Atmosféra v čínské Šanghaji, kde už tři týdny lidé žijí v totálním lockdownu, houstne. Zástupci úřadů měli v noci vtrhnout do bytu 92leté ženy, která byla údajně covid pozitivní a odmítala nastoupit do karantény. Svět mezitím řeší, jak umrtvení klíčové obchodní tepny ovlivní globální zásobování. Nedostatek pocítí i Česko.
Na zprávy o přísných lockdownech v Číně si člověk za tři roky pandemie tak trochu zvykl, ještě žádná úzavěra ale nebude ovlivňovat zbytek světa tolik jako zamykání Šanghaje. 25milionová metropole je od začátku dubna mimo provoz, lidé nesmí vycházet z domu, dochází jim jídlo a hromadí se v nich vztek.
Atmosféra zhoustla ještě více poté, co se na povrch dostala zpráva o případu 92leté babičky, kterou zástupci úřadů velmi nevybíravě doprovodili do karanténního centra. Jak k tomu došlo?
Byla noc. Asi dvě hodiny ráno. Na byt 92leté ženy v Šanghaji, kde zrovna byla se svým 74letým synem, začal někdo zuřivě bouchat. Když nikdo neotevíral, nezvaní hosté následně vypáčili zámek a násilím vnikli do bytu. Zástupci čínských úřadů a policisté seniorku probudili a začali na ni naléhat, aby s nimi okamžitě šla do karanténního centra. Penzistka měla mít dle záznamů 14. dubna pozitivní test na covid, od té doby jí ale vyšel i negativní test.
Žena odmítla opustit dům, vytáhli ji proto z postele a táhli po zemi. Syn se začal bát, že jsou schopni nejhoršího, pomohl proto uklidnit situaci a svou matku před cestou oblékl. O hrubém přístupu úřadů informovala vnučka ženy a někdejší novinářka Č' Jie, která příběh rozšířila po čínských sociálních sítích.
Pobouření veřejnosti bylo tak velké, že úřady musely celou akci ospravedlňovat. Samozřejmě po svém. Policie informovala, že do bytu vnikla, protože měla obavu, že v něm „došlo k nějaké nehodě“. Podle úřadů žena posléze sešla ze schodů a nastoupila do auta zcela dobrovolně. Infomovala o tom americká CNN.
Kolem Šanghaje se hromadí lodě
Zatímco vztek občanů a tvrdé zákroky úřadů ovlivňují jen život v Číně, dopady utlumené ekonomiky v Šanghaji už pocítí celý svět. Tři týdny uzavírek totiž způsobují obrovský výrobní výpadek, který řetězovou reakcí pocítí lidé nejen v Evropě a Česku. Hlavním problémem je ochromený provoz továren, někteří lidé sice nadále pracují, ale to jen za cenu toho, že musejí žít nepřetržitě na pracovišti a nemohou se vrátit domů.
Zvláště kritická je situace kolem šanghajského přístavu, který je od začátku lockdownu mimo provoz. Hromadí se kolem něj proto obrovské množství lodí, které čekají na vykládku a následné naložení dalšího zboží. Některá kontejnerová plavidla mohou podle odhadů nabrat zpoždění klidně i čtvrt roku.
Problémy už mají i Němci
Dopady krize už pociťují i u našich sousedů v Německu. U pobřeží Severního moře se houpají na vlnách desítky nákladních lodí, které chtějí zakotvit v přístavech Bremerhavenu a Hamburku. Jsou však odsouzené k tomu čekat i několik týdnů. Jen osm z čekajících lodí míří do hamburského Burchardkai, jednoho ze čtyř kontejnerových terminálů v největším německém přístavu. Ale nemohou se tam dostat, protože je nemá kdo odbavit.
Severoněmecká televizní stanice NDR získala dopis šéfa kontejnerového terminálu, ve kterém si stěžuje na „mimořádně napjatou provozní situaci“ a žádá zaměstnance, aby pracovali přesčas a vzdali se volna. „Potřebujeme asi 800 směn měsíčně navíc, abychom přerušili koloběh čekajících lodí a zvládli lavinu kontejnerů,“ stojí v dopise.
Nezávislí odborníci varují, že to nejhorší teprve přijde. „Situace se v příštích týdnech výrazně zhorší,“ předpovídá Jan Ninnemann, profesor na Vysoké škole obchodní v Hamburku. Ekonom, který se specializuje na řízení logistiky, poukazuje na dopravní zácpu v Šanghaji, největším přístavu na světě, kde se překládá více než pětkrát více kontejnerů než v Hamburku.
Platit za to budou zákazníci
Situace je již nyní kritická, pokud jde o kontejnerové nákladní lodě čekající před německými přístavy. „Při provozních nákladech ve výši 50 000 dolarů (1,1 milionu korun, pozn. red.) denně můžete doslova vidět, jak dolarové bankovky létají komínem,“ komentuje s nadsázkou profesor ekonomie.
Poraženými z ekonomického pohledu však nejsou ani rejdaři, tedy majitelé lodí, ani provozovatelé terminálů. Oba mají stále vysoké zisky. Rejdaři, protože enormně zvýšili sazby za přepravy, a provozovatelé terminálů, protože vybírají vysoké poplatky za skladování kontejnerů. Vzrůstající náklady se přenášejí na příjemce zboží, tedy na obchodníky a následně na spotřebitele. Kvůli chaosu v přístavech tak roste i inflace.
