Rok války na Ukrajině OBRAZEM: Smutná loučení, tisíce ztracených životů i střípky naděje

Za zvuků sirén a výbuchů se před rokem Ukrajinci probudili do začátku ruské invaze. Utrpení, zkázu a bolestná loučení zachytily snímky, které se za dvanáct měsíců staly odrazem života na Ukrajině. Fotografie pořízené ve válkou sužované zemi dnes připomínají nejen kruté chvíle, ale i naději, kterou si lidé navzdory všemu uchovávají.

Datum 24. února 2022 se nezapomenutelně zapsal do historie. V tento den, kdy se miliony Ukrajinců probudily do začátku dnes již roční války, ruská vojska vpadla na území suverénního státu. První střely vypálené na civilní budovy si vyžádaly i první oběti.

Snímky zraněné učitelky Oleny obletěly celý svět. „V jejich tvářích jste mohli vidět překvapení a šok. Do této chvíle nevěřili, že by válka skutečně mohla začít,“ vzpomínal na zachycený moment fotograf Aris Messinis, který dnes již legendární fotografie v Čuhujivu pořídil. Olena jen se štěstím vyvázla živá. Někteří její sousedé takové štěstí neměli.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Druhá ruská mobilizace na obzoru? Úřady sbírají informace o lidech, kteří mohou bojovat

Za 365 dní trvající ruské agrese o život přišly tisíce nevinných Ukrajinců a dobrovolníků z celého světa. Mnozí se rozhodli svou rodnou zem opustit, šlo zejména o ženy a děti. Světová média první týdny války zahlcovaly snímky z bolestných loučeních.

Od vypuknutí konfliktu neuběhly ani dva měsíce, když byl celý svět konfrontován fotografie z osvobozené Buče. Okupanti se po týdnech řádění na předměstí Kyjeva stáhli, za sebou však zanechali smrt, smutek a hrůzu. Nebyli to vděční Ukrajinci, kteří v obci jako první „přivítali“ osvobozenecké jednotky – byla to zejména bezvládná těla popravených civilistů, která ležela na ulici, v domech ale i masových hrobech.

Izjum o pět měsíců později. Jiné město, stejný scénář. Fotografie nalezených masových hrobů daly připomenout hrůzám z Buče. Smrt ve své domovině našlo více než 400 lidí – mužů, žen i dětí. Některá těla nesla známky mučení. Ze 447 těl obětí pouze 22 patřilo vojákům.

Otřesný byl i pohled na obránce Mariupolu. Vzdor vůči ruským jednotkám trval dlouhé týdny, nakonec se však museli Ukrajinci zabarikádovaní v železárně Azovstal vzdát. Pohled na pohublá těla dříve statných mužů, kterým mnohdy chyběly končetiny, byl srdcervoucí.

I přes výše zmíněné střípky z roku trvajícího teroru se Ukrajinci nevzdávají. Ačkoliv statisíce z nich ze své domoviny prchly, vracejí se. Odmítají vzdát se své země, hrdosti a naděje. To dokazují snímky malých oslav i dvojic, které si navzdory výbuchům říkají životní „ano“ a doufají v lepší budoucnost.

Tagy: