KDU jedná o možném vyloučení Cyrila Svobody
Už Masaryk věděl, že největší bolestí demokracie je nedostatek demokratů. Ano, vyprávět vzletně o demokracii a hřímat proti populistům, extremistům a kde komu dalšímu, by šlo celkem snadno. Opravdová zkouška, zda je někdo skutečným demokratem, ale přichází ve chvíli, kdy má dotyčný unést opačný názor, kdy se s ním má silou vlastních argumentů popasovat. Potom se snadno můžeme nadát toho, že jde demokracie stranou a sáhne se po starých dobrých metodách z dob minulých – jako je například vylučování ze strany. Z demokrata soudruhem snadno a rychle...
Když by partaj, která je zvyklá sedět ve vládě, najednou nemusela sedět ani v Parlamentu, není to žádná legrace. Naopak. Řečeno se Švejkem, je to „těžkej moment v životě lidským“. A v tomto těžkém momentu se lidovci plácají jak nudle v bandě a horko těžko se snaží najít recept, jímž by zastavili propad preferencí. I když je otázka, jestli je vůbec ještě kam padat.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Kritizuje mě vedení, které lidovce přivedlo ke dvěma procentům, říká Svoboda a chválí Čunka
A tak se jedni domnívají, že pro konzervativní křesťanskou stranu zaměřenou na tradiční rodinu by bylo nejlépe, kdyby se na křesťanské a konzervativní hodnoty i na tradiční rodinu vykašlala a vydala se módní cestou propagace progresivně-levicových témat. Čili aby začala soupeřit o stejné voliče třeba s Piráty nebo hnutím STAN. Jiní si zase myslí, že za této situace je nejlépe rozpustit se ještě více v koalici Spolu, protože bez ní by měli lidovci definitivně po žížalkách. Najdou se ovšem i tací, kteří propadnou pocitu, že ta pravá ořechová cesta, jak zastavit pád, je vylučovat spolustraníky za jiný názor.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
A tak jako veřejnosti prakticky neznámý ministr a místopředseda rozjedete akci za vyloučení jedné z nejviditelnějších lidoveckých tváří posledních dvou dekád. Bratři a sestry ve svém politickém zoufalství bloudili tak dlouho, až zabloudili pro inspiraci k soudruhům a soudružkám. Volič žasne, volič se diví a jediný, komu snad volání po Svobodově exkomunikaci může vyhovovat, je stávající předseda Marian Jurečka. Neboť po týdnech, kdy se horem dolem řešil jeho vánoční večírek, je teď za vyvrhele konečně někdo jiný než on.
Jsou to paradoxy, když se chce neviditelný ministr Hladík zviditelnit tím, že navrhne vyloučit bývalého předsedu partaje. Ještě větší paradox ovšem je, jaká argumentace na podporu tohoto kroku zaznívá. Svobodu je nutné příkladně vyobcovat z lůna matičky strany proto, že se před devíti lety zúčastnil večeře s Vladimirem Putinem – a teď po devíti letech to najednou začalo vadit. Nebo kvůli poskytnutí rozhovoru jakémusi médiu, jež má údajně být financováno kýmsi z Ruska. Či z toho důvodu, že podle zmíněného ministra Hladíka není Svoboda „vnitřně lidovcem“. Spolustraníci si tedy u lidovců budou nově kádrovat i svoje nitra. Jestli tohle KDU-ČSL nezachrání, tak už nic.
Ještě vymazlenější důvody přidal europoslanec Tomáš Zdechovský, když o Svobodovi řekl: „Nedrží se linie. Je pořád mediálně vidět a slyšet. Bere straně mediální prostor, přitom ve straně ani nemá žádnou funkci.“ Asi nelze úplně ocenit, že už i bratři a sestry najeli na známé soudružské heslo „kdo dnes nejde s námi, ten jde zítra proti nám“. Co však ocenit lze, je Zdechovského upřímnost. Jistě, proč by měl nějaký Svoboda svými politickými analýzami brát mediální prostor Zdechovského veršovánkám nebo instagramovým fotečkám nahoře bez?
Pozoruhodné je, že Svobodu ponejvíce kritizují ti lidovci, kteří už žádnými lidovci v pravém slova smyslu nejsou. Ruku na srdce, Zdechovského odhalený hrudník nebo primitivní milostné veršíky se do konzervativní křesťanské strany hodí asi stejně, jako utopenec s cibulí na menu michelinské restaurace. A volič to vidí, proto jsou také lidovci tam, kde jsou.
Politici, kteří symbolizují lidovecký úpadek, chtějí vykopnout ze strany člověka, jenž je naopak symbolem toho, jaké místo lidovci zastávali v dobách, kdy se ještě drželi svých hodnot. Vadí jim, že expředseda kritizuje jejich kandidaturu v rámci Spolu, bez níž by Zdechovský napříště prezentoval chlupy na hrudi už jen jako soukromá osoba, a nikoli jako europoslanec. To je vlastně ten hlavní důvod, proč někteří novodobí soudruzi cítí potřebu Svobodu vylučovat. Až příliš jim připomíná jejich vlastní selhání, to kam svou politikou stranu přivedli. Kauza Svoboda s velkým „S“ tak ukázala, jak málo v některých demokratických stranách funguje svoboda s malým „s“. Tedy, jak říkával Masaryk: „Demokracii už máme. Teď by to ještě chtělo ty demokraty.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Svoboda emotivně o konfliktu u lidovců: Máme s Hladíkem oba telefony. Proč mi nezavolal?
