Oblíbená koleda dostala po čtvrtečních událostech na pražské filozofické fakultě trpký nádech. Narodil se Kristus Pán, veselme se, začíná asi nejznámější vánoční píseň. Letos to úplně neplatí. Neveselme se.
Největší zármutek teď nesou pozůstalí. Oběti již netrpí, ale rodiče studentů prožívají muka. Vyhasly životy jejich nejbližších. Rodiče nemají přežívat své děti, to je proti přirozenému řádu, přesto se tak děje. A šílený střelec nyní uvrhl do bolesti hned několik matek a otců.
ČTĚTE TAKÉ: Policie zajistila osobu, která se chtěla inspirovat střelbou v Praze. Vyhrožovala tragédií
Jakkoli se může zdát, že se rodiče mohou se smrtí sotva zletilého dítěte jednou smířit, reálně je to vlastně nemožné. Vím to z vlastní zkušenosti, byť je stará už více než deset let. Tohle nepřebolí a rodič si až do posledních dnů bude klást otázky, co udělal špatně. Co se to vlastně stalo? A proč?
Otázky bez odpovědí
Měla jejich dcera nebo syn vůbec studovat Univerzitu Karlovu? A bylo nutno jít na přednášku či do semináře i dva dny před vánočními prázdninami? Proč se ocitli zrovna ve čtvrtém patře fakulty, kde střelec řádil nejvíce? A neměli jsme dítě povolat domů už ve středu, vždyť bylo třeba pomoci s vánočním úklidem a koupit stromek? To jsou příklady ze stovek otázek, které se teď rodičům obětí budou neustále vracet.
Přitom nemohli nic ovlivnit, protože jejich děti se ocitly v nepravý čas na nepravém místě. Nemohli své milované nijak varovat před tím, co se mělo stát. Někdy se tomu říká osud. Nechejme tedy pozůstalé truchlit a případně je podpořme. Finančním příspěvkem na pohřební obřady anebo jen tichou modlitbou či zamyšlením pod rozsvíceným stromkem. A možná nás při tom neveselém vánočním přemítání napadne, že přece něco můžeme ovlivnit.
Třeba dosavadní nevšímavost a liknavost, která někdy hraničí až s lhostejností. Když jiný šílený zabiják vystřílel v roce 2015 restauraci v Uherském Brodě (osm obětí), chvíli se mluvilo o tom, že i velké restaurační podniky by měla u vchodu střežit ochranka a namátkově prověřovat tašky hostů, zda v nich nepřenášejí třeba střelnou zbraň. Ve Velké Británii je to běžné, minimálně v pátek a sobotu všude tam, kde se na víkendové pivo schází větší množství hostů. Zbraně včetně nožů prostě do veřejných prostor nepatří. A kdo pravidlo porušuje, toho je třeba včas zastavit.
Žádné poučení z Brodu ani z Ostravy
Když jiný blázen střílel v roce 2019 ve Fakultní nemocnici v Ostravě (sedm obětí), diskutovalo se o zavedení bezpečnostních rámů a ochranných služeb ve všech tuzemských nemocnicích. V ostravské fakultce ale žádné rámy ve vchodech nevyrostly dodnes a kdokoliv se do vnitřních prostor špitálu dostane i s velkým batohem na zádech. Teď se zase vážně mluví o přísném střežení škol, dosud ale univerzity hlídali hlavně vrátní v penzijním věku nebo invalidní důchodci. A mnohdy ve svých kukaních spíše jen tvořili staromódní stafáž, která po nikom nic nechtěla. Jděte si, kam se vám zlíbí…
Milujeme svobodu a na jakákoliv omezování jsme hákliví, což je přesně ten důvod, proč nechceme být zbytečně lustrováni ani ochrannými službami nebo bezpečnostní rámy. Zdá se nám to ponižující, protože dříve nic podobného nebylo potřeba. Ale vysvětlujte to nyní pozůstalým po obětech z pražské Filozofické fakulty. Každý z nich bude správně poukazovat na totální selhání ochrany studentů, když se po budově mohl pohybovat jiný student ozbrojený střelnou zbraní těžkého kalibru.
Virtuální zpovědnice
Problém je ovšem i jinde. V přehlížení každodenních vzkazů, kterými frustrovaní spoluobčané něco signalizují svému okolí. A že se třeba za svá údajná ponížení hodlají i mstít. Že to prý bude bolet, jak naznačoval i střelec z fakulty. Sociální sítě jsou totiž i něčím jako moderní zpovědnicí. Když někdo píše o zklamání životem a sebevražedných náladách, neměli by to další lidé v této „sociální bublině“ brát na lehkou váhu. Když vyhrožuje zlem, bolestí a pomstou, je to ještě vážnější a možná by o tom měla vědět i policie.
Narodil se Kristus Pán, veselme se. Letošní Vánoce začínají hodně nevesele, ale výzva z titulku této glosy je samozřejmě nepatřičná. Neveselme se, tohle nikomu nelze nařizovat. Jistý druh piety za oběti z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy však může vyjádřit každý. A především soucítit s rodiči a dalšími nejbližšími zastřelených. S jejich nenahraditelnou ztrátou, která láme srdce…
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tisková konference policie o zásahu na Filozofické fakultě UK
