Blíží se války Terminátorů? Konflikt na Ukrajině přinesl vedle bolesti i technologický skok
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Tři roky války na Ukrajině přinesly nové technologie.
Inovace se týkají třeba dronů, nanotechnologií a 3D tisku.
I levný dron je dnes hrozbou pro tank za miliony. Tím se všechno mění.
Zapojení robotů na válečném poli? Naše vnímání této otázky se posouvá.
O každé válce se říká, že je technologickým skokem do budoucnosti. Jaké inovace nám tedy už nyní přinesl konflikt na Ukrajině? Tři vojenští experti z Univerzity obrany v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vyprávějí, jak daleko jsme od chvíle, kdy budou místo lidí bojovat Terminátoři. Kdy si armády začnou zbraně vyrábět přímo v první linii na 3D tiskárnách. Ale i zda nám novinky z poslední války přinesou nějaké zlepšováky pro civilní život.
První světová válka byla strašná, lidstvu však přinesla technologický pokrok – vedle samopalů, letadlových lodí a tanků zavedla třeba plastickou chirurgii, pokročilé protézy, řízení letového provozu. I druhý globální konflikt, sám o sobě hrozný, měl podobný efekt – dal nám nejen modernější zbraně, ale také první skutečný počítač, penicilin, mikrovlnnou troubu, vteřinové lepidlo.
Přinesla už podobný technologický skok i právě probíhající válka na Ukrajině?
„Bezpochyby. A to jak pro civilní, tak vojenskou oblast,“ shodují se tři oslovení experti z Univerzity obrany (UNOB).
DÁLE ČTĚTE: Čech stál u zrodu atomové bomby. Zabily ho deprese a nátlak, aby donášel na Oppenheimera
Inovace vzešlé z války za našimi humny rozebírá pro CNN Prima NEWS plukovník v záloze Zdeněk Petráš z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií, spolu s ním i dva zástupci Fakulty vojenských technologií – plukovník Josef Bajer, vedoucí Katedry letecké techniky, a major N. D. (na vlastní přání chtěl zůstat v anonymitě) z Katedry komunikační technologie elektronického boje a radiolokace.
Vážně stačily tři roky konfliktu na Ukrajině, abychom už mohli mluvit o technologických skocích?
Petráš: Rozhodně. Jak známo, člověk je ve vymýšlení systémů pro zabíjení bytostí velice tvůrčí.
Jak budou vypadat války budoucnosti? Jistě budou spojeny s AI, dost možná i s bojujícími roboty. Zdroj: ČTK, profimedia.cz
Nejde ale jen o zabíjení, ne? Dvě světové války přece přinesly technologický pokrok i pro civilní oblast.
Petráš: Jistě. A to samé se dá očekávat i teď.
Bajer: Velkým tématem války na Ukrajině jsou samozřejmě drony. A je nesporné, že platné mohou být jak ve válce, tak v míru. Bezpilotní systémy dokáží něco užitečně sledovat, kontrolovat, doručovat – připravme se na to, že dříve nebo později nám právě ony budou až ke dveřím dovážet ledacos od objednané pizzy po další vybrané zboží. Dají se používat v geodézii, spousta aplikací se hodí do zemědělství. Díky nim můžeme být ekologičtější, efektivnější.
ND: I v civilním sektoru se najde celá řada uplatnění pro multispektrální senzory. Díky nim můžeme vidět to, co je lidskému oku skryto.
Čtěte také
To mi musíte vysvětlit.
ND: Multispektrální senzory zachycují odraz elektromagnetického záření v různých spektrálních pásmech. Každý materiál – například voda, půda, beton či živé organismy – má svůj charakteristický odraz, což nám umožňuje získávat informace o jeho vlastnostech a stavu. Díky tomu lze z dronu, letadla nebo satelitu monitorovat například pohyb planktonu v moři, úrodnost půdy či stav vegetace. Tyto technologie samozřejmě existují již delší dobu, v důsledku válečných inovací se však rychle zdokonalují.
Pomocí vhodných senzorů a algoritmů dnes dokážeme s předstihem a vysokou přesností odhalit riziko záplav, určit jejich možný rozsah i dopady. Inovace výrazně poznamenávají i svět telekomunikací. Válka nás nutí k decentralizaci vojsk a komunikačních systémů, což se odráží i v civilní sféře. Známe to z internetu – není centrálním systémem. Je to jako s drony na bojišti: Pokud bezpilotní stroj nedokáže komunikovat se základnou, předají informaci místo něj další. Tato takzvaná retranslace bude trendem i v předávání informací mezi chytrými přístroji v dobách míru. Naše válečné zkušenosti hodně uspíší i vývoj a podobu takzvaného internetu věcí.
Jedna z možných podob války budoucnosti Zdroj: ČTK, profimedia.cz
Bajer: Válka je sama o sobě samozřejmě velmi smutnou věcí. Pro průmysl však může být prospěšným hybatelem. Řada firem v Česku za poslední tři roky technologicky posílila, rozvinula se od svých konvenčních produktů. Nepřišlo to samo od sebe. Mnohé sofistikované technologie se místo zdlouhavého testování dostaly ve zrychleném procesu přímo do terénu. I k nám se tak dostanou mnohem rychleji.
Petráš: Civilní sektor ovlivní válka na Ukrajině i dalším způsobem. Vzpomeňte si na červnový summit NATO a EU v Haagu, kde byly uvolněny velké peníze pro evropský zbrojní průmysl. Tehdy bylo zdůrazněno, že to musí mít duální charakter.
Čtěte také
Duální?
Petráš: Členské státy NATO mají dávat na obranné výdaje pět procent ze svého hrubého národního produktu. Z nich by ovšem šlo jen 3,5 procenta na čistě vojenské účely, dalších 1,5 procenta potom na duální technologie, které slouží jak armádě, tak civilnímu sektoru. A sice proto, aby se zvýšila rezistence dané země. V praxi jde třeba o rozšíření dálniční sítě, o zlepšení kvality mostů. Česko je považováno za tranzitní zemi; alianční plány předpokládají, že by se přes nás přesouvalo na východní křídlo velké množství vojsk a techniky. K tomu musí být uzpůsobena infrastruktura. Nejen dálnice, železnice a mosty, ale i ubytovací kapacity, letištní základny, civilní letiště. I tohle všechno nám tedy sekundárně může přinést válka na Ukrajině.
Bajer: Ruská agrese toho změnila opravdu mnoho. Došlo například k velkému rozvoji nekovových materiálů, skokem do budoucnosti jsou nanotechnologie. I pomocí velmi tenkých vrstev najednou dokážeme získat vlastnosti, o kterých by se nám dříve nesnilo. Různé speciální povlaky zaručují větší odolnost, dlouhodobější použití. V armádě je velkým tématem aditivní technologie formou 3D tisku. I v české armádě se řeší možnosti 3D tisku náhradních dílů vojenské techniky. Rychlost inovačního cyklu se mění. I dřív se používaly sofistikované zbraně, jejich inovační cyklus byl ale v řádu let. Teď se hovoří o dvou měsících.
Jedna z představ, jak by mohly vypadat tanky budoucnosti. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
ND: Ve válečném předpolí nyní najdete inovátory, kteří mají pro výrobu dronů bezprostřední zpětnou vazbu, takže získané poznatky a připomínky hned implementují. Copyright se v situaci, kdy jde o bezprostřední přežití, opravdu neřeší. Ideální dron pro daný úkol není nutně to nejmodernější, co výrobci právě nabízí. Jde o poměr cena/výkon. Rychlá výroba a jednoduchá obsluha znamenají schopnost rychle nahradit ztráty a větší počet operátorů.
Bajer: Konflikt na Ukrajině ve vojenství zvýšil jak rychlost, tak přesnost. Spousta principů byla vymyšlena dávno, teprve dnes je ale možné to naprogramovat, elektronicky řídit, nespoléhat se na mechanické propojení.
Petráš: Při předchozích nasazeních aliančních sil byla samozřejmě také vyvinuta spousta technologií. Měly však do značné míry především za úkol chránit vojáka. Šlo o to, že když už je po vytyčení cíle použita síla, tak ať zároveň nevznikají další materiální škody či škody na lidských životech. Teď se priority mění. Technologie šla kupředu, dnes proto na Ukrajině vidíme úplně jiný princip: dosáhnout stanoveného operačního cíle i za cenu nasazení života vojáků.
Čtěte také
ND: Dnes může i levný dron za stovky eur zničit tank za miliony. Navíc: Dá se vyrobit rychle a ve velkých počtech. Je multifunkční, takže slouží nejen jako nosič průzkumných senzorů, ale i jako vyčkávající munice. Samovolně křižuje bojiště a okamžitě útočí ve chvíli, kdy je mu určen cíl. Jen čeká, až mu ho někdo určí. Může útočit na tank, na obrněné vozidlo, na logistiku, na jediného vojáka. Proto jako voják musíte být sakra opatrný i při každé cestě za vymočením. Pokud bych si k tomu měl zvolit správný čas, vyberu si nepříznivé klimatické podmínky pro let a nepříznivé povětrnostní a denní podmínky pro senzory – tedy jako když lovíte lišky. I jeden jediný voják totiž stojí za to, aby se na něj zaútočilo. Má to obrovský psychologický efekt: Nikdy nejste v bezpečí. Útočník má vždycky výhodu; vybírá si způsob, místo i cíl. A vám kvůli tomu stále pracuje hlava. Přitom jakmile zlomíte protivníka, vyhrál jste i navzdory tomu, že má tu nejmodernější technologii.
Petráš: Z historie známe plno příkladů. Takhle to dopadlo v Indočíně s francouzskou armádou, při bitvě u Dien Bien Phu. Francie byla přesvědčena, že bude bojovat proti bezbranným, bosým Vietnamcům. Jenže morální faktor tenkrát předčil technologickou vyspělost. Z nedávnější minulosti jsme stejný vývoj viděli i u Američanů ve Vietnamu a v Afghánistánu.
Bojovník budoucnosti? Zdroj: ČTK, profimedia.cz
Jenže dnešní technologický pokrok znamená, že se na bojišti prakticky neschováte, tím se situace dramaticky mění.
ND: Proto se zvyšuje význam maskování a klamání. Abych se ale vrátil k tomu, co považuji za nastupující trendy... Hlavním podle mého je, že se nejen u dronů klade důraz na masovou, levnou autonomii. Ekonomika boje se opravdu otáčí. Dřív platilo, že kdo měl drahou techniku (stíhačky, tanky), měl i převahu. Kvalita předčila množství. To je minulost. V kurzu je doplňovat drahé prostředky elektronickou ochranou, digitální kamufláží atd. V tomto dynamickém vývoji jde o to, kdo se dokáže rychleji adaptovat.
Trendů je pochopitelně víc; dochází například k renesanci protivzdušné obrany (PVO). I malý prostředek PVO, který obsluhuje jeden člověk, může do jisté míry držet drahé zbraně protivníka v šachu. Pravdou je, že králem bojiště nadále zůstává artilerie. Za největší počty živých ztrát může dělostřelectvo a raketové vojsko. Jen už to nejsou kobercové útoky jako dřív. Drony nám dnes dokáží bojiště perfektně sledovat, díky satelitu máme každou hodinu a půl skvělé informace o pohybu jednotek. O tom, jak jsou třeba pod vegetací zamaskované, zakopané v podzemí. Vidíme, co je každou hodinu jinak, co kde vzniklo za umělou stavbu.
Čtěte také
Data z bojiště lze označit za skutečnou munici dneška. Jakmile Ukrajinci nedostali od Američanů data z průzkumných prostředků, byli v průšvihu. Nemohli dozásobit jednotky, odvézt zraněné. Neměli přehled o tom, co dělá protivník. Posun nastal i v tom, že informace od družic na oběžné dráze vyhodnocuje umělá inteligence, už na to nemusíte mít nasazeného člověka. Vyberete si cíl podle priority, určíte, který prostředek bude co ničit. Dnes už se díky chytré munici trefíte na metr. I díky tomu je to desetkrát levnější, xkrát rychlejší.
Čtěte také
Bajer: Velkou výhodou senzorů je nasazení při rozpoznávání obrazu. Už opravdu není třeba, aby u toho byl člověk. Dříve vyškolený personál čekal na to, co se před ním mihne. Dnes neuronové sítě dokáží dělat to samé za nás, navíc extrémně efektivně. Voják na chviličku opustí své místo, nikdo z lidského nepřítele jej nemusí vidět, vidí ho však všudypřítomné senzory. Pracují v různých spektrech. Kromě viditelného používají i ty na tepelné záření, infrakamery, multispektrální kamery, s jejichž pomocí dokážeme rozpoznat zeleň od jiných materiálů.
ND: Ono ve válce vždycky platilo, že před nepřítelem nikdy nejste v bezpečí. Jak se teď ale mění nástroje, vidíme ještě víc, máme delší prsty, jsme rychlejší.
Když takové technologie vlastní obě strany, nenahrává to válečnému patu?
Bajer: Proto to taky na Ukrajině trvá tak dlouho.
Petráš: Klamání je jedním z principů, které definoval už mistr Sun-c' v 5.-6. stol. před Kristem. Clausewitzova teorie válečné mlhy stále platí. Pro velitele je odjakživa nejdůležitější mít přehled o situaci na bojišti, v nejbližším okolí a operačním prostoru. Pokud přehled máte, pokud navíc nepříteli způsobíte omezený přístup k informacím, máte ve své ruce velké trumfy. I v tomto má tedy technologie naprosto neoddiskutovatelnou roli. Jen bychom neměli zapomínat, že z historického pohledu existuje i celá řada dalších důležitých faktorů. Jak jsem naznačil před chvílí – ne vždy platí, že ten kdo má technologickou převahu, je vítězem.
Jedna z možných podob války budoucnosti Zdroj: ČTK, profimedia.cz
ND: Souhlasím. Ono to nemusí být supermoderní. Budeme používat starou zbraň, kterou ale zná můj děda, táta, znám ji já? Zbraň, k níž máme hromadu náhradních dílů? Pak jsme ve výhodě. Nepotřebujete další výcvik, nemusíte u zásobování dumat, jestli dorazil balíček se správnými náhradními díly. Proto může velkou práci zastat i ten nejjednodušší dron. Taky dokáže na bojišti zničit cosi superdrahého. Navíc: Tohle superdrahé má sice vysokou bojovou hodnotu, právě proto se z toho však okamžitě stává cíl číslo jedna. Vezměte si elektromagnetické zbraně. Mohli bychom s jejich pomocí nepříteli na bojišti vypínat různé prostředky. Jenže jakmile je přivezeme na frontu, okamžitě se z nich stane cíl číslo jedna.
Petráš: Což nás přivádí i k otázce užití jaderných zbraní na taktické úrovni. Jednu dobu se hodně diskutovalo, zda je Rusko nepoužije pro splnění svých cílů. Mnoho odborníků zmiňovalo, že jaderná zbraň na taktické úrovni je nesmysl. Proč? Zpravodajský systém získávání informací je už dnes vyspělý. A když si sečteme dopravu takového typu zbraně na bojiště, její uskladnění, přípravu, iniciování a převezení na místo použití, pak mi z toho vychází, že se okamžitě stává cílem číslo jedna.
ND: Navíc – legitimita na to zaútočit je velká...
Čtěte také
Petráš: Válka na Ukrajině naštěstí není ze strany Ruska vedena proto, aby bylo vyhlazeno tamní obyvatelstvo. Aby z té země udělali měsíční krajinu. Tato válka se vede z důvodu, aby se ukrajinské území stalo administrativní součástí Ruské federace. Aby Putin využil průmyslovou, ekonomickou infrastrukturu. Aby tamní obyvatelstvo, z velké části ukrajinské, přetáhnul na svou stranu. Vedle toho je zde otázka využití jaderných nebo chemických zbraní ve velkém rozsahu. Nelze totiž predikovat, zda by se vedlejší účinky takového kroku neobrátily proti vlastním silám – jaderný spad by mohl ohrozit ruské jednotky. Jedním z důležitých principů války je: V žádném případě nesmíme zamezit svobodě manévrů vlastních jednotek.
ND: Válka se dá vést mnoha způsoby. Nejčastějším je ten opotřebovávací. To znamená: kdo to vydrží déle. A to se nemění, platí to i o Ukrajině. Jen s tím, že tam jsou přítomny i nové technologie. I když…
Bojovník budoucnosti? Zdroj: ČTK, profimedia.cz
I když?
ND: Zeptejte se mě na to, co je podle mého zbraní roku. Odpovím, že paradoxně něco, co zas tak nové není: mina. Odhaduje se, že zhruba 30 procent ukrajinského území je zaminováno. Právě tohle před časem zastavilo postup obou vojsk. Když dnes protivník na dálku pomocí dělostřelectva nebo raketových systémů zaminuje určité území, je to levné a může to zastavit i ten nejsofistikovanější postup. Odminování přitom bývá velice komplikované. Miny jsou známé velmi dlouho, ve válce s autonomními systémy jde vlastně o primitivní prostředek. Přitom jsou velmi účinné, z psychologického pohledu navíc nesmírně mocné. Právě proto se v roce 2023 zastavila ukrajinská ofenziva.
Petráš: Známe pořekadlo „účel světí prostředky“. Válka je možná nejsložitější lidskou činností. A jestliže v ní chci něčeho dosáhnout, musím využít cokoliv, abych toho dosáhnul.
Čtěte také
Třeba i toho, že válku místo člověka povede stroj, robot, Terminátor?
ND: U samotné rozhodovací smyčky je naštěstí stále ještě člověk.
Stroj by to snad nedokázal?
ND: Z hlediska pragmatického, etického i legislativního je to nepřípustné. Rozhodování o konkrétním útoku nesvěříme žádnému Terminátorovi už jen proto, abychom po jeho mylném rozhodnutí nedostali pod palbu vlastní lidi.
A co Terminátoři jako pěšáci? Blížíme se bojišti, na kterém po sobě nebudou střílet lidé, ale stroje?
Petráš: Klíčová je jiná otázka: Myslíte si, že ten stroj bude ovládat další stroj? Anebo ho bude ovládat lidský voják?
Jedna z představ, jak mohou vypadat tanky budoucnosti. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Co myslíte vy?
Petráš: Nevím. Vývoj v každém případě nabyl tak exponenciální podoby, že co dříve trvalo deset let, zabere dnes deset dnů. Přesto se odvažuji říct, že od toho, aby bezpilotní, robotické systémy vedly válku za člověka, jsme ještě daleko. Ano, robot teoreticky může nahradit vojáka. Ale nahradí robot i politika s jeho rozhodovací pravomocí? Řekl bych, že ne. A pokud bude politik i nadále v pozici, v jaké je nyní, bude chtít mít po boku lidského vojáka. Už jen proto, že právě voják mu bude zodpovídat za to, že věc, o které rozhodl, se dá splnit.
Za sebe cítím, že odpověď na čapkovsky etickou otázku o ospravedlnitelnosti užití strojů ve válce se poslední roky posouvá. Jako bychom k tomu byli daleko vstřícnější než dřív. Nepletu se?
Petráš: Nepletete. Absolvoval jsem studia ve Francii. A roku 2010 se tam řešila otázka robotických bezpilotních prostředků. Že bude operátor sedět někde ve vyhřáté místnosti a na dálku tisíců kilometrů bude z bezpečí ničit objekty, živou sílu? Tehdy se tvrdilo, že je to naprosto neetické a nemorální. Po patnácti letech nám to už přijde normální.
Čtěte také
ND: Můžeme mluvit o třech vývojových fázích. První: Dnes už existuje spousta senzorů, které pracují samy. To já jako člověk ale rozhodnu, na co se bude útočit, kam který dron pošlu. Ve druhé fázi člověk už jen dozoruje, jak to všechno funguje. Nanejvýš zasáhne, jakmile se mu něco nelíbí. Tam ještě nejsme. A pak je tu výhledově třetí fáze: V ní stroje fungují opravdu zcela samy. Toho bych se opravdu bál. Od toho jsme však ještě daleko, prozatím fungujeme v rámci první fáze. Ono nejde jen o etickou rovinu, i o tu technickou. A zatím to zkrátka není přesné. Trend k tomu nicméně směřuje. Člověk v kokpitu letadla představuje fyzikální limit – musí se občas napít, má fyziologické potřeby.
Bajer: …působí na něj přetížení.
ND: Přesně tak. Nicméně rozhodování je na něm. To on zmáčkne tlačítko. U nás je legislativa postavená tak, že zkrátka musíme vědět, koho potrestat za případnou chybu. Trend bezpilotních prostředků je přesto nesporný. Když bude dron hlídat hranici členského státu, dovolíme si, aby ji takzvaně „lízal“. Pokud jej totiž druhá strana sestřelí, nic se neděje. Všichni se vrátí ke svým rodinám, politici nemusí nic vysvětlovat. Kdežto pokud se vám nevrátí člověk, vždycky bude někde chybět. Vždycky budete muset něco vysvětlovat, ztrácíte politické body.
Válka na Ukrajině Zdroj: AP Newsroom
Petráš: Robotické a bezpilotní prostředky byly v prvopočátku vyvíjeny proto, aby se ušetřila lidská síla. Není to tak dávno, co v takzvaných operacích krizového řízení hraničila každá ztráta na životech s odvoláním náčelníka generálního štábu a s demisí ministra obrany. Vše směřovalo k tomu, že voják má být perfektně chráněn, aby mohl plnit své úkoly. I proto byly hojně zaváděny robotické systémy. Jen pár let nazpět vyvolávalo úsměv na rtech, že by se měly vyvíjet nové tanky. Jenže se ukázalo, že klasický konflikt není mrtvý. Po studené válce jsme četli, že teď už nás čeká jen procházka růžovým sadem. Francis Fukuyama to popisuje ve svém díle Konec dějin a poslední člověk. Samuel Huntington píše o tom, že konflikty budoucnosti budou už pouze náboženské či mezi civilizacemi. A…
…a pletl se.
ND: Ano, i ty tanky budeme nadále potřebovat. Jen modernější, hůře detekovatelné.
Bajer: S aktivní ochranou.
ND: A se svým hejnem dronů.
Čtěte také
Ještě o jedné nové podobě války budoucnosti jsme nemluvili. O válce v kyberprostoru.
Petráš: Pakliže ji ztotožníme s propagandou, není zas tak nová. O její dávné podobě mluvil už mistr Sun-c', k dokonalosti ji pak dovedl Hitlerův pobočník Josef Goebbels. Putin na jeho činnost zdatně navazuje. Veřejnost na Západě zásluhou ruské aktivity v kyberprostoru nabyla těsně před rozpoutáním agrese dojmu, že Kreml u hranic pořádá pouze cvičení. Ruské politické vedení dokázalo výrazně ovlivnit vědomí světové veřejnosti. Vlastně jej pořád značně ovládá.
ND: Přitom platí: Kdo první ovládne informační tok, kdo dokáže sdělit svou verzi skutečnosti, ten má velkou výhodu.
Petráš: Válku nicméně nevyhrajete ani v kyberprostoru informační kampaní, ani ve vesmíru, ani s využitím supersofistikovaného letectva, ani z moře. Pořád hraje roli spíš zásobování a podpora jednotek, které jsou na zemi. Platilo, pořád platí, a ještě asi dlouho platit bude: Pokud chcete získat protivníkovo území, tak se vám to může povést teprve ve chvíli, kdy na něj vstoupí pěšákova noha. Při vědomí faktu, že o výsledku války se stejně nerozhoduje na bojišti.
Voják dělostřelecké posádky z ukrajinské 44. samostatné dělostřelecké brigády stojí u samohybné houfnice 2S22 Bohdana v Záporožské oblasti. Zdroj: profimedia.cz
Ne?
Petráš: Ne. Jde pouze o jeden z faktorů, které mají následně vliv na průběh mírových jednání. Na prosazení vlastních požadavků.
A kde se tedy rozhoduje?
ND: Představme si šachovnici, na které hru rozehrajete. To je bojiště. A pak zajdete do zákulisí, ke kulatému stolu, kde se teprve nějak dohodnete.
Petráš: Válka svým způsobem nemá logiku. Na Ukrajině se bojuje, v Americe zničehonic vyhraje prezidentské volby Trump a všechno je jinak. Proto vám zaručený scénář dalšího vývoje války nevyhodí ani umělá inteligence. Člověk je nádoba nevyzpytatelná... Ptal jste se, kde se rozhoduje o výsledku války. Hezky to řekl bývalý předseda vlády třetí francouzské republiky Georges Clemenceau. Jeho citát zněl: „Válka je natolik vážnou věcí, že nemůže být svěřena do rukou generálů.“ A druhý: „Vítězství ve válce je souhrou operačních proher, které v konečném výsledku vedou k vítězství, a naopak prohra ve válce může být souběhem operačních vítězství, která v konečném důsledku skončí jako prohra.“ Tak si z toho vyberte…
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Vojto, odpouštím ti, vzkázal Turek svému „zrádci“. Odmítl hon a přidal zamyšlení o pomstě
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS.
