Sýrii), nestátních konfliktů (mezi ozbrojenými skupinami, jako v případě drogových válek v Latinské Americe) a jednostranného násilí (ozbrojené skupiny versus civilisté, například islamistická povstání v západní Africe).
V posledních zhruba deseti letech však počet válečných konfliktů mezi jednotlivými státy opět narůstá: Rusko-Gruzie (2008); Rusko-Ukrajina (od roku 2014); Arménie-Azerbájdžán (Náhorní Karabach, 2016, 2020, 2023).
„Poslední dva roky (2022-23) byly z hlediska úmrtí ve válečných konfliktech fatální. Počet obětí v roce 2022, který překročil 200 tisíc, byl nejvyšším počtem od 80. let 20. století,“ zdůraznili autoři analýzy a dodali: „Lidé mají dobrý důvod se domnívat, že žijeme v éře konfliktů a že se svět stává nebezpečnějším místem.“