Parlamentní volby v Polsku
Již za necelé dva týdny Poláci rozhodnou o dalším směřování svého státu. Klíčové volby 40milionové země a velkého hráče Evropské unie budou mít bezpochyby velký dopad i na blízké spojence Varšavy včetně České republiky. Kdo má největší šanci sestavit příští polskou vládu? A co jednotliví kandidáti na premiéra prosazují? Vše si můžete přečíst v přehledném souhrnu, který sestavila redakce CNN Prima NEWS.
Polské volby se uskuteční v neděli 15. října 2023. Stejně jako na Slovensku budou jednodenní. Konečné výsledky by měli Poláci znát v pondělních ranních hodinách. Polsko má stejně jako Česko dvoukomorový parlament, který tvoří Sejm a Senát. Občané budou volit své zástupce do obou komor.
Sejm tvoří 460 poslanců. Ti jsou voleni poměrným volebním systémem. Politické subjekty, které se chtějí dostat do Sejmu, musejí získat alespoň 5 procent hlasů, u koalic 8 procent. Senát tvoří 100 členů, kteří jsou voleni většinovým volebním systémem.
Rozhodne koaliční potenciál
Volby se nesou v duchu souboje mezi vládní národně-konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS) a opoziční centristickou stranou Občanská platforma (PO). PiS si v zářijových průzkumech držela náskok se ziskem přesahujícím hranici 30 procent. PO bude kandidovat znovu jako Občanská koalice. Na PiS jemně ztrácí – pohybuje se kolem 27 procent.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Modlete se a chlastejte. Polští politici vsadili před volbami také na Boha a pivo
Stěžejní tak pro polské volby bude výsledek dalších tří uskupení, kterým agentury přisuzují kolem 10 procent. Krajně pravicová Konfederace by podle analytiků mohla být potenciálním koaličním partnerem PiS. Jenže podle průzkumů není vůbec jisté, že tento tandem získá v Sejmu většinu.
Rýsuje se rovněž spojení opozičních subjektů. Občanská platforma má šanci složit většinu s nově založenou pravostředovou koalicí Třetí cesta (Polsko 2050 a Polská lidová strana) a s Novou levicí.
Morawiecki a Kaczyński vs. Tusk
Strana Právo a spravedlnost v Polsku vládne od roku 2015. Premiérem je od roku 2017 Mateusz Morawiecki. Ještě výraznější tváří strany je však spoluzakladatel a předseda PiS Jarosław Kaczyński, kterého mnozí analytici považují za velkého zákulisního hráče a za nejmocnějšího muže v Polsku.
Jeho vliv ve straně dokazují i nedávná prohlášení expremiérky a členky PiS Beaty Szydłové. Podle ní by právě Kaczyński měl být osobou, která bude po volbách sestavovat vládu, nikoliv Morawiecki.
Předsedou Občanské platformy je od roku 2021 znovu Donald Tusk, jenž byl zároveň mezi lety 2007 a 2014 premiérem Polska. Poté se stal dokonce předsedou Evropské rady. Po odchodu Tuska do Bruselu začala Občanská platforma v souboji s PiS ztrácet. Nyní Tusk dělá vše pro to, aby Právo a spravedlnost dostal do opozice. Předvolební boj je skutečně vyhrocený.
„Donald Tusk je zosobněním zla, čistého zla. Chce v Polsku prosazovat zájmy Bruselu. Nabízí se pouze jedna cesta, a to hlasovat pro PiS – pro silné Polsko a pro polskou budoucnost,“ řekl novinářům koncem léta Kaczyński, který spor se svým největším rivalem přenáší i do osobní roviny.
Tusk podle šéfa PiS nese díl viny na letecké havárii u Smolenska z roku 2010, při níž zahynul tehdejší polský prezident Lech Kaczyński – dvojče Jarosława Kaczyńského. Tusk, který byl tehdy premiérem, prý „tají“ údajnou ruskou účast na zmíněném leteckém neštěstí. Představitelům PiS se ale toto obvinění nikdy nepodařilo prokázat.
Ani lídr nejsilnější opoziční strany si ve volební kampani nebere servítky. „Musíme bezpodmínečně odstavit od moci PiS i Kaczyńského a udělat z Polska opět právní stát,“ uvedl Tusk. Polské volby totiž přicházejí v době, kdy se země zmítá v dlouhotrvajícím sporu s Evropskou unií ohledně demokratických norem a fungování právního státu. Například loni ve veřejném prostoru rezonovala kauza Pegasus, kdy měla polská vláda pomocí izraelského softwaru ilegálně špehovat zástupce opozice či „nepohodlné“ novináře.
Jak je to s podporou Ukrajiny?
Ještě donedávna se zdálo, že se polská vláda s opozicí bez nejmenších pochyb shodne alespoň na podpoře Ukrajiny, která se již déle než rok a půl brání ruské invazi. Morawiecki společně s Kaczyńským i s českým předsedou vlády Petrem Fialou (ODS) a tehdejším slovinským premiérem Janezem Janšou navštívili Kyjev již v březnu 2022 – tedy v době, kdy hlavní ukrajinské město obléhala ruská armáda.
Polsko se od prvních okamžiků války řadilo mezi státy, které jasně a zřetelně stály za napadenou Ukrajinou ve všech sférách, ať už šlo o vojenskou a finanční podporu či přijímání uprchlíků. Právě za to Varšava získávala obrovskou chválu od svých vojenských spojenců.
Jenže nyní polsko-ukrajinské vztahy procházejí těžkým obdobím. Velkým problémem jsou nepříjemnosti s dovozem ukrajinského obilí. Jádro voličské podpory PiS totiž žije ve venkovských oblastech, které jsou stále zčásti závislé na zemědělství.
Pomyslnou bombu pak odpálil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, když Polsko na Valném shromáždění OSN v New Yorku nepřímo obvinil, že „předvádí solidaritu v politickém divadle a dělá thriller z obilí. Ve skutečnosti ale pomáhá připravovat scénu pro moskevského herce“.
Situaci příliš nepomohl ani nepřesný překlad slov polského premiéra, jehož vyjádření citovaly zahraniční agentury s chybně vyčasovaným slovesem. Zpráva proto vyzněla tak, že Polsko přeruší zbrojní dodávky pro Ukrajinu.
Během celého nedorozumění se do polské vlády ještě ostře stihl pustit Tusk. Ten incident označil za skandál a Morawieckého obvinil z toho, že Ukrajincům vrazil kudlu do zad. Morawiecki se později směrem ke Kyjevu vyjádřil poměrně jasně: „Už nikdy neurážejte Poláky.“
Souboj konzervativců s progresivisty
Předvolební kampani dominují i další témata, třeba ceny v obchodech, bezpečnost, migrace či potraty. Asi není překvapením, že konzervativní PiS a progresivnější PO se ve zmíněných příkladech příliš neshodnou. V neděli 1. října se v centru Varšavy uskutečnila masivní protivládní demonstrace, které se podle některých odhadů zúčastnilo až milion lidí.
„Nepřipusťme, aby demokracie zemřela. Postavme se proti těm, kteří nám každý den, kousek po kousku, berou svobodu. Pusťme se do boje se zlem, neustálým omezováním nezávislosti soudní moci a potlačováním menšin. A pusťme se také do boje proti těm, kteří porušují evropské hodnoty, jako jsou akademické svobody či pluralita médií,“ vzkázal Tusk demonstrantům.
