Reportáž CNN: Lidé ve městě Avdijivka prožívají peklo. Bojíme se zůstat i odejít, líčí

Zatímco jsou ve městě slyšet prolétávající rakety, ke štábu CNN přichází jeden z místních, který se nemůže ubránit emocím.

Situaci v ukrajinských městech přibližuje reportérka CNN

Lidé, kteří zůstávají ve městech na frontové linii, prožívají peklo. Je mezi nimi i město Avdijivka, které se nachází zhruba 20 kilometrů od Doněcku. Podle odhadů tam navzdory neustálému ostřelování zůstává asi dva tisíce z původních 35 tisíc obyvatel. Reportérka CNN Klarisa Ward výpovědi místních zaznamenala v reportáži.

Pro město Avdijivka není válka nic nového. Již osm let se nachází na frontové linii bojů proti Ruskem podporovaným separatistům. Lidé jsou na ostřelování zvyklí, ale nikdy nezažili to, co teď.

Zatímco jsou ve městě slyšet prolétávající rakety, ke štábu CNN přichází jeden z místních, který se nemůže ubránit emocím. „Rozstříleli staré město,“ popisuje. Domů se vrátit nechce, protože tam, kde bydlí, je to prý ještě horší.

Rusko sice další velkou ofenzivu teprve chystá, ale města, která jsou na frontové linii, trpí bombardováním v podstatě neustále. Vice než 40 lidí teď žije v bývalém obchodě s oblečením. Lída a její dva synové tu jsou asi tři týdny. Chtěla by odejít ale její chlapci se prý bojí vyjít ven. „Bojíme se zůstat a bojíme se odejít. Jestli člověk uteče nebo neuteče, to rozhodne osud,“ říká reportérce CNN.

Sedmatřicetiletý vládní úředník Vratislav se dívá na to, co zůstalo z jeho bytu. Štáb bere dovnitř, aby ukázal plný rozsah škod. „Nic tu nezůstalo,“ popisuje. Když raketa zasáhla byt, naštěstí nikdo nebyl doma. „Tohle byla fotoalba s fotkami mých dětí,“ ukazuje ohořelou knihu.

Jeho rodina už odjela, on chce ale zůstat. „Bojím se, jako všichni ostatní. Jenom mrtví se nebojí. Spousta lidí tu ale žije v krytech a potřebuje pomoct,“ dodává Vratislav. Podle úřadů zůstalo ve městě asi dva tisíce lidí. Neteče voda, nefunguje topení, elektřina jde jen někdy.

Strach jsou muka

Z místní školy se stalo centrum humanitární pomoci, odkud se zásoby distribuují obyvatelům. Dobrovolník Igor tráví čas tím, že navštěvuje staré a postižené lidi. V den natáčení přišel zkontrolovat šestaosmdesátiletou Lýdii. Je vyděšená a sama.

Pořád se nenašla organizace, která by ji z města dokázala evakuovat. „Když nejde elektřina, když je tma, když je ostřelování... Neumíte si představit, jak je to hrozné,“ popisuje a vypráví, že noci přečká jen díky modlitbám.

„Nikdy jsem si nedokázala představit, že můj život bude vypadat takto. Ani umřít člověk v klidu nemůže, protože vás nemá kdo pohřbít,“ svěřuje se zoufale. Pro Igora je utrpení, že jí nemůže více pomoct. Když štáb CNN odjíždí, Lýdie reportérku nechce pustit. „Je hrozné prožívat tohle, ale prožívat to sám, to jsou muka,“ líčí a dodává, že ráda vidí opravdové lidi. Nejen ona se ale obává, že bude ještě hůř.

Tagy: