Kdo se bojí o práci, měl by se přestěhovat do České republiky nebo na Slovensko. Tak lze zjednodušeně interpretovat aktuální zprávu Eurostatu, který analyzoval, jakému riziku ztráty zaměstnání jsou vystaveni lidé v jednotlivých členských státech Evropské unie. A právě Česko a Slovensko z tohoto srovnání vychází nejlépe.
Míra nezaměstnanosti se od propuknutí pandemie koronaviru drží napříč Evropskou unií na slušné úrovni. Průměr sedmadvacítky dosahoval na konci srpna 7,4 procenta, což je jen o necelý procentní bod výše než v březnu. Průměr je ale ukazatel, který často klame, podíl lidí bez práce se tak v rámci EU velmi liší. V České republice se (podle Ministerstva práce a sociálních věcí) o místo k 26. říjnu ucházelo přes 273 tisíc lidí, což představuje míru nezaměstnanosti ve výši 3,72 procenta. Naproti tomu v Řecku je nezaměstnaných 17 lidí ze 100, ve Španělsku 15.
S tím do určité míry koresponduje statistika, která udává, v jaké zemi jsou lidé vystaveni nejvyššímu riziku, že v dohledné době o práci přijdou. V této „disciplíně“ si nejlépe z hlediska pracujících vede Česká republika. Na škále pravděpodobnosti od nuly do jedné se Česko pohybuje pod hodnotou 0,02. To znamená, že nejohroženější zaměstnanci (ti s nejnižšími příjmy) mají dvouprocentní šanci, že budou propuštěni.
Riziko ztráty práce v členských zemích Evropské unie podle příjmových skupin Zdroj: CNN Prima NEWS
Pětiprocentní riziko
Ztrátou práce jsou nejvíce ohroženi nízkopříjmoví pracovníci, což podle Eurostatu platí ve všech zemích Evropské unie. Riziko činí v průměru pět procent. U středněpříjmových tři a u vysokopříjmových průměrně dvě procenta. V České republice mají středně- a vysokopříjmoví zaměstnanci skoro stejnou šanci přijít o práci, a to kolem jednoho procenta.
Nezaměstnanost může v příštím roce vyrůst v Česku až na 10 procent, varují ekonomové
Přes hlubokou koronavirovou krizi, kterou občané prožívají, má Česká republika extrémně nízkou nezaměstnanost. Vyplývá to z dat Eurostatu. Do určité míry jde však podle ekonomů pouze o žonglování s čísly. Nepracující lidé jsou štědře placeni z programu Antivirus a ve statistikách jsou vedeni jako zaměstnaní. Mnohé pracovní pozice přitom existují již jen na papíře a je zřejmé, že se do nich zaměstnanci nikdy nevrátí. V příštím roce může míra nezaměstnanosti vystoupat až na 10 procent.
Druhou nejlepší zemí je v tomto ohledu náš východní soused, tedy Slovensko. Riziko ztráty práce se zde pohybuje od dvou (vysokopříjmoví) do čtyř (nízkopříjmoví) procent. Třetí nejméně rizikovou zemí je Rumunsko, čtvrtou Dánsko. Na opačném konci žebříčku se nachází Španělsko, kde u rizika ztráty práce panuje u jednotlivých příjmových skupin značný rozptyl. Zatímco lidem s vysokými příjmy hrozí nezaměstnanost jen asi ze dvou procent, u nízkopříjmových tato pravděpodobnost šplhá ke 13 procentům. Za Španělskem jsou seřazeny Irsko, Itálie a Portugalsko.
Riziko ztráty práce koresponduje s tím, jaké procento zaměstnanců doposud o práci přišlo. Také v tomto si Česko z hlediska pracujících vede nejlépe, ovšem společně s Polskem nebo Chorvatskem. Španělsko a Irsko se naopak řadí k zemím, kde se mezi nezaměstnanými ocitl nejvyšší podíl lidí, kteří před propuknutím pandemie pracovali.
Podíl zaměstnanců, kteří ve druhém letošním čtvrtletí přišli v jednotlivých zemích o práci. Zdroj: CNN Prima NEWS
Podíl zaměstnanců, kteří ve druhém letošním čtvrtletí přišli v jednotlivých zemích o práci. Zdroj: CNN Prima NEWS
Trhy práce na steroidech
Členské státy Evropské unie ale za svůj dosavadní příznivý výsledek vděčí ve velké míře svým vládám. Jejich podpůrné programy totiž mají za cíl především udržet nezaměstnanost na nízké úrovni. To se ale může začít měnit s tím, jak Evropu drtí druhá vlna epidemie. „Je otázkou, jak dlouho budou vlády v jednotlivých zemích ochotny pracovní místa více či méně dotovat. Bude velmi těžké poznat, která firma by musela začít propouštět bez ohledu na příchod koronaviru a která je v potížích právě kvůli němu,“ řekla CNN Prima NEWS Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické, která se výzkumem trhu práce dlouhodobě zabývá.
Podle ní se totiž zdroje veřejných rozpočtů budou tenčit. „Hlavně země, které v dobrých časech nevytvářely rozpočtové rezervy, budou muset začít obracet doslova každou korunu. A půjčovat si bude stále těžší. Věřitelé se dříve či později začnou zaměřovat na schopnost vlád své závazky splácet a od toho se bude odvíjet jejich ochota jim půjčovat,“ dodala Hedija. I Česko se tak bude muset připravit na situaci, kdy vzrostou náklady na takzvanou dluhovou službu, tedy suma placených úroků ze svých závazků.