NADĚJE NA ZMĚNU NEBO OBRAT K HORŠÍMU?
NADĚJE NA ZMĚNU NEBO OBRAT K HORŠÍMU?
Podzim se ponese v duchu změn a v Poslanecké sněmovně se postupně otevírají tři klíčové zákony upravující chování ke zvířatům. Po horké diskuzi k novele trestního zákona se minulý týden ve třetím čtení měl řešit i zákon veterinární. Jeden z pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu z pera poslankyně Moniky Červíčkové (hnutí ANO) ovšem vyvolal obavy a mnoho nejasností.
Paní poslankyně navrhuje povinnost čipovat štěňata do 3 měsíců věku, nejpozději však před první změnou majitele – to je rozhodně potřeba a vítáme to. Jenže dále navrhuje vložit do zákona také větu: „Provoz útulku pro zvířata bez spolupráce s obcí při zabezpečení péče o toulavá a opuštěná zvířata se zakazuje.“
Máme za to, že v současné neutěšené situaci opuštěných a týraných zvířat měla tomuto návrhu předcházet velmi dlouhá a otevřená debata mezi spolky, útulky a obcemi. Ta ale neproběhla. Právě spolky, které podle stávajících pravidel provozují útulky, přitom často vykrývají hluchá místa v zákonech a řeší situace, na které řádky sněmovních tisků nedosáhnou.
Bez otevření ožehavé debaty ohledně faktického fungování obcí, financování péče o toulavá a opuštěná zvířata, o absenci útulků v některých obcích a celé problematice, může být přijetí návrhu s možností zakázat soukromé útulky velký problém. Jak jistě víme, bez takových útulků by byla situace de facto neudržitelná a velké části zvířat by se pomoci vůbec nedostalo.
Je zde spoustu nejasností a odpovědi bychom měli hledat dříve, než bude příliš pozdě:
- Chybí přesná definice spolupráce s obcí. Je to pouze ústní dohoda nebo je nutná smlouva? Jaké povinnosti ze spolupráce vyplývají? Domluví se spolupráce podle možností daného útulku nebo budou dána striktní pravidla a pokud je útulek nebude schopen dodržet, bude zakázán?
- Pokud se spolek nebo útulek s obcí nedohodne, kam půjde velký počet zvířat v něm? Zvládnou se obce postarat o tak velké množství zvířat? Mluvíme o tisících. Co bude se zvířaty, která potřebují zvláštní péči? Máme velkou obavu, že bude docházet k eutanaziím zvířat, o které se obce nezvládnou postarat, nebo uspávání pro nedostatek kapacit.
- Než na obce hodíme větší zátěž, musí dojít k narovnání prostředí současných útulků, které s obcemi již dnes spolupracují a z nichž jsou přitom mnohé zařízeními, ve kterých by žádné zvíře nemělo být. Nebude v nich po přijetí návrhu sedět jen větší množství psů bez péče a někdy i zdravotního ošetření?
- Dnes jsou i ty útulky, které nefungují na bázi spolupráce s obcemi, kontrolovány veterinární správou. Čemu prospěje, pokud by v důsledku tohoto návrhu přišly o statut útulku, nebo si jej sami zrušili, a nadále fungovali mimo kontrolu inspektorů, například jako soukromí chovatelé? To by byl krok zpět, který nechce snad ani paní navrhovatelka.
Paní poslankyně tvrdí, že v řadách spolků dochází k masivnímu obcházení zákonných povinností při péči o toulavá a opuštěná zvířata. Kolika spolků a kterých konkrétně se to týká? Z čeho jsou čerpány tyto informace?
Naše vlastní zkušenosti jsou totiž naprosto opačné. Často narážíme na neochotu, a ještě častěji na neznalost obcí o jejich zákonných povinnostech. V praxi pak řešíme, že opuštěná a toulavá zvířata obce odmítají řešit, nemají vytvořené podmínky pro jejich bezpečný odchyt ani umístění. Někteří starostové otevřeně mluví o tom, že menší obce mnohdy řeší problém převezením nalezeného psa o tři obce dál.
Jestliže paní poslankyně navrhuje výše uvedený „zákaz“, jakým způsobem chce vyřešit situaci, kdy místní samospráva odmítne zvířeti pomoci? Zejména v případě koček je již nyní situace neúnosná a obce se dlouhodobě vyhýbají tomu ji řešit.
Bohužel máme důvod se domnívat, že pozměňovací návrh byl psán bez kompletních znalostí praxe. Cesta k narovnání prostředí péče o zvířata bude dlouhá a náročná, a začátek změny by měl vypadat jinak. Tohle se bohužel zdá jen jako kopání do už tak chatrných základů, které jakž takž zatím drží pohromadě.
Rádi bychom tímto požádali poslance o diskuze se zapojením všech stran, kterých se problematika týká.
Dočasky De De