Vězni si vydělají až 20 tisíc, vrazi odsouzení na doživotí radši pracují jen na cele

Aktuálně si v českých věznicích odpykává doživotní trest takřka 50 vězňů. O životech a činech osmi z nich pojednává nový pořad Bez lítosti, který je od 21. června dostupný divákům na prima+. Nejhorší rozsudek, který může česká justice udělit, si vyslechne jen zlomek odsouzených. Pravidla, která pro „doživotňáky“ platí, se však od ostatních odsouzených v řadě ohledů liší.

„Dříve bylo striktně dáno, že se osoby odsouzené na doživotí zpravidla umisťovaly po jedné, nanejvýš po dvou. Dneska už odsouzení na doživotí mohou být po určité době s ostatními vězni. Opravdu to ale není hned,“ podotkla Prunerová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Po příchodu do věznice totiž nejhorší kriminálnici potřebují speciální program zacházení.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Osm příběhů, stejný zločin. Pořad Bez lítosti přináší osobní zpovědi nejhorších vrahů v Česku

„Mají častější pohovory s psychology, pedagogy. Režim s nimi musí být opravdu nastaven. Musíte člověka poznat, protože zde bude trávit dlouhou část svého života,“ řekla mluvčí vězeňské služby. Právě při výhledu na svou budoucnost – která se s největší pravděpodobností bude odvíjet za mřížemi – se snaží odsouzení hledat rozptýlení.

Tím může být i pracovní pozice či vzdělávání se. „Všeobecně je mezi vězni o práci velký zájem. Že vězeň odmítá pracovat? To je mýtus. Ano, setkáme se s tím, ale jsou to jednotky případů za rok. Jinak je vězeň velmi rád, když může být pracovně zařazen. Platí to i u doživotně odsouzených, byť u nich je situace poněkud specifická – sehnat pro ně práci mimo celu je problém,“ přiznala.

Ve věznicích je zaměstnáno až 60 procent odsouzených.

„Vězněná osoba díky tomu může alespoň trochu splácet své dluhy. Případně může pomáhat rodině s výživným, přispívat na své děti. A samozřejmě hradí náklady spojené s výkonem trestu. Mimo to, co si budeme povídat – i pro odsouzené platí, že kdo si hraje, nezlobí. Stejně tak: kdo pracuje, nezlobí,“ zdůraznila Prunerová.

Díky zaměstnání tráví odsouzení své dny aktivně.

Pracující odsouzení se rozdělují do čtyř kategorií, přičemž se každá liší dosaženým vzděláním vězně a následnou odměnou, kterou může získat:

a) v I. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon není potřebná odborná kvalifikace, výše základní složky odměny činí 50 procent minimální mzdy za měsíc;

b) ve II. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon je potřebné střední vzdělání s výučním listem nebo jiná odborná kvalifikace, výše základní složky odměny činí 70 procent minimální mzdy za měsíc;

c) ve III. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon je potřebné střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu, výše základní složky odměny činí 95 procent minimální mzdy za měsíc;

d) ve IV. skupině, jedná-li se o práci, pro jejíž výkon je potřebné vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu, výše základní složky odměny činí 120 procent minimální mzdy za měsíc.

Pokud je odsouzený zařazen na práci, k jejímuž vykonávání není potřebná odborná kvalifikace, lze mu přiznat pouze I. skupinu základní složky odměny bez ohledu na jeho vzdělání.

A jak si vězni práci obstarávají? „Sám odsouzený si nemůže jen tak podat inzerát, vězněná osoba nemá přístup ani k mobilnímu telefonu, ani k internetu. Tím, kdo aktivně vyhledává možnosti zaměstnávání odsouzených s vnějšími subjekty, jsou věznice,“ vylíčila mluvčí a doplnila, že způsobů zaměstnávání odsouzených je mnoho.

„Jsou zaměstnaní buď v takzvané vnitřní režii, kdy pomáhají třeba s úklidem ve věznici či v jejím areálu pečují o zeleň. Podobné je to právě i u doživotně odsouzených, jen je to práce v rámci daného oddělení, případně cely. To znamená lehká manuální práce, která může ‚přijít za nimi‘. Přesun eskorty s nimi je totiž velmi problematický, proto na cele například lepí pytlíky a podobně,“ vysvětlila. V jiných případech se odsouzení mohou pohybovat i mimo zdi věznice, někdy dokonce s volným pohybem u soukromých firem.

Dokončit střední, začít vysokou

Práce však není jedinou náplní, kterou si mohou vězni krátit dny. „Mohou také studovat, čehož hojně využívají. V rámci vězeňské služby funguje střední odborné učiliště, odsouzení mohou studovat dokonce i vysokou školu. Evidujeme nemalé množství těch, kteří si ve výkonu trestu odnětí svobody dodělávají maturitu. Vedle toho máme i různé vzdělávací kurzy, o ně je též velký zájem. Dohromady se to počítá až do tisícovek vězňů za rok, kteří jsou studijně zařazeni,“ uvedla Prunerová.

Mnohé překvapí i fakt, že zhruba 20 procent odsouzených dochází podle kaplanů buď do kaplí, nebo na duchovní terapie a promluvy. „Myslím si, že jde o reálné číslo. Odsouzený člověk mívá o duchovní službu zájem celkem často: je to pro něj i způsob úniku z vězeňské reality. Otázka je, kolik z těchto lidí zůstává věřícími i nadále, jakmile z věznic odejdou. To už nevíme,“ přiznala mluvčí. Za duchovní službu ve vězení jsou rádi nejen dozorci. „Vězni se kaplanům víc otevřou, dokážou si s nimi popovídat. Myslím, že je to pro ně velmi prospěšné,“ sdělila Prunerová.

Hodinové vycházky a měsíční návštěvy

Bod, který je pro všechny odsouzené takřka bez výjimky stejný, je denní program. „Je úplně jedno, zda jde o zloděje nebo o vraha. Každý, kdo je ve výkonu trestu odnětí svobody, musí dodržovat určitý denní řád,“ vysvětlila Prunerová. Rozdíly mezi jednotlivými typy věznic a stupni zabezpečení jsou především ve způsobu vnějšího střežení a zajištění vnitřní bezpečnosti.

Konkrétně stanovené činnosti v průběhu dne jsou pak uvedeny v časovém rozvrhu. V něm musí být uvedeny zejména ty, ze kterých je zřejmé, že jsou dodržena zákonem stanovená práva obviněných, odsouzených a chovanců. Jde například o vycházku, spánek, stravu, pracovní dobu odsouzených, případně obviněných v případě jejich pracovního zařazení a tak dále.

Časový rozvrh dne je součástí vnitřního řádu každé věznice a je vypracován podle jejích konkrétních podmínek. Níže jsou uvedeny příklady poskytnuté vězeňskou službou pro ilustraci.

PŘÍKLAD: Denní režim odsouzených, kteří jsou pracovně zařazení

Odsouzení mají mimo výše uvedeného také nárok na návštěvy, a to v délce tří hodin za měsíc.

Doživotí, ale s možností propuštění

Ačkoliv to laikům může připadat nelogické, je i u doživotně odsouzených možné, aby byli podmínečně propuštěni. „Zatím však jen v teoretické rovině, nestává se to moc často. Může tomu být nejdříve po dvaceti letech výkonu trestu,“ vysvětlila Prunerová.

Když už k podmínečnému propuštění přece jen dojde, uvádí se mnohdy formule: za vhodné chování. „Pro každého odsouzeného, který nastupuje do výkonu trestu, se zpracovává takzvaný program zacházení. Pokud ho plní, nemá-li žádné kázeňské tresty, chová-li se řádně, nijak nevybočuje, dostává třeba i kázeňské pochvaly, pak všechno hraje v jeho prospěch. Právě proto, aby – když zažádá soud o podmíněné propuštění – mu bylo vyhověno. Opravdu musí takzvaně sekat latinu,“ uvedla mluvčí.

Ani po odchodu na svobodu se jisté kontroly úplně nezbaví. „Pokud jsou propuštěni podmíněně, jsou ještě pod dohledem probačního pracovníka. Ale je to vždy dáno rozhodnutím soudu, který vězně pouští na svobodu. Ten vždy určuje, za jakých podmínek je jedinec podmíněně propuštěný,“ zmínila.

Na moment, kdy se odsouzení vrací zpět do běžného života, je třeba se předem připravit. A to nejen psychicky. „Pokud je osoba dlouhodobě vězněná, setká se s výstupním oddělením. Když jedinec dokončí svůj trest, je tam umístěn a seznámí se s tím, jak teď vůbec vypadá život venku. Pro mnoho z nich je to velmi užitečné. Až tady zjistí, že venku rohlík už není za 50 haléřů, ale za tři koruny. Zatímco byli ve vězení, venku mohlo dojít k markantním změnám, ať už v cenách, nebo třeba v dopravě. A vězni to neznají, vracejí se často do trochu jiného světa,“ dodala Prunerová.

Osm příběhů – sedmi mužů a jedné ženy. Od jejich dětství až po moment, kdy byli usvědčeni z nejhoršího zločinu: vraždy. Pořad Bez lítosti nabízí přímou zpověď Michelle Sudků, Juraje Kučeráka, Josefa Kotta, Lukáše Kopeckého, Rudolfa Fiana, Tomáše Víta, Jaroslava Stodoly a Miloslava Širůčka. K případům, jež je „proslavily“, promluvili i vyšetřovatelé hrůzných zločinů. Každý díl je směsicí zpovědí vrahů, vzpomínek policistů a fotografií s videi z míst činu.