Zrno o frontě mezi Charkovskou a Luhanskou oblastí
V záři po úspěšné ukrajinské ofenzivě ustrnula fronta mezi Charkovskou a Luhanskou oblastí v hlubokých lesích, blátě a mokru. Vojáci, kteří se z ní vrací, jsou mokří od hlavy k patě. Hodně z nich jsou dobrovolníci ze všech koutů světa.
Na Ukrajině bojují muži z Ameriky, Moldavska, Skotska, Lotyšska nebo Japonska. Boj s blátem ale prohrávají všichni. Žádný tajný vojenský trik na to, jak zůstat v suchu neexistuje. „Je to opravdu bez šance. Po pravdě řečeno jste prostě všichni mokří. Celá rota. Třeba pět dní,“ říká jeden ze skotských dobrovolníků.
Jídla má armáda dost, i od dobrovolníků. Ne vždy se ale pomoc dostane tam, kde je potřeba – na frontu. „Přijela nám humanitární pomoc, a to jsou pro nás Vánoce. Vojáci milují sladké a kávu, což nemáme často. Přivezli nám i konzervy, a to je taky důležité, snadno se ohřejí,“ popisovala jedna ze zdravotnic, vrchní sestra Semmi.
Veškerá těžká technika je zde kořistní, především ta ruská, často ještě ze sovětských dob. A udržet jí v provozu, není snadné. Na cestách reportéři CNN Prima NEWS potkali ale i západní techniku – britská, australská nebo americká obrněná vozidla. A také bedny od české munice.
Nepřítele tu ale nikdo nepodceňuje. „Jak jsme zjistili, někteří opravdu vědí, co dělat, a jsou opravdu ochotní bojovat,“ dodal zhruba pětatřicetiletý Skot.
A válka si vybírá svou daň. „Měli jsme tu už několik zhroucení. Museli jsme chlapcům říct, aby raději odešli, protože jsou nebezpečím nejen pro sebe, ale i pro ostatní,“ uzavřela Semmi.
Ačkoliv zprávy mluvily o ukrajinském postupu v oblasti, vojáci tady nemají velké iluze, že by se v tomto počasí dalo dosáhnout zásadnějšího průlomu.
