„Ahoj, tak koho jsi volil?“ – „Hele, radši se mě na to ani neptej, a ty?“ – „Já měl chvíli dilema, ale nakonec jsem to hodil ANO.“ Na tomto rozhovoru by nebylo nic až tak zvláštního. Ostatně hovorů na téma, kdo koho volil, se od soboty odehrály tisíce. Tento byl ale přece jen něčím jiný. Tím, že mezi sebou takto diskutovali dva aktivní, dlouholetí členové ODS...
Politickou stranu může potkat řada katastrof. Ta nejhorší ovšem přichází tehdy, když už ani skalní členové nebo voliči při veškeré snaze nenajdou pořádný důvod, proč se za svou stranu postavit. Přesně to už roky trápí ODS, pro kterou stále více platí, že kovaní odeesáci se dnes ponejvíce nacházejí mimo partaj, a nikoli v ní. Srdcaři odcházejí, oddaných nosičů vody – tedy těch, kteří pro stranu z přesvědčení pracují a nic za to nechtějí – je stále méně.
ČTĚTE TAKÉ: Kdo převezme kormidlo Pirátů po Bartošovi? Ve hře je uznávaný ministr i kritička vlády
Členskou základnu občanských demokratů aktuálně tvoří nějakých 11 tisíc straníků, což je vůbec nejhorší číslo za celou existenci. Ano, je pravda, že Češi vzhledem k historickému kontextu nejsou zrovna fandové stranictví, ale přece jen to o něčem svědčí. Úbytek členů jde ruku v ruce s úbytkem voličů a má stejného jmenovatele – odklon od původních hodnot a idejí, od všeho, co kdysi ze strany modrého ptáka dělalo stranu modrého ptáka. Dokonce ani to zmíněné logo už není, co bývalo... Ke všemu má strana ve svém čele člověka, jenž dává celkem nepokrytě najevo, že mu mnohem víc záleží na značce Spolu než na samotné ODS.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Fungování strany je zcela zákonitě zklamáním pro kohokoli, kdo od vládního angažmá Fialovy partaje čekal snižování daní, snižování schodků státního rozpočtu, snižování byrokratické zátěže nebo neúprosné škrty v počtech státních úředníků. Pro každého, kdo doufal, že ODS bude hájit konzervativní hodnoty a realistický postoj k EU, či k zelenému socialismu pod krycím názvem Green Deal.
Prakticky ve všech výše uvedených bodech se dočkal pravého opaku a co hůř, stranické špičky se tváří, že je to tak vlastně v pořádku. Místo snahy o důsledné hájení pravicových a konzervativních idejí se veškerá partajní politika smrskla na mantru Antibabiš nebo na poněkud tupé opakování frází o populistech a extremistech, které už voliče nejen nepřitáhne, ale vysloveně nudí. Z týden starého lógru silné kafe neuvaříš, jen s frázemi volby znovu nevyhraješ.
Nadšení voličů očividně nijak zvlášť nepovzbudila ani Fialova eurokomisařská blamáž ze začátku minulého týdne nebo zoufalá sebeprezentace místopředsedkyně Evy Decroix. Ta si v době povodní fotila u vody selfíčka s úsměvem od ucha k uchu s nápisem „U nás dobrý!“.
Zase to nějak uplácáme?
Není proto divu, že řada voličů raději zůstala doma (což je případ i ostatních vládních stran) nebo dokonce s klidným srdcem volili konkurenci. Vůbec nejvýmluvnější je v této souvislosti úspěch jihočeského hejtmana Martina Kuby, kdy nejlepšího výsledku pro ODS dosáhl ten, který se po celou dobu kampaně raději tvářil, že se současnou ODS nemá nic společného, aby mu tato značka náhodou neprojela volby.
Když se bavíte s představiteli strany o budoucnosti, má to vždy jeden leitmotiv: „Parlamentní volby jsou ještě daleko a může se stát plno věcí, takže my to zase nějak uplácáme. Nakonec tu většinu, i kdyby hodně těsnou, přece jenom dáme.“
Je až děsivé, jak moc na tohle občanskodemokratické špičky spoléhají. A dost možná právě tahle pofiderní jistota, tahle podivná kolektivní afirmace, jim brání vidět, kde je problém a že tu skutečně nějaký problém je. V tomto směru by pro ně měly krajské volby znamenat drsný budíček – bez ohledu na to, jak moc se ho Petr Fiala snaží neslyšet.
Situace, kdy voliči, kteří k volbám normálně nechodí, k volbám přijdou, a naopak disciplinovaní voliči k volbám nejdou nebo volí konkurenci, se může hravě zopakovat i na podzim 2025. A když k tomu ještě přičteme reálně hrozící blackout Pirátů a vzestup Motoristů nebo Stačilo, nemůže ODS na stojedničku bez Babiše spoléhat. Buď se strana probere a přestane si hrát na Unii svobody číslo dvě, nebo skončí jako Unie svobody číslo jedna. Návrat ke kořenům je sice často vysmívaný, ale někdy naprosto nezbytný.
To by ovšem zákonitě vyžadovalo přiznat si, že tudy cesta nevede. A je značně nejisté, zda je toho stávající ODS vůbec schopná. Daleko spíše se tak naplní slova někdejšího stranického místopředsedy Martina Novotného. Ten po volbách na svůj Facebook napsal: „Spolek v pokročilém stádiu degenerace se pozná podle toho, že žádná prohra pro něj není dost velká, aby ji neoznačil za úspěch.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Partie s ministrem Hladíkem (KDU-ČSL) a poslancem Vondráčkem (ANO):
