Ekodukty, pomoc pro volně žijící zvěř, nebo drahá zbytečnost?

Proč jsou důležité

Aut přibývá a šancí, že divoké zvíře zvládne frekventovanou silnici překonat bez újmy, ubývá. Přejetých ježků se odhaduje okolo 300 tisíc za rok, zajíců půl milionu, jelenů a srnců pak okolo tisíce. Řešení? Zelené nadchody. Ty zabraňují nejen srážce automobilů se zvěří, ale pomáhají i k přirozené migraci zvěře (jeleni, srnky, divočáci, lišky, zajíci, daňci, rysi, ježci atd.). Ekodukty využívají třeba i ptáci, kteří nelétají vysoko, nebo netopýři.

Přecházení některých silnic je pro zvířata tak náročné, že ji často raději oželí. Pak dochází k demografické i genetické izolaci a ta má do budoucna stejně negativní dopad, jako přímá smrt zvířete, možná i horší. Dochází tak k nerovnováze sociální struktury zvířecí populace.

Časté chyby

Na našem území je okolo 28 těchto ekodutků. Bohužel u mnoha z nich je funkčnost značně omezená. Kde je problém? Pokud byly už postaveny na správném místě (což se také nestávalo vždy), často se neohlídá jejich okolí. Problémem je, když jsou blízko vesnice, nebo se v jejich okolí postaví třeba nákupní centrum. Což logicky zvířata odrazuje. Za příklad z praxe se dá uvést ekodukt na rychlostní silnici 6 (Jenišov) u Karlových Varů. Původně vhodně navržený ekodukt, jehož funkce byla do značné míry znehodnocena okolní výstavbou. a jedné straně ekoduktu stojí po léta hřbitov, na druhé vznikla vilová čtvrť. Nedaleko jsou navíc dva velké hypermarkety s parkovišti. Setkáváme se zde s nedostatečnou koordinací v rámci územního plánování.

Chyby z minulosti

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD ČR) po auditech v minulosti přiznalo, že prvních 12 postavených ekodutků na území Česka nejsou zvířata schopna využít. Buď jsou postaveny mimo migrační koridory (úsek krajiny, který není zastavěný a zpravidla souvisle propojuje dva nebo více větších lesních komplexů), nebo jednoduše špatně. Tyto ekodukty začaly vznikat okolo roku 2000. Silničáři dnes nedokáží vysvětlit, proč tyto stavby vznikaly, a od praktik předchozího vedení ŘSD ČR se distancují.

Miroslav Kutal z Hnutí Duha Olomouc dokonce v roce 2011 vtipně okomentoval ekodukty na silničním okruhu Prahy pro portál Ekolist.cz: „Rovněž při pohledu na 5 ekoduktů na silničním okruhu Prahy se naskýtá otázka, ve prospěch kterých pražských velkých zvířat byly stamilióny proinvestovány.“ Naráží tak na to, že výstavba jednoho „nefunkčního“ ekoduktu vycházela na cca 250 milionů korun.

Je ale pravda, že: „V některých případech byly limitem místní podmínky, např. u objektu na silnici I/20 u Písku (za křižovatkou Nová hospoda) směřuje ,výstup‘ z ekoduktu na prudkého svahu a zároveň je objekt poměrně blízko křižovatky a dalších komunikací – v praxi je však zvěří až překvapivě hojně využíván,“ řekla Jan Šíma, ředitel odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků.

Jedním z těch odborných podkladů pro vznik ekoduktu je mapa migračních koridorů velkých savců. „Ta mimo jiné identifikuje celorepublikové priority, kde je třeba řešit zprůchodnění významných dopravních staveb, tedy kde stavět ekodukty. Všechny ekodukty vybudované v takto identifikovaných místech plní velmi dobře své funkce (jsou využívvané živočichy),“ říká Karolína Šůlová tisková mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR). Ochránci se nově snaží mapovat efektivnost mostů pomocí fotopastí.

Nejfunkčnější řešení

Nejfunkčnější řešení migrační prostupnosti pro živočichy přes dopravní stavbu je takové, kdy žádný ekodukt není potřeba. Jednoduše řečeno, stavby by byly navrženy tak, aby byla živočichům zachována možnost pohybu. Nejlépe, kdyby se vyhýbaly klíčovým územím, jako jsou lesní celky, horské hřebeny atd. Migrační koridory typu hlubokých údolí by pak mohla zvěř překonat pomocí širokých mostů i estakád (typ mostu, komunikační těleso nesené sloupy). I dostatečně široký dřevěný most (až pětkrát levnější než z betonu), který se osází zelení, totiž mohou zvířata využít a žádný ekodukt není třeba.

Na co se musí brát zřetel

Funkčnost jednotlivých opatření je často závislá na konkrétních detailech provedení. Například z hlediska použitých materiálů, navázání na okolní terén, zajištění ochrany proti oslnění živočichů od jedoucích vozidel a tak dále. Problémem je třeba, když je ekodukt neosázen zelení, zvěř se tak cítí ohrožená a most nevyužije. Aby se chybám předcházelo konzultuje se stavba s odborníky z AOPK ČR. „Zejména při umisťování a návrhu parametrů objektů, to ve fázi dokumentace pro územní rozhodnutí (DUR) a stavební povolení (DSP),“ říká tiskový mluvčí ŘSD ČR Jan Studecký.

„AOPK ČR poskytuje spíš odbornou podporu a doporučení. Spolupracuje se zahraničními experty, připravuje odborné podklady a metodiky (Doprava a ochrana fauny v ČR, Doprava  a ochrana fauny v Karpatech). Ty využívají při svém rozhodování jak projektanti, tak orgány ochrany přírody při povolování dopravních staveb,“ doplňuje Šůlová AOPK ČR.

Nejčastěji se jedná o cca 60 metrů široké mostní konstrukce pokryté hlínou a zarostlé travou, které připomínají přirozený terén. Cena jednoho zeleného mostu se v České republice pohybovala okolo 200 milionů korun, což se nyní mění. „Nižších nákladů na výstavbu je dosaženo vhodnou optimalizací parametrů a vybavení objektu. U průměrného ekoduktu se nyní dá hovořit o ceně 70–100 mil. Kč. Závisí to vždy na konkrétní podobě daného objektu,“ popisuje Studecký. Čímž se konečně blížíme ceně, za kterou se staví ekodukty například v Německu (75–100 milionů).

Zahraničí

V zahraničí si počínají už dlouho o něco lépe než my. Kupříkladu v Holandsku jsou tyto zelené přechody k vidění už od 80. let 20. století. A k dnešnímu datu je jich na území Nizozemska přes 600. Jsou určeny hlavně pro jeleny, divočáky, ale také pro menší zvířata, například pro ohrožené jezevce. Ty nejefektivnější mosty přechází ročně až 5 000 zvířat.

Když se chce, tak to jde

Pozitivní je, že se situace vyvíjí k lepšímu. Za dobře provedený se považuje třeba ekodukt na zmodernizované D1, na 95. kilometru u Humpolce. Zvířata si ho našla velmi rychle. Finální úpravy byly konzultovány s Agenturou ochrany přírody a krajiny, což přispělo k úspěchu projektu.

„V současné době je v různých stadiích rozpracovanosti, to znamená většinou ve fázi projektové přípravy, cca 20 specializovaných migračních objektů. Za zmínku stojí například ekodukt u Mostů u Jablunkova, který bude významným přínosem pro zprůchodnění území oddělující Moravskoslezské a Slezské Beskydy s výskytem velkých druhů savců," doplňuje Studecký. Přehled zprovozněných ekoduktů (28) a těch ve výstavbě (3) naleznete na fotografii.

Priority do budoucna

Existuje ještě řada míst, kde starší dálnice přerušily významné migrační cesty zvířat, řada míst je tedy adeptem na budoucí zprůchodnění. „Na dálnici D1 zůstal migračně významný úsek, který se bohužel v rámci modernizace nepodařilo zprůchodnit. Je to lesnatá oblast mezi Větrným Jeníkovem a Jihlavou, úsek kde se v minulosti objevovali losi a nedávno opakovaně i vlk. Zprůchodnění alespoň jedním ekoduktem je tedy velkou výzvou do budoucna,“ popisuje Šůlová.

Prioritou je také dlouhý úsek dálnice D5 od Berouna až po Rokycany. Neprůchodná dálnice odděluje oblast Brd a Českého krasu na jižní straně dálnice od oblasti Křivoklátskka na severu. Zde je podle AOPK ČR třeba dálnici zprůchodnit minimálně na 3–4 místech.