Města instalují na své ulice retardéry s jasným cílem: snížit rychlost aut a tím zvýšit bezpečnost svých obyvatel. Jenže s příčnými prahy přichází i řada problémů, které nejsou na první pohled patrné.
Retardéry ničí vozidla. To je všeobecně rozšířená domněnka mezi řidiči. A je opodstatněná. Když jejich auto nezpomalí na adekvátní rychlost, může dojít třeba k poškození nárazníku. I při doporučené rychlosti se ale více opotřebovávají pneumatiky, tlumiče a další součásti podvozku. Ostatně, když před lety nainstalovali retardéry v americkém městě Tampa, tamní hasičský vůz si během krátké doby zničil zadní nápravu.
„Samozřejmě chápeme, že je jejich účelem zpomalení dopravy. Na druhou stranu také zpomalují náš příjezd k případu,“ postěžoval si tehdy pro tamní server Tampa Bay Online mluvčí hasičů Ray Yakley. Podle něj každý retardér, který hasičské vozidlo musí překonat, prodlužuje cestu o 10 až 15 vteřin. K obdobnému zpomalení dochází i při výjezdu záchranky, pro kterou bývají právě vteřiny rozhodující.
Čtvrt století s retardéry
Retardéry se ve světě začaly rozšiřovat na konci sedmdesátých let. V Česku je umožnila legislativa v roce 1996. Od té doby ve městech najdeme řadu typů, od kovových příčníků přišroubovaných k vozovce, přes takzvané zpomalovací polštáře až po zvýšené přechody. Například na pražských Vinohradech se v ulicích objevily dokonce schody, z nichž některé radnice později upravila na nájezdy, protože se množil nejen počet poškozených aut, ale byl to problém i pro komunální vozidla.
Že retardéry přispívají ke zhoršení ovzduší, je evidentní. Když řidič brzdí, dochází k emisím prachových částic. Poté, co přejede retardér, se přirozeně zase snaží zrychlit, což přispívá k nárůstu emisí výfukových plynů. Britský úřad National Institute for Health and Care Excellence (zkráceně NICE), který se zabývá životním prostředím, v roce 2016 vydal doporučení, aby města změnila design retardérů a tím ulevila ovzduší.
Britská automobilová asociace totiž předtím provedla výzkum, podle kterého výrazně stoupá spotřeba paliva. Její testovací vozidlo (nespecifikovaný model) mělo při přejíždění retardérů spotřebu spotřebu 9,1 litru proti 4,9 litrům, které zaznamenalo při konstantní rychlosti 48 km/h. Podle britské laboratoře dopravního výzkumu ulice se zpomalovacími prahy zvyšují emise oxidu uhelnatého až o 82 procent a oxidu dusného až o 37 procent.
Hlasujte v anketě: Kdo z hostů vás během debaty přesvědčil nejvíce?
Jasné měření
Ještě podrobnější výzkum udělal Martin Irwing z University of Manchester, který prezentoval na boloňské konferenci Harmo18 v roce 2017. Své testovací auto poháněné naftovým motorem vybavil přístrojem pro analýzu výfukových zplodin a vydal se na projížďku po Londýně a Cambridge. Výsledkem byl masivní nárůst hodnot emisí NOx v místech, kde jsou umístěné zpomalovací prahy, a to až v násobcích proti místům, která se dala projet plynule.
Více opotřebená auta, pomalejší dojezd záchranných složek a vysoký nárůst emisí nejsou jedinými negativy retardérů. Podle amerického serveru Radar Sign, který se zabývá bezpečností v dopravě, se dokonce snižuje hodnota nemovitostí, které stojí v ulici s retardéry. Kupující totiž berou v potaz zvýšený hluk od poskakujících či akcelerujících vozidel. „Navíc byly zaznamenány případy, kdy řidiči nezmění své chování a retardéry je motivují k ještě rizikovějšímu řízení. Dělají třeba to, že se jim snaží vyhnout do protisměru,“ komentuje server situaci.
Jaké je tedy řešení? Podle britské organizace NICE je ideální zavést větší počet zón v rezidenčních částech měst s maximální rychlostí 30 km/h, což by mělo pozitivní dopad na plynulost dopravy. Některé retardéry by bylo podle Britů možné přestavět na takzvané „zpomalovací stoly“. Zjednodušeně řečeno jde o retardér s dlouhou podélnou plochou, na který auto najede a pak se několik metrů pohybuje po něm, než zase sjede. To ale není možné všude. Podobné řešení používá například pražská část Řeporyje.
Se zajímavým technickým řešením přitom už před 13 lety přišli korejští designéři Jae-yun Kim a Jong-Su Lee. Vymysleli takzvaný inteligentní retardér, který je spojen s měřičem rychlosti. Pokud řidič jede předpisově, zůstane retardér u země a vozovka je rovná. Pokud ji překročí, spustí se varovná světelná signalizace a retardér se zvedne. To by mělo řidiče v dané oblasti naučit jezdit plynule a bez zbytečných emisí. Problém je v tom, že jde o technicky náročné a tedy drahé řešení.
