Ilustrační foto Zdroj: Pixabay
Měl jsem štěstí. Já i mých 11 brášků a sestřiček jsme se vykulili z bezpečí mámina bříška do tepla, do něčeho měkkého a čistého. Jediné, co jsme vnímali, byla úžasná vůně mámy a jejího mlíčka, teplo jejího těla a tělíček sourozenců. Společně jsme pili a společně usínali, a každý den sílili víc a víc, a vnímali víc a víc. Často na nás sahaly něčí opatrné ruce v takových gumových obalech – celkem rychle jsme přišli na to, jak príma jsou tyhle obaly na žužlání. S rukama přicházely i hlasy – příjemné a tiché, které nám povídaly něco, čemu zatím moc nerozumíme. Ale posloucháme je moc rádi a rychle jsme se naučili za nimi batolit.
Ilustrační foto
Ilustrační foto
Rosteme a už vidíme! Vidíme mámu, která si od nás musí čím dál častěji odpočinout, protože je nás hodně a jsme pořádní cvalíci. A vidíme i tety a strejdy, kteří se u nás střídají a plní nám bříška mlíčkem a kašičkami. A taky nás hladí, mazlí rukama v gumových obalech, které se tak dobře žužlají a mluví na nás. Už víme, že jejich hlas a vůně znamenají samé příjemné věci. Pokaždé se na ně moc těšíme.
Náš teplý, bílý svět s kachličkami na zdech už nám začíná být malý. Brzy budeme moc velcí a zubatí na mámu a moc zvědaví a aktivní na náš malý bílý svět. Budeme potřebovat hlasy a ruce, které se už nebudou měnit a tváře, které budeme vídat už celý náš život. Budeme je potřebovat, aby nám ukázali ten velký zelený svět s tím ještě větším modrým nahoře. Aby nás naučili nebát se velké plechové věci, která nás po sežrání a nějakém tom brumlání a natřásání zase v pořádku vyplivne někde jinde. Abychom se jich mohli držet jako jediné jistoty na ulicích plných cizích spěchajících nohou a v lesích plných různých neznámých pachů a vůní. Aby nás ukonejšili, když nám bude smutno po mámě a sestřičkách. Aby nás chválili, když vydržíme s loužičkou na to měkké zelené tam venku... Potřebujeme své hlasy a ruce, které tu pro nás vždy budou a nikdy nám neublíží, které nám budou tím nejdražším v životě. Své hlasy a ruce, které nakonec budou i to poslední, co ucítíme a uslyšíme, až bude čas se s tímto světem rozloučit.
Jsou to velká přání na tak malé psí děti. Ale tety s rukama v bílých gumových rukavicích říkaly, že i tyhle smělé sny psích dětí se plní. Prý máme být hodní a jít hezky po svačině spát. A nechat si zdát sny o hlasech a rukou, které už na nás tam někde venku určitě čekají...
#nekupujadoptuj
