Neviditelné a létající tanky se sci-fi štíty. Brzy budou jako z Transformers, říká expert

Co tankistu bolí z tanku nejvíc?
Jsou vozidla, u kterých bych vám odpověděl jednoznačně – hlava. Třeba u klasického sovětského T-72 slyšíte zvuk motoru i z veliké dálky, ochrana uší je proto nezbytná, stejně jako komunikace přes hovorové zařízení. Moderní vozidla bývají ve srovnání s tím velmi tichá. Jejich signifikantním zvukem je nanejvýš skřípot pásu. Tanky budoucnosti nicméně mohou být ještě tišší.

Ruské tanky jsou nyní poměrně častým cílem Ukrajinců:

Díky čemu?Firmy už teď nabízejí tzv. kontinuální pryžové pásy. Takovému vozidlu nic neskřípe. Taky však mají obrovskou nevýhodu. Pokud u něj dojde k poškození, na místě jej neopravíte. Musel byste si s sebou vézt celý náhradní pás. U současných vozidel je možné část pásu vyměnit, zkrátit, nouzově pak pokračovat. U pryžových pásů to nelze. Tento problém by v budoucnu mohla vyřešit jiná inovace.

Jaká?
Nástup 3D tisku. Dnes už jsou lékaři schopni tisknout orgány uvnitř lidského těla. Takže si umím představit, že 3D tisk sehraje velkou roli i při pořizování náhradních dílů tanku, při opravě bojového poškození. V případě prostřelení pancíře jej prostě 3D tiskem jednoduše zacelíte. To bude skok do budoucnosti. Osobně vidím 3D tisk jako velmi perspektivní technologii.

Jsou ale vůbec perspektivní i samotné tanky? Ještě nedávno se říkalo, že nepatří mezi zbraně pro 21. století.
Na Ukrajině se to teď nepotvrdilo. Byť spousta věcí je oproti dřívějšku jinak. Stále více a více pro ně bude například důležitá spolupráce s drony, bez toho se to neobejde. Každopádně si svou klíčovou roli udrží i nadále. Existuje k tomu jeden velmi názorný příklad.

Jaký?
Kanada. Před časem se rozhodla, že tankové vojsko nepotřebuje. Zrušila ho. Jenže došlo ke konfliktu v Afghánistánu, do akce šli i kanadští vojáci. A její nasazené jednotky – v přímé bojové činnosti i při transportu a zásobování – měly kvůli ostřelování velké ztráty. Kanadský parlament rozhodnul o nasazení tanků, k překvapení politiků se však zjistilo, že žádné takové stroje už země nemá.

ČTĚTE TAKÉ: Jak přemluvit teroristu, aby se vzdal. Exkluzivní rozhovor s legendou mezi vyjednavači FBI

Pořídili tedy rychle Leopardy 1, které následně doplnili dvojkami. A v afghánském prostředí se to okamžitě projevilo: vedle mohutné obrany a palebné síly zapůsobil též psychologický dopad. Problémy Kanaďanů v Afghánistánu se nasazením tanků téměř zcela vyřešily. Už jen tím, že jely jako doprovod konvojů, najednou nepřátelské útoky ustaly. Nepřítel byl odstrašen.

Tanky zřejmě u nepřítele vyvolávají i ve 21. století stejný děs, jako Hannibalovi sloni ve starověku.
Jak u kterého nepřítele. Ale v podstatě máte pravdu. K prvnímu nasazení tanků došlo roku 1916 u řeky Sommy; i když nasazení těchto vozidel provázela spousta závad, přímé bojové činnosti se navíc zúčastnilo jen osmnáct z devětačtyřiceti vozidel, jejich psychologický efekt byl nesporný. Když se na Němce vyřítila neznámá monstra, nepřítel kvapem odhazoval zbraně a utíkal. Angličané postoupili na úseku širokém pět kilometrů do hloubky několika kilometrů, ztráty na životech byly dvacetkrát menší než obvykle.

Ve 21. století samozřejmě v konfliktu dvou regulérních armád jen tak někdo zbraně kvůli blížícím se tankům zahazovat nebude. I tak ovšem mohou uplatnit spoustu svých výhod. Ať už jsou supermoderní, nebo mají-li něco za sebou; vždyť na Ukrajině plní svou roli i tanky T-72 nebo T-64, vozidla čtyřicet, padesát let stará.

Ty by snad dokázal řídit i vojín Kefalín z Tankového praporu 50. let...
Některé by mu povědomé přišly, jiné ne. Základní celkové uspořádání tanků se od jeho dob skutečně příliš nezměnilo. Mohutně se však zvýšilo pancéřování, zefektivnil se systém řízení palby, s tím vzrostla hmotnost, změnila se koncepce pohonných jednotek. Zjednodušila se údržba. Dneska se motor s převodovkou – tzv. powerpack – v případě potřeby relativně jednoduše vyjme a nahradí kompletně novým. Na to by Kefalín koukal. Ostatně i v oblasti zmíněného celkového uspořádání tanků podle mého dojde brzy k vývoji. Podívejte na ruskou Armatu.

Na co přesně?
Má bezosádkovou věž. Osádka je umístěna v korbě, v pancéřované schránce. Což s sebou nese výhody – vozidlo může být nižší, není u něj nutné tak mohutné pancéřování. V souvislosti s vývojem na ukrajinské frontě je to možná paradoxní, ohledně tanků ale další vývoj půjde zřejmě právě tudy.

Jen je otázka, jakou roli v tom sehraje právě Armata. Putin se jí rád chlubí, mimo přehlídky jsme ji však moc neviděli.
To je pravda. Když konflikt na Ukrajině začal, čekal jsem, že Rusko převálcuje protivníka nejen momentem překvapení a převahou početní, ale i technologickou. Nestalo se tak. Na straně Ruska naopak nalézáme dosti starou techniku, o Armatě si jen povídáme. Mám za to, že jako taková zřejmě skutečně existuje. Nicméně není v rámci ruské armády natolik masivně nasazena, jak bylo dříve prezentováno. Zatím to pro ně určitě není standardní zbraň.

Připusťme, že minimálně naznačuje, jak mohou vypadat tanky zítřka. Jak si je představujete?
Beru v potaz prvek, který souvisí s poslední verzí tanku Leopard 2A7+. Je specifická mohutnou pancéřovou ochranou, která má negativní vliv na velkou hmotnost – váží totiž 70 tun. Přitom pokud bychom hodnotili jednotlivé tanky mezi sebou, nejlépe z nich vyjde vozidlo, které bude mít nejrozumněji vyváženou palebnou sílu, hmotnost a mobilitu, tedy parametry působící zpravidla ve vzájemné kontradikci. Osobně očekávám, že v nejbližší době bude vývoj nových tanků zaměřen především na pancéřovou ochranu. Na hledání nových materiálů a kompozitů, na 3D tisk, aby se dosáhlo lepší odolnosti a výrazně nižší hmotnosti. Už teď se mimo to využívají systémy aktivní ochrany, zejména systém „hard kill“. To je ochrana, která zamezuje dopadnutí střely na vozidlo. Ať už jejím zničením nebo odkloněním.

Teď myslíte něco na způsob energetických štítů ze Star Treku?
Přesně tím směrem jsou zaměřeny mnohé seriózní výzkumy. Jde o trend, firmy se na to zaměřují. Když prezentují vize svých výrobků, znázorňují systém aktivní ochrany jako pomyslnou kopuli kolem svých vozidel. Podobně fungující ochrana je však velmi komplikovaná. Zatím třeba nevíme, jak by mohla uspět proti tomu, co tak často vídáme na záběrech z Ukrajiny – když nad vozidlo přilétne malý, nepříliš rychlý a systémy nezpozorovatelný dron a z výšky pustí nálož. To bude podle mého i nadále výzva. Mezi experty na tanky se právě tohle teď hodně řeší.

Jak se může tank proti takovému útoku chránit?
Předpokládám, že dříve nebo později budou tanky doplněny sítí vlastních pozorovacích dronů. Díky nim bude mít osádka přehled nejen o tom, co se děje kolem vozidla, ale i v prostoru nad ním. Pokud jsme před chvílí zmiňovali vojína Kefalína, zrovna tohle by pro něj byla výrazná změna. V jeho časech se počítalo s klasickou tankovou bitvou. Mohutné pancéřování a ochrana byly umístěny na čele korby, na čele věže. Konflikt v Afghánistánu to principiálně změnil. Najednou nejde o regulérní boj muže proti muži, vojáka proti vojákovi. Už to nejsou rytířské souboje, konané v podstatě v rámci pravidel. Ohrožení dneska může přijít zezadu, z boku, svrchu, odkudkoliv. Vozidlo je potřeba chránit ze všech stran. Po celou dobu.

Vyvíjí se nejen nové metody obrany, ale i útoku. Britský tank Challenger v roce 1991 zničil irácký T-62 na rekordní vzdálenost 5 110 metrů, mohou mít stroje budoucnosti i větší dostřel?
Určitě, společně s vývojem ochrany se řeší i zvyšování palebné síly. V tomto ohledu jde rovněž o „závod“ útočník versus cíl. Ničení cílů na velkou vzdálenost není jen otázka dostřelu, ale také schopností pozorovacích a zaměřovacích přístrojů, systému řízení palby a samotné munice. Jedním ze směrů výzkumu je technologie elektromagnetického děla. Vzhledem k velké energetické náročnosti a hmotnosti tohoto systému však v současné době její využití u tanků nepředpokládám, je testována spíše na válečných lodích.

Na co dalšího se budou spoléhat tanky budoucnosti?
Možná na aktivní maskování, založené na ochraně proti vyzařování vlastního tepelného záření. Jelikož budeme aktivně schopni měnit tepelnou stopu každého jednotlivého segmentu, buď můžeme celé vozidlo v daném spektru schovat, nebo mu vygenerovat jiný tvar. Teoreticky to jde. Už dnes jsou firmy, které to prezentují. S nadsázkou mluví o „neviditelném tanku“. Možná se to nezdá, ale zdroje tepelného záření jsou u tanků významné. Už jen kvůli samotnému pásovému pohybovému ústrojí. Jak se jednotlivé články pásu mezi sebou pohybují, zahřívají se. Nehledě na motor, výfukové potrubí atd.

Neviditelný tank – to už zní jak z nějakého sci-fi filmu.
Ne náhodou. S nástupem umělé inteligence do armádních technologií bude podobné filmy připomínat leccos.

Co třeba?
Můžeme si to představit jako ze Star Treku, kde ke kapitánovi vesmírného plavidla hovoří samotná loď: „Pokud provedeme následující manévr, stane se tohle a tohle…“ Do takového stavu se podle všeho časem opravdu dostaneme i u tanků. Bude se dělat všechno pro ulehčení a zrychlení rozhodovacího procesu velitele. Umělá inteligence bude mít vliv na efektivnější pozorování, vyhledávání a vyhodnocování cílů. To představuje skutečnou revoluci, vždyť dnes musí velitel vyhodnocovat opravdu ohromnou spoustu informací.

A rozhodnout se podle nich co nejrychleji.
V podstatě okamžitě. Je na něm a na střelci, aby bleskově zhodnotili, zda jde o reálný cíl, o ohrožení. V tomhle umělá inteligence výrazně pomůže. Když využijeme metody matematického modelování a simulace, dostaneme-li do vozidla počítač s robustním početním výkonem, pak bude daleko efektivněji schopen predikovat jednotlivé trasy. Přesně vyhodnotí pravděpodobnost zapadnutí, projetí, vliv na spotřebu paliva, opotřebení.

Může nástup umělé inteligence znamenat i rozvoj tanků bez osádky?
Probírá se to, osobně o tom ale nejsem přesvědčen. Stejně jako o přínosnosti „pouhého“ snížení počtu členů osádky. Rusko v tancích běžně používá tři lidi, Západ čtyři. Jakmile odejmeme byť jen jednoho z tria řidič, velitel, střelec, osádka bude neustále v plném zatížení, nebude se moci prostřídat. Přinese to kýžený efekt? Nemyslím si. Negativem bezosádkového vozidla je i to, že když se přihodí závada, tak ji na místě nikdo neopraví. Může to být něco, co by jinak osádka vyřešila do půl hodiny. Jakmile tam ale nikdo fyzicky nebude, i banalita může vozidlo vyřadit z boje.

To jste mě zklamal. Čekal jsem, že mi budete popisovat tanky podobající se sofistikovaným robotům z filmu Transformers.
Ale ano, k tomu to ve výsledku skutečně postupně směřuje. Jen to má své zádrhele, které je nutné zvážit. Za sebe uvedu především jeden – využití umělé inteligence v bojové činnosti je čarou, kterou dosud lidská civilizace nepřekročila. Že by stroj měl sám rozhodnout o zničení živého cíle, aniž by čekal na posvěcení od člověka? Jakmile k tomu někdo přistoupí, bude to z mého pohledu velký problém. To bychom neměli dopustit.

Přesto k tomu směřujeme?
Bohužel. Platí to i obecně – ve využití umělé inteligence poslední dobou padá spousta donedávna nezpochybnitelných mravních bariér. A mě to trochu děsí. Prozatím mají i velice sofistikované armádní systémy pokaždé nezbytnou autorizaci od člověka: „Ano, znič.“ Jenže jak říkáte – směřuje to k něčemu, kde už podobný lidský souhlas nebude vyžadován. Asi se tomu nevyhneme. Překlopíme se do reality, v níž o ničení živých cílů budou rozhodovat stroje. Osobně se takových časů dočkat nechci. Vývoj ale nezastavíte. A jeho další směr může být nevypočitatelný. Vždyť výhledově se přemýšlí třeba i o tak výstřední záležitosti, jako jsou tanky připomínající vznášedlo.

Dojde na ně?
Zrovna u nich jsem spíš skeptik. Bylo by to hrozně nákladné.

Takže slepá vývojová ulička.
Nebyla by první. Nejvíce jich bylo v době mezi první a druhou světovou válkou, kdy neexistovala jasná koncepce, co má tank splňovat, jaký je vlastně jeho účel. Některé z tehdejších tanků třeba neměly pás vpravo a vlevo, ale po celém podvozku. Britové, Sověti a Němci vyvíjeli vícevěžové tanky, Francouzi průlomové. Jiné německé tanky měly kvůli rozložení hmotnosti šachovnicová pojízdná kola. Místo svého původního účelu však byly typické spíše tím, že se jim ucpával prostor mezi koly. Velkým testem pro to, co je a není slepá ulička, byla druhá světová válka. Poté se už jen řešilo odstraňování dílčích neduhů.

Kterých?
Mimo jiné nepříliš vysoké maximální rychlosti.

Jak rychle vůbec jede tank?
Nejvyšší rychlost je kolem 70 kilometrů za hodinu. Plus minus.

Proč tak málo?
Je to omezené pásovým pohybovým ústrojím. Pás se při vyšších rychlostech napíná do luku, což způsobuje rozkmitání. I v tomto případě samozřejmě záleží jak na konkrétním typu tanku, tak na terénu.

Jeden možný tank budoucnosti jsme ještě nezmínili – ten elektrický, o kterém se v NATO mluvilo před dvěma roky. Byly by tanky nezávislé na fosilních palivech výhodné? A věříte, že se jich dočkáme?
Osobně nejsem zastáncem elektrických vozidel. Když se přes to přenesu, elektropohony skutečně mají své zásadní výhody. U vojenského použití nicméně vidím tři zásadní slabiny. První je odolnost vůči elektromagnetickému pulzu. Druhou je bezpečnost. Vzpomeňte si, jak se s nabouranými elektrovozidly vypořádávají hasiči. Uhasit hořící elektromobil není jen tak, v podstatě musí celé vozidlo ponořit do kontejneru s vodou. Můžeme se také setkat s případy vzplanutí vozidla až několik dní po nehodě, což v bojové činnosti určitě není žádoucí. Třetí slabinou je nutná změna celé logistické infrastruktury a zabezpečení dostatečné nabíjecí kapacity v polních a bojových podmínkách. Osobně jsem spíš zastáncem umělého paliva, jehož využití redukuje potřebu výstavby nové infrastruktury a umožňuje využívat současné standardy logistické podpory. Ale ano – za několik let může být vše jinak.

Bavíme se o „neviditelných tancích“, o energetických štítech, strojích připomínajících Transformers. Za jak dlouho se to stane realitou?
Predikovat tempo a směr vývoje je velmi obtížné. Třeba současná situace ve světě může tempo vývoje bezpečnostních technologií významně urychlit. Můj tip je tedy patnáct let. Uvidíme, jak moc jsem se spletl.

Můj obdiv má každý, kdo se nasouká do jakéhokoli typu tanku. Vůbec si tu stísněnost uvnitř nedokážu představit.
Ono záleží na konkrétním typu tanku, mezi východní a západní konstrukční školou je obrovský rozdíl. Východní to má tak, že osádka je pro ni až na druhém místě. Lidi uvnitř se musí smířit s velmi stísněnými prostory. Na Západě by to pro vás bylo snesitelnější. O fous. Podívejte se například na americký tank Abrams – jelikož je jeho korba nízká, řidič v něm pracuje v poloze ležmo. To by byl pro tankisty ze sovětských modelů obrovský luxus. Ona je to ale někdy nejen otázka pohodlí, ale hlavně bezpečnosti.

Jak to myslíte?
Zejména v Afghánistánu jsme čelili rizikům improvizovaných výbušných zařízení, působících na dno korby. Z toho plynulo poučení, že osádka musí mít v tanku minimální bezpečnostní prostor jak nad sebou, tak i pod sebou. Sedačky se v tanku zavěšovaly ke stropu korby. Pokud přece zůstaly přímo na dně, pak se pod nimi musela nacházet konstrukční souprava, která co nejvíc odpruží rázovou vlnu. Z toho je asi patrné, že i nakládání s prostorem uvnitř tanku je velkým tématem dalšího vývoje. Specifickou věc už v roce 2013 řešili Američané a Britové – zabývali se skutečností, že je třeba brát v potaz i antropologii populace. Průměrná lidská výška totiž v průběhu času narůstá. Zkoumalo se tedy, zda se lidi za patnáct, dvacet let do plánovaných modelů tanků vůbec vejdou. Není to žádná banalita. Stejně jako výzkum spojený s ženami v tancích.

Prosím?
Při modernizacích vozidel se dnes experti zaměřují mimo jiné na to, aby s poklopy a ovládacími prvky mohly snadno manipulovat i tankistky. I těžké poklopy se proto osazují tlumiči a posilovači.

Ženy tankistky už jsou dnes běžné?
V armádě už ženy běžné jsou. A u nás na katedře bojových a speciálních vozidel jsme už taky měli dvě absolventky. Takže ano, časem jich bude podle mého přibývat. Snaha o rovnoprávnost je i v mém oboru naprosto legitimní, jen si musíme připustit, že fyziologii prostě neobejdeme. Přestože vás mohu ujistit, že některé ženy by svou silou hravě strčily do kapsy i lecjakého muže.