Rakušané už na Čechy nenahlížejí jako na zloděje a na ty, kteří jim kradou práci, ale naopak jako na oblíbené sousedy a vážené zákazníky. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl český velvyslanec u našich jižních sousedů Jiří Šitler. Kromě toho popsal rakouskou neutralitu a jejich názor na obranu nejen své země, ale i svých sousedů. Podle průzkumů by totiž drtivá většina Rakušanů nechtěla bránit ani svůj vlastní stát, naopak by ale požadovala, aby jim pomohli ostatní. Šitler se také vrací k otázce jaderných elektráren Temelín a Dukovany a popisuje, jak se změní politika Rakouska s novou vládou pod vedením Svobodných (FPÖ).
V Rakousku se dnes tvoří nová vláda pod hlavičkou FPÖ, ačkoliv je strana často vnímána jako krajně pravicová a proruská. Co by se od takové vlády dalo čekat?
To je velmi dobrá otázka, ale je těžké na ni odpovědět. FPÖ jedná o koalici s lidovci z ÖVP. Doposud se zaměřili na ekonomiku s úsporami, aby se vyhnuli tříprocentnímu schodku rozpočtu, který by narazil u Evropské komise. Jejich budoucí politika se už možná ukazuje, protože omezením – většinou zelených – dotací, například podpory elektromobility, ušetřili přes šest miliard eur. To jistou politiku naznačuje. Je ale možné, že se šetření dotkne i obrany. Rakousko je z ústavy neutrální země, ale po ruské invazi v roce 2022 začalo navyšovat svůj vojenský rozpočet. Nyní jdou zvěsti, že se zmrazí.
ČTĚTE TAKÉ: Trump hodlá srovnat do latě Muskovu vlast. Pobouřil ho zákon, který podle něj utlačuje bělochy
Právě ohledně Ruska, potažmo ohledně invaze na Ukrajinu, se názory obou stran diametrálně lišily. Lidovci podporovali Ukrajinu alespoň humanitárním materiálem, neblokovali v EU opatření na pomoc Kyjevu a umožňovali přejezd vojenského vybavení. Jak se to může projevit v jednání o vládě?
Svobodní rakouskou neutralitu interpretují omezeněji, jde jim o absolutní neutralitu a FPÖ navíc historicky měla partnerskou smlouvu se stranou Jednotné Rusko, kterou ovládá tamní prezident Vladimir Putin. Na koaliční jednání o rozpočtových problémech nyní navazují jednání o zahraniční politice a obraně. Lidovci jeví velký zájem o to, aby ministerstvo zahraničí, včetně agendy EU, zůstalo v jejich rukou, a aby nedošlo k zásadním změnám v zahraniční politice. Nějaké oslabení doposud jednoznačné politické podpory Ukrajiny v Rakousku každopádně nastane.
Pro rakouské voliče však zjevně proruské postoje a naopak podpora Ukrajiny asi nebyla těmi hlavními tématy, že?
Ano, nebylo to téma dne. Prvotní roli hrály ekonomika a migrace.
Svobodní z FPÖ už vládní zkušenost mají. Naposledy byli ve vládě lidovce Sebastiana Kurze, ale skončili v ní po kauze Ibiza, kdy byl jejich lídr Heinz-Christian Strache zachycen, jak jedná o státních zakázkách s Rusy. Tehdy byl předseda Svobodných Herbert Kickl ministr vnitra a byl odvolán právě kvůli obavám, že by na vyšetřování kauzy mohl mít vliv. V nadcházejících volbách ztratili Svobodní podporu, ale dnes jsou na vrcholu. Co se jim pod vedením Kickla podařilo, že jsou zpět na koni?
Jednoznačně se vrátili díky pandemii koronaviru. Během ní byli v opozici a profilovali se jako strana boje za svobodu proti pandemickým opatřením. K tomu se přidaly další věci jako inflace či drahota, což je podobné, jako jinde v Evropě a také u nás. Rakušané zažívají poměrně velký nárůst cen potravin, což se tamních občanů velmi dotýká.
Důležitým tématem je také migrace. Ani ne tak z Ukrajiny, protože tamní uprchlíci nejsou vnímáni jako problematičtí. Větší problém je s migrací z Blízkého východu či Afghánistánu, před časem i z Indie. To vše dodnes rezonuje alespoň u části voličů.
Jak vůbec Svobodní chtějí otázku migrace řešit?
Není to otázka pouze u Svobodných, protože v přístupu k ní se s lidovci v popravdě řečeno moc neliší. Společně chtějí na evropské úrovni jednat o vylepšení migračního paktu. Rakousko se už za lidovecké vlády pokoušelo prosadit, aby bylo přijatelné posílat migranty do třetích zemí, kde by byli v bezpečí.
Jak do této debaty může promluvit nebo už promlouvá pád režimu Bašára al-Asada v Sýrii?
Rakušané už pozastavili projednávání azylových řízení se Syřany, kterým nabízejí mimo jiné finanční pomoc při dobrovolném vycestování a začíná se uvažovat o nucených návratech.
Vrátím se ještě k postavě Herberta Kickla. V minulosti byl vlastně žákem jiného předsedy FPÖ Jörga Haidera, který byl znám velmi ostrou kritikou České republiky. Hrozil například, že zamezí našemu vstupu do EU, volal po zavření jaderné elektrárny Temelín atd. Nepanují obavy, že by Kickl mohl jít ve šlépějích svého mentora?
Takové předpovědi se objevují, ale nemám pocit, že by k tomu mělo dojít. FPÖ se posunula a nevyhraňuje se vůči České republice ani Čechům v Rakousku. Situace je dnes podstatně odlišná než před 20 lety. Když jsme vstupovali do EU, v Rakousku byl velký strach, že česká pracovní síla zaplaví jejich trh a bude brát místním práci. Tyto obavy šířily i bulvární noviny, bylo to silné téma. Dnes ale 78 procent Rakušanů podle průzkumů míní, že čeští pracovníci nebo pendleři jejich zemi prospívají. Zcela se to obrátilo, a tudíž se to projevuje i u politiků, kteří už nemají potřebu se vůči Čechům negativně vyhraňovat. I v bulvárních novinách už dnes nečtete, že Češi jsou zloději či zprávy o Temelínu, ale jak jsou Češi oblíbení sousedé. A tisk má v Rakousku dodnes velký vliv.
Když jsme vstupovali do EU, v Rakousku byl velký strach, že česká pracovní síla zaplaví jejich trh a bude brát místním práci.
A Temelín už je dnes pro Rakušany uzavřená záležitost, ačkoliv elektrárna funguje a k jejímu vypnutí se neschyluje?
To si úplně netroufnu říci, protože ten samý průzkum hlásil, že 80 procent Rakušanů podporuje kritický postoj vlády vůči jaderné energetice na českém území. Kontext je však jiný, protože před dvěma dekádami bylo toto téma spjato se silnými emocemi, docházelo na protesty i blokády. Dnes je to běžná diskuze. Sice stále kritizují a hrozí třeba podáním rozkladu do Bruselu k rozšíření elektrárny v Dukovanech, ale berou to jako takové drobné neshody mezi přáteli. Mimochodem téma Temelínu či Dukovan v nedávných rakouských volbách nehrálo vůbec žádnou roli.
Takže už to není odpor vůči Čechům, ale spíš zakořeněný odpor k jádru?
Ano. Pomohlo tomu, že už k tomu obě strany léta vedou dialog a zlepšily se vztahy. Už asi před 20 lety se Rakušané s Čechy dohodli na vzájemném informování, kdy Vídeň dostávala opravdu nadstandardní informace. Když to přeženu, tak v Temelíně přestal fungovat splachovací záchod a Rakušané už to měli oznámeno jako poruchu (smích). Každopádně informovanost pomohla a dodnes se schází expertní skupiny. Coby Češi už nejsme bráni jako nedůvěryhodní lidé zpoza železné opony, u kterých se neví, zda to vůbec jsou schopni postavit a vést. Harmonizovala se i debata o sporných historických tématech, k čemuž výrazně přispěla kniha o dějinách sepsaná společně českými i rakouskými historiky.
Ještě ke Kicklovi, protože lidovci z ÖVP zprvu FPÖ neodmítali, ale panoval odpor právě k jejich předsedovi. To se nyní změnilo. Proč?
Primárním důvodem bylo, že se lidovcům nepodařilo dojednat koalici se sociálními demokraty a dalšími. Dnes už prakticky není jiná alternativa. Nabízely by se snad už jen nové volby a ty by nepřinesly jiný výsledek. Druhá věc je, že u lidovců bylo vždy poměrně silné křídlo, které vidělo spolupráci s FPÖ jako žádoucí. Dříve nebyli dominantní, ale nyní, když neuspěl dosavadní kancléř a lídr lidovců Karl Nehammer s plánem na svoji koalici a poté oznámil odchod z politiky, ÖVP nově vede dočasný předseda Christian Stocker. Ten se dříve také ozýval proti Kicklovi, ale pak je tu politická a společenská realita. Ta mimochodem nabrala velmi zajímavý vývoj.
PODÍVEJTE SE: Trump se na poslední chvíli stáhl z boje. Urazil spojence a vyslal jasný vzkaz Číně, hlásí CNN
Jakto?
V Rakousku je historicky silně vyvinutá politika konsenzu. Všichni se domnívali, že i přes názorové neshody se lidovci dohodnou se sociálními demokraty a liberály ze strany NEOS, aby nevládla FPÖ. Konec jednání, které podle lidovců a NEOS krachly kvůli sociálním demokratům a jejich údajně nepřiměřeným požadavkům v ekonomice, nikdo nečekal.
Zkusím to ještě otočit – mohou naopak Svobodní z FPÖ vytvořit vládu ještě s někým jiným?
Se sociálními demokraty, NEOS a Zelenými, tedy se zbylými stranami v parlamentu, si myslím, že to vůbec nepřichází v úvahu. NEOS je hodnotově liberální, velmi proevropský a kritický vůči Rusku. I u Zelených by to šlo jen velmi těžko. Teoreticky by v úvahu připadali sociální demokraté, kteří mají řadu programových bodů podobných jako Svobodní, třeba boj proti drahotě a sociální témata, ale nakonec i oni vyloučili možnost jednání s FPÖ. Lidovci pro ně tedy jsou jedinou alternativou.
Rakousko je dle ústavy neutrální, není členem NATO, ale podporuje Ukrajinu humanitárním materiálem. O tomto nastavení Rakušanů jsem se loni bavil s tehdejším ministrem zahraničí a dnes dočasným kancléřem Alexandrem Schallenbergem. Ten mi řekl, že i přes ruskou invazi na Ukrajinu Rakušané stále nechtějí napodobit třeba Švédsko s Finskem. Čím si vysvětlujete, že Rakušané mají neutralitu takto zakořeněnou?
Je to dáno hlavně geografií a identitou. Rakousko se cítí být vzdáleno od problémových oblastí, na rozdíl od zmíněného Švédska s Finskem. Jejich pocit ohrožení Ruskem je jednoduše jiný. Rakušané si navíc možná zvykli na benefit, že řada okolních států v NATO je a jsou jimi v podstatě obklopeni. Loni k tomu vyšel velmi zajímavý průzkum.
Co z něj vyšlo?
Byl v něm například dotaz, zda by jiní členové EU měli přispěchat na pomoc, kdyby Rakousko bylo vojensky napadeno. Hned 72 procent Rakušanů řeklo, že ano. Další dotaz byl obrácený, čili zda by Rakušané měli vojensky přispěchat na pomoc jinému státu EU. Odpověď „Ano“ uvedlo jen 14 procent Rakušanů…
Rakušané jsou v podstatě přesvědčeni, že ostatní by je měli bránit, oni by nikomu pomáhat neměli, a bránit jejich vlastní zemi je úloha ostatních.
To je dost podstatný rozdíl…
A nejlepší byl poslední dotaz, zda by sami Rakušané byli ochotni bránit svoji vlastní zemi v případě napadení. Výsledek byl 14 procent. Rakušané jsou tedy v podstatě přesvědčeni, že ostatní by je měli bránit, oni by nikomu pomáhat neměli a bránit jejich vlastní zemi je úloha ostatních. Mimochodem podobný průzkum byl i u nás, akorát byl zaměřen na státy NATO. V něm 74 procent Čechů říká, že by jiné státy NATO měly pomoci nám, a 58 procent Čechů je pro pomoc našim partnerům. V porovnání s Rakušany znatelný rozdíl.
A co zmíněná rakouská identita?
Rakušané se až do druhé světové války cítili spíše německy a panovaly pochyby o rakouské identitě. Po válce se to otočilo a začalo její budování. Neutralita se stala pevnou součástí toho, co znamená být Rakušanem. Finům byla dlouholetá neutralita vnucená kvůli finlandizaci po válce, ale v Rakousku šlo o jakési vymezení vůči Německu, aby tam byla jinakost. Když dnes nějaký rakouský politik mluví o tom, že by země měla opustit neutralitu, vždy ho to stojí politické body. Dnes o tom mluví jen liberální NEOS, který měl ve volbách kolem devíti procent.
Rakousko je pro nás Čechy zároveň tradiční dovolenková destinace – v zimě lyžování a vánoční trhy, v létě horská turistika, po celý rok kulturní akce. Jak si dnes Rakousko u nás vede?
Rakousko je dnes v hospodářských potížích, kdy je v recesi většina odvětví. Výjimkou je ale turismus, který dokonce roste. Ta čísla jsou obrovská a myslím, že ke zlepšení obrazu Čechů přispělo i to, že jsme se u nich stali čtvrtou největší turistickou skupinou. Dnes má Čech obraz slušného platícího zákazníka a ne chudého příbuzného zpoza bývalé železné opony, který bude Rakušanům brát práci. Dnes jsme naopak v Rakousku vážení a žádaní zákazníci.
Jen loni podle rakouských statistik přijelo do země téměř 1,2 milionu Čechů, což je skoro čtyřprocentní nárůst oproti roku 2023. Myslím, že nárůst by byl ještě větší, ale Rakušané museli řešit záplavy, což znamenalo dočasný útlum. Kromě toho do rakouské infrastruktury investují i čeští podnikatelé, kteří provozují třeba hotely či sjezdovky. Právě na hory Češi jezdí nejvíce, ale samozřejmě míří i na vánoční trhy.
PODÍVEJTE SE: Izrael, 90 raket Patriot a pouť za rabínem. Pozadí největší americké dodávky pro Ukrajinu
