Na Ukrajině nechali vše. My řešíme, zda jsou dost odrbaní, štve organizátora pomoci

Jan Muzika a Josefína Šjutevová společně s přítelkyní Valerií Puhachovou začali humanitární sbírky pro Ukrajinu organizovat spontánně už v den vypuknutí války 24. února. V Praze vytvořili dvě sběrná místa – na Chodově a v Libni. Během několika dnů se jim sešlo tolik věcí, že už jim nestačila auta a začali organizovat odvoz kamiony. Lidé jim dali důvěru především proto, že obě dívky mají ukrajinské kořeny a v zemi část rodiny i přátele.

Pokud se chcete do pomoci zapojit, organizátory kontaktujte telefonicky nebo na Instagramu:

• @artlerock, @muzzigreat, @josefinkaa_
• +420 603 247 922, +420 773 079 293

Jak jste pomoc začali organizovat? Co byl ten počáteční impuls?
Moje přítelkyně a její rodina pochází z Ukrajiny. Za poslední roky jsme tam často jezdili, máme tam spoustu kamarádů a známých a po jejich apelech jsme na nic nečekali a okamžitě jsme se vrhli do pomoci. Přímo od nich víme, co přesně chybí, co kdo potřebuje a jsme schopní dostat pomoc přímo k lidem, kteří ji potřebují.

V této chvíli jde hlavně o rychlost. Pomoc velkých organizací je skvělá a v mezinárodním měřítku bychom se bez ní neobešli. Naše aktivita jde ale přímo a ti, kteří ji dostanou, tak nemusí čekat na přerozdělovací proces. Bohužel se často stává, že k lidem mimo hlavní proud pomoci se věci třeba ani nedostanou. Za to ale české organizace nemohou. Na Ukrajině je válka a vše funguje trochu komplikovaněji.

Jak dlouho pomoc organizujete?
Začali jsme s přítelkyní a její rodinou hned první den. Nejdříve jsme oslovili jen pár známých skrze sociální sítě. Doslova během pár hodin se z toho stala masivní akce a aktivita, s jakou se Češi do pomoci hrnuli, nás skutečně mile překvapila.

Jak pomoc skutečně vypadá?
Zásobujeme místní tím, co přesně potřebují. Sbíráme informace i z hranic, kde je aktuálně situace klidnější, ale je to jen otázka času. Tam bylo ze začátku potřeba úplně všechno – základní vybavení jako deky, spacáky, léky, hračky pro děti atd. Lidé z domovů odcházeli s jednou igelitkou a na hranicích na to nebyl ze začátku nikdo připravený. Postupem času se přímo na hranicích pomoci sešlo neskutečné množství a hlavním problémem zůstává distribuce dál na Ukrajinu, na kterou se teď soustředíme.

Lidé se o vás dozvěděli i skrze medializaci a vložili ve vás důvěru. Mohou se na vás skutečně spolehnout, že pomoc skončí u potřebných lidí přímo na Ukrajině? Přece jen nejste žádná zaběhlá organizace. Je možné říct, kam pomoc směřovala? Chápu, že i s ohledem na bezpečnost místních to asi není jednoduché...
Bohužel místa s ohledem na bezpečnost raději přímo prozrazovat nechceme. Mohu jen říct, že jde o pomoc do západní části Ukrajiny. Část věcí se dopravila dodávkami a aktuálně vypravujeme už dva velké kamiony, které pojedou přímo na Ukrajinu, kousek za hranice, kde dojde k distribuci.

Na Ukrajině jsou lidé, po kterých se střílí, padají jim na hlavu bomby, jsou vyděšení a nevím, jestli se budou chtít fotit v bundě, kterou jim někdo poslal.

Říkali jsme si, že se pokusíme udělat nějaké fotky z vykládek atd. Ale říkám na rovinu, že nevím, jak se na to lidé na místě budou tvářit. My nepomáháme proto, abychom si dělali reklamu na sociálních sítích nebo si zvedli ego tím, že jsme někomu darovali starou deku, ale prostě proto, že třeba někomu zachráníme život. To je to, co si lidi musí uvědomit, že to nedělají pro svou vlastní slávu, ale proto, že chtějí pomoct někomu, kdo to skutečně potřebuje. Obavy chápu, ale zase musí všichni pochopit druhou stranu, a to, že je situace skutečně složitá. Ať si lidé přečtou třeba tento rozhovor a snad nám uvěří. Tam (na Ukrajině) jsou lidé, po kterých se střílí, padají jim na hlavu bomby, jsou vyděšení a nevím, jestli se budou chtít fotit v bundě, kterou jim někdo poslal.

Chtěl bych opravdu moc poděkovat nejen lidem, kteří nám dávají velké dary, ale všem, kteří přišli a dali třeba jen jednu plechovku. I to se počítá. Kdyby každý dal plechovku, tak jich je milion. Každý, kdo přispěl, je platným členem a jeho pomoci si moc vážíme.

Poslední dobou se hovoří o tom, že teplého oblečení už je dostatek a naopak chybí vojenský materiál. I ten jste schopní zajistit?
Vojenský materiál nezajišťujeme, to organizuje přímo stát. Spolupracujeme s několika menšími firmami jako je Inpos security nebo A – Jakave a ty nám byly nápomocné se sháněním několika neprůstřelných vest, helem atp., ale nemůžeme to oficiálně nazývat jako vojenský materiál.

Mluvíte o tom, že jste jedna rodina a najedou vypravujete kamion. Jak se to všechno v tak krátké době dá vůbec uskutečnit?
Podařilo se to zaprvé díky medializaci i na CNN Prima NEWS, za další právě díky zmíněným společnostem, které pomáhají s dopravou. Dále jsme se spojili s městem Svitavy, které má partnerskou smlouvu s městem Perečín (Zakarpatská Ukrajina, pozn. red.). Začaly se nám ozývat i městské části – třeba Praha 1 a její Nemocnice na Františku, která nám poskytla zdravotnický materiál. Dále se na nás obrátily školy na Praze 9, Praze 4 atd., které uspořádaly vlastní sbírky, a následně materiál předali nám.

Jak to aktuálně na západní Ukrajině vypadá? Jaké máte informace od vašich přátel?
Lidi jsou schovaní, bojí se o své životy, prchají, někteří bojují. Realita, kterou nám popisují naši známí, se bohužel nijak neliší od záběrů českých i světových médií.

Jsou připravení, že se jednou vrátí zpět?
Určitě. Je to jejich země a jejich domov a chtěli by, aby to bylo jako dřív. Zrovna včera přijela jedna známá z Kyjeva, pro kterou jsme vyřizovali ubytování. Na Ukrajině existuje aplikace, která ohlašuje, co se kde děje a v podstatě neustále houká a hlásí, že bude útok a že se mají jít lidé schovat. Mám strašný zážitek, když aplikace začala naší známé houkat už tady, a ona se brečící utíkala schovat. Sice už je 1000 kilometrů daleko, ale na lidech se ta válka krutě podepisuje.

Uvědomme si, že jde úplně stejné lidi, jako jsme my. Proč by měli vypadat ošuntěle a odrbaně? Někteří jsou bohatí, někteří mají víc peněz a někteří méně. Ale tito lidé tam nechají své domy, celý svůj život.

Můžete popsat, jak nyní vypadá váš běžný den? Máte i svou práci, tak jak se to dá skloubit?
Ráno vstaneme, máme několik hovorů od těch, kteří se ozývají s pomocí. Snažíme se fungovat ve své práci, kde mi v těch nejvypjatějších dnech drnčel telefon v podstatě nonstop. Po práci objedeme ta směrná místa, která máme, odvezeme věci na sklady, kde se vytřídí. Jdeme si na 3-4 hodiny lehnout a druhý den nanovo.

Co by jste vzkázal těm, kteří potřeby uprchlíků často zpochybňují, protože mají například umělé nehty, mobily a čisté oblečení? 
Je to složité, vždy se objeví lidé, kteří budou situaci zneužívat, ostatně jako v jakýchkoliv jiných situacích v životě, ale je jich minimum. Nevím, jestli tito lidé viděli situaci na hranicích. Já jsem tam byl, viděl jsem ty lidi, jak utíkali s jednou igelitkou a dětmi. A to jsou ti, kterým je třeba pomáhat. Uvědomme si, že jde úplně stejné lidi, jako jsme my. Proč by měli vypadat ošuntěle a odrbaně? Někteří jsou bohatí, někteří mají víc peněz a někteří méně. Ale tito lidé tam nechají své domy, celý svůj život a jediné, co si přivezou, jsou možná nějaké peníze na účtu, pár kusů oblečení a auto a zbytek je tam nebo možná už ani není.

Situace se částečně uklidňuje, především na hranicích. Třeba v Zakarpatské oblasti lidé zůstávají, nechtějí ze země odejít. Jakmile se ale budou chtít přesunout i tito, tak nás to čeká znovu a v daleko větší míře.

Jak dlouho pomoc z vaší strany bude trvat? Do kdy se na vás lidé mohou obracet a budete zaměřovat svou pozornost i na Ukrajince, kteří už do Česka přišli?
Snažíme se pomoc orientovat i na ty, kteří jsou už tady. Ozývají se nám jednotlivci, ale i hoteliéři, kteří ubytovali Ukrajince a nyní pro ně potřebují sehnat v podstatě všechno. V pomoci pro lidi na Ukrajině ale budeme pokračovat.

Řekněte prosím ještě na závěr, co je teď potřeba do sbírky nosit?
V první řadě chci říct, že my budeme v pomoci pokračovat, dokud budeme moct. Sbírky organizujeme dál. Na Ukrajině je nyní potřeba především zdravotnický materiál. Nosit ale můžete stále i potraviny, pleny, hygienické potřeby atd., které budeme distribuovat mezi Ukrajince v Česku. Připomenu, že nás lidé mohou kontaktovat skrze sociální sítě a na mobilu.

KONTAKT: +420 603 247 922, +420 773 079 293 nebo Instagram (@artlerock, @muzzigreat, @josefinkaa_)