CNN Prima NEWS natáčela exkluzivně přímo v bunkru
Darja Stomatová a Ján Schürger už několik dní pracují přímo v Charkově, odkud pro CNN Prima NEWS informují o ruské invazi na Ukrajinu. V exkluzivním rozhovoru přímo z válečné oblasti popisují, v který moment válečnou zónu opustí i komplikace, které je dosud potkaly.
Darjo, kolik je vám let a jak dlouho pracujete jako reportérka pro CNN Prima NEWS?
Darja: Je mi třicet a na CNN Prima NEWS jsem od samého začátku. Teď v květnu to budou dva roky. Jako reportérka funguju však už pět let. Chtěla bych říct, že tu nejsem sama. Vše, co je denně vidět na televizních obrazovkách a webu CNN Prima NEWS, je společná práce s Jánem Schürgerem. I když jsem v záběrech vidět jen já, Honza je připravuje a pečlivě se soustředí na každý vstup.
Jak se vám spolupracuje s kameramanem Honzou Schürgerem?
Darja: Je to úžasná týmová spolupráce. Honza má zkušenosti, které já nemám, učím se tedy denně opravdu moc věcí a snažím se dodržovat všechny mantinely, které mi Honza klade na srdce. Je sice přísný, ale svou práci dělá naprosto skvěle, takže i já mám pocit, že se neustále zlepšuji, a navíc se necítím v nebezpečí ani v takové situaci, ve které jsme teď. Mám velkou důvěru v jeho správné reakce, v něj samotného.
Jak dlouho ještě budete ve válečné oblasti? Dá se to nějak odhadnout?
Darja: Uvidíme, podle situace. Pokyn ke stažení zatím nedorazil. Já osobně vkládám svou bezpečnost do rukou svého kameramana a zkušeného kolegy Honzy. Budeme tu zkrátka tak dlouho, jak to půjde. Dá-li Bůh, nebude to trvat tak dlouho.
Všechno se odehrává ze vteřiny na vteřinu. Naše plány na přesuny se mění pod rukama.
Co je pro vás nejtěžší? Pracovní vypětí? Nebo smutné, těžké osudy místních lidí?
Darja: Ono je to asi všechno dohromady. Dá se říci, že tady neustále „jedeme na adrenalinu“, takže únavu začínám pociťovat až ve chvíli, kdy se „nic“ neděje. Mezi intenzivními televizními vstupy dokonce zapomínám nebo spíš vůbec neřeším, že se vlastně potřebuji najíst, napít nebo jít na toaletu. Člověk jen jede, jede, jede… Když se pak ale někam přesouváme autem, mám pocit, že se totálně vypnu.
Smutné osudy, které jsme tu potkali, to je další zásadní věc. Naprosto si uvědomuji, že i při jednom z televizních vstupů jsem byla více emocionální, než bych chtěla, než bych měla být… ale nedalo se to uhlídat. Jednalo se o vstup u vybombardovaného domu ve vesnici u Charkova, na který udeřila raketa Smerč. To jsou obrazy, které z paměti určitě nedostanu, venku byly rozházené dětské hračky, bylo vidět skrz dům. Lidé s námi mluvili o tom, o co všechno přišli a jak to zažívali. To bylo silné a emoce mě dostaly.
Honza: Pro Darju je tohle opravdu náročné, protože i na takových místech musí informace nasbírat a sesumírovat, aby je dokázala v rámci vstupu předat divákům. Všechno se odehrává ze vteřiny na vteřinu. Naše plány na přesuny se mění pod rukama. Byli bychom rádi, kdyby i s ohledem na naši situaci byli diváci shovívaví třeba k přeřeknutím a podobně.
Kde se aktuálně nacházíte a kam budou směřovat další přesuny?
Darja: Aktuálně jsme ve válečné zóně kolem Charkova. A přesuny plánujeme podle situace. Je znát, že každý den tu narůstá nebezpečí a přibližuje se. Viděli jsme paneláky na severu Charkova, které byly zasaženy „gradem“, takže to vážně není jen o východu a severu Ukrajiny, situace je vážná.
Honza: Naše redakce CNN Prima NEWS má vždycky aktuální informace o tom, kde se nacházíme. Jsme stále v kontaktu, to je naprosto nezbytné. S vedoucím zahraniční redakce Matyášem Zrnem, mimochodem bývalým vojákem, vždycky projednáváme postupy, možnosti, připravujeme si i záložní plán, kdyby cokoli nevyšlo. Naše bezpečnost je pro všechny na prvním místě.
Darja: Tím chceme moc poděkovat kolegům v redakci, kteří nás podporují, dodávají nám potřebné informace, a hlavně nám umožnují flexibilně vstupovat do vysílání. Je pro nás obrovská pomoc, že nemusíme dlouho čekat na možnost živého vstupu někde na nebezpečném místě, kde potřebujeme zprostředkovat tu nejaktuálnější situaci.
Honza: Moderní technologie nám v tom opravdu nesmírně pomáhají. Každý divák, který si zapne CNN Prima NEWS, opravdu vidí v té vteřině, co se děje, co vidíme my. Zpoždění přenosu je minimální a zanedbatelné.
Na Ukrajině jste reportérkou v první linii. Kolik kolegů kolem vídáte? Jsou tam i další ženy?
Darja: Samozřejmě jsme se setkali s několika štáby, ale to byla ukrajinská televize. Mimo Charkov jsme viděli kolegy z Rakouska – fotoreportéra a píšícího novináře. Ale ze západních médií jsme v Charkově zatím na nikoho dalšího nenarazili, vypadá to, že jsme tu jediní, všichni další už se stáhli. Ženy – zahraniční reportérky jsme tu nepotkali vůbec.
Narazili jste na nějaké zraněné novináře?
Darja: Ne a doufáme, že ani nenarazíme.
Moje celá rodina pochází z Kazachstánu, maminka je z Ukrajiny, tatínek z Moldavska. Sledují samozřejmě i ruská média, takže vedeme diskuse o tom, co se tady na Ukrajině děje. Nehádáme se, ale nějaké neshody probíhají i v rámci rodiny.
Co na situaci a vaše nasazení říká vaše rodina? Jste v kontaktu?
Darja: Každý večer jsem s rodinou v kontaktu. Sledují v médiích, co se kde děje, a mají o mě strach. Neustále je ujišťuji, že se pohybujeme bezpečně a snažíme se mít naši situaci pod kontrolou, bezhlavě se neženeme do nebezpečných situací. Moje celá rodina pochází z Kazachstánu, maminka je z Ukrajiny, tatínek z Moldavska. Sledují samozřejmě i ruská média, takže pohledy na věc se trochu liší a vedeme diskuse o tom, co se tady na Ukrajině děje. Nehádáme se, ale nějaké neshody probíhají i v rámci rodiny.
Potkali jste se přímo s ruským vojákem?
Darja: Ne, nepotkali.
Jaká je atmosféra na místě, jak reagují místní?
Darja: Lidé jsou hodně disciplinovaní, ohleduplní, nevyvolávají další agresi.
Honza: Zaznamenali jsme jen jeden moment během cesty, který s tímto nebyl v souladu. V první den invaze kolem nás projížděla kolona a my ji natáčeli telefonem. Důstojník, který jel v čele, nás varovným výstřelem upozornil, ať nenatáčíme, protože prozrazujeme pozici. Nepomohlo ani to, že jsme mu vysvětlili, že jsme novináři, agrese stoupala. Pak ale přišel moment, kdy se za nás postavili místní a celá komunita s vysvětlením, že se jen snažíme odvádět naši práci, takže důstojník, který na nás „útočil“, pak sklopil hlavu a odjel z téhle zbytečně vypjaté situace.
Dokážete odpočívat, vyspat se?
Darja: Já někdy ani nevím, co je za den. Mysleli jsme si, že je středa, ale teď je páteční noc. Nedíváme se na datum, vstupy máme neustále, ani nevíme, jestli jdeme do Hlavních zpráv nebo jiných pořadů. Spíme průměrně tak pět hodin denně.
Kdy naposledy jste měli teplé jídlo?
Darja: Teď jsme ubytovaní v hotelu, takže je o nás postaráno. K večeři jsme měli boršč. S nákupy to tu už začíná být problematické, v obchodech se objevují prázdné regály.
Jak se přepravujete?
Honza: Autem, máme většího transita. Je to místo, kde je teď snad úplně všechno – matrace, abychom měli v případě nouze kde nocovat, zásoby, trochu bahna, nějaké ty odpadky by se asi taky našly.
Se zásobováním je tu už trochu problém. Máme takovou podmínku, že pokud nebude k dispozici nafta, tak se stahujeme.
Válka na Ukrajině
Máte zásoby nafty, jídla, pití?
Honza: Se zásobováním je tu už trochu problém. Máme takovou podmínku, že pokud nebude k dispozici nafta, tak se stahujeme. Rezervu v tuto chvíli ale stále máme. Když však neseženeme pohonné hmoty na další dny, odjedeme. Jídlo a pití máme, hlídáme si hlavně železnou zásobu cukru, tedy čokoládu a podobné věci.
Darja: A především máme i Honzovu nepostradatelnou lékárničku, která obsahuje snad všechno. Prošli jsme si spolu její položky, abychom oba věděli, k čemu je co dobré. Ale nám se nic nestane!
Je něco, co byste chtěli vzkázat?
Darja: Chtěla bych hlavně poděkovat lidem, kteří nám píšou vzkazy plné podpory a sledují nás. Všechny komentáře jsou moc milé. Někteří si dokonce hlídají každý náš vstup. Děkujeme za vzkazy jako – opatrujte se, hlavně na sebe dávejte pozor. Nemáme sice čas odepisovat, ale vnímáme to tu oba a je nám to moc příjemné. Děkujeme.
Honza: Na Ukrajině je i několik novinářů, kteří jsou tu se stejným posláním jako my. Chtěl bych říct, že v takové situaci nejsme konkurenti, podporujeme se navzájem. Velké poděkování tedy patří i jim. Držte se!
