Švédsko a Finsko v NATO
Bývalý dvojnásobný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je už půl roku v jiném pracovním světě. Domácí politiku vyměnil za diplomacii, od února je českým velvyslancem ve Finsku. Do funkce přitom nastoupil jen pár dní před zahájením ruské invaze na Ukrajinu. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS nyní Vojtěch hovoří právě o válce a finském přístupu k ní, o připravenosti severské země na potenciální konflikt i o současné ambici Finů vstoupit do Severoatlantické aliance (NATO).
Ve Finsku jste zhruba od poloviny února. Jak jste se tam za tu dobu stihl zabydlet?
Myslím, že dobře. Finsko je v zásadě velmi blízká země České republice. Řekl bych, že mentalita Finů a atmosféra zde je velmi přívětivá. V tomto směru není žádný problém a myslím, že Finsko a Česká republika jsou země, které jsou si obecně ve všech ohledech velmi blízké. Musím říct, že pro mě to nebylo nic zásadně složitého.
Adam Vojtěch (35)
Bývalý dvojnásobný ministr zdravotnictví, který resort vedl v obou vládách expremiéra Andreje Babiše. Ministrem byl v letech 2017-2020 a poté od května do prosince 2021. Poprvé odstoupil koncem září 2020 v době rozjíždějící se druhé vlny pandemie koronaviru. Poté, co se na ministerstvu protočili Roman Prymula, Jan Blatný a Petr Arenberger, se Vojtěch překvapivě do čela resortu vrátil. V obou případech zde byl coby nestraník za hnutí ANO, jehož byl i poslancem.
Předtím působil coby právník se zaměřením na zdravotnictví, v minulosti rovněž Babišovi radil. Po jeho nástupu na ministerstvo financí v roce 2014 zde Vojtěch působil jako tajemník. Působil i v několika představenstvech či dozorčích radách státních podniků.
V roce 2005 se účastnil pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar, kde se dostal až do semifinále.
Od 14. února je českým velvyslancem ve Finsku. V roce 2019 se oženil.
Vy jste tam nastoupil právě coby velvyslanec velmi krátce před zahájením ruské invaze na Ukrajinu. Byl zde vůbec nějaký prostor na to, abyste se takříkajíc pořádně rozkoukal?
Je pravdou, že jsem nastoupil 14. února a za 10 dní (24. února – pozn. red.) na to začala invaze Ruska na Ukrajinu, což samozřejmě naprosto změnilo situaci. Pro Finsko se určitě změnilo mnohé a pro mě osobně to byla věc, která byla naprosto zásadní pro jakéhokoliv diplomata zde ve Finsku – sledování té situace, reakce Finska – protože, jak všichni dobře víme, Finsko má nejdelší hranici v rámci zemí Evropské unie s Ruskem, 1 344 km společné hranice. To samozřejmě hraje zásadní roli. Takže v tomto směru jsem takzvaně skočil rovnýma nohama do celé té situace a máte pravdu, že v zásadě jsme museli okamžitě reagovat a reportovat o té situaci, která tady nastala.
Jaká je vlastně role zahraničního velvyslance v zemi sousedící se státem, který jinde vede válku a ještě navíc má s tímto státem docela pohnutou historii?
Role je taková, že samozřejmě sledujeme situaci a komunikujeme s kolegy zde ve Finsku o tom, jak vnímají aktuální situaci a vztah mezi Finskem a Ruskem. Finsko je náš partner v rámci Evropské unie a blízký spojenec, takže pro nás je zásadní, co se zde děje, jak se to vyvíjí. V tomto směru je tedy ta základní role velvyslance České republiky důležitá, abychom Finsku jasně deklarovali, že má naši podporu, samozřejmě v tuto chvíli i ve smyslu jeho rozhodnutí stát se členem Severoatlantické aliance. V tomto směru se situace ve Finsku určitě velmi radikálně změnila, protože po mnoho desítek let nebylo například téma vstupu do NATO vůbec na stole, bylo to velmi okrajové téma. Byla zde menšinová podpora tohoto kroku, a to jak v rámci veřejnosti, tak politické reprezentace. Vztahy s Ruskem samozřejmě byly nastaveny tak, jak jsou nastaveny obecně mezi sousedskými zeměmi, To znamená, že ty země spolu komunikovaly a měly určité pragmatické vztahy, snažili se bavit i vrcholní představitelé. I v tomto směru došlo k zásadním změnám, protože Finsko se jasně postavilo na stranu Ukrajiny, jasně odsoudilo Rusko a všechny tyto kroky vedou i k přehodnocení celkové politiky ve vztahu k Rusku. To jsou všechno věci, které zde pečlivě sledujeme.
Jak vlastně běžní Finové ten konflikt hlavně na jeho začátku vnímali?
Myslím, že se to ukázalo právě ve vztahu názoru na vstup do NATO, kdy vlastně hned na začátku války na Ukrajině byl proveden průzkum veřejného mínění, který poprvé v historii ukázal většinovou podporu vstupu Finska do NATO, což bylo samozřejmě naprosto zásadní a šlo o jasný signál, kam Finové chtějí, aby jejich země patřila. Tedy aby skutečně bylo pevnou strukturou Severoatlantické aliance a západních struktur. V tomto směru dali Finové jasně najevo, že je pro ně ruská invaze na Ukrajině naprosto neakceptovatelná a jasně vyjádřili podporu Ukrajině.
Konaly se zde demonstrace a obrovské pochody na podporu Ukrajiny. Přestože předtím byly vztahy udržovány na nějaké pragmatické úrovni, kdy spolu obě země komunikovaly a samozřejmě spousta Rusů jezdila do Finska, tak se v tomto směru situace zásadně změnila. Mimo jiné se to projevilo i v tom, že také poprvé v historii Finsko poskytlo dodávky zbraní do nějaké země, která je ve válečném konfliktu, protože předtím ve své doktríně toto obecně odmítalo. To byla zásadní změna, takových dodávek už proběhlo několik. I tato změna značí, že pro Finsko je podpora Ukrajiny naprosto zásadní a zásadním způsobem odsuzuje kroky Ruska.
Rusko na tento obrat Finů k NATO reagovalo velmi výhrůžně. Panovaly vůbec v zemi nějaké obavy, že by Finsko mohlo být po Ukrajině další na řadě?
Myslím si, že takové obavy tady nebyly. Samozřejmě, že Finsko má svou historii s Ruskem. Všichni víme o zimní válce, která měla určité paralely s válkou na Ukrajině. Rusko tehdy napadlo Finsko, protože chtělo získat jeho území, a Finsko se poměrně hrdinně ubránilo této invazi, byť za cenu ztráty části území. Ale zachovalo si svoji suverenitu a samostatnost, takže v tomto směru tady toto historické memento určitě stále přetrvává. Spousta Finů má zimní válku stále v paměti skrze své rodiče či prarodiče, řadě Finů zemřeli jejich příbuzní, takže určitě je to vnímáno senzitivně.
Na druhou stranu se Finové na takový konflikt desítky let připravovali. Jsou velmi dobře připraveni, mají jako jedna z mála zemí v Evropě stále povinnou vojenskou službu, disponují velmi dobře vybavenou armádou, skoro každý dům zde má nějaký kryt. To jsou všechno věci, které si Finsko budovalo desítky let, ale řekl bych, že to není otázka nějakého strachu. V tuto chvíli je to spíš o obezřetnosti, a také o tom svědčí snaha vstoupit do NATO, kdy Finsko vnímá bezpečnost jako naprosto zásadní pro svou samostatnost. To, co Finsko vnímá jako riziko, jsou nějaké hybridní hrozby třeba ve formě kybernetických útoků a podobně. Naštěstí zatím k ničemu takovému nedošlo, ale Finové to v tuto chvíli vnímají jako reálnější hrozbu než nějaký konvenční vojenský útok.
Podobně před pár dny hovořil i finský generál Timo Kivinen pro agenturu Reuters. Finové mají navíc ještě statisíce lidí v aktivní záloze, skutečně by to nasazení sil proti Rusku mohlo být tak vysoké?
Máte pravdu, že Finsko je skutečně připraveno postavit do zbraně až 900 tisíc lidí se všemi zálohami a podobně. Skutečně je to v tomto směru nebývalé, pokud se podíváme na velikost populace Finska, která je zhruba 5,6 milionu obyvatel.
Finsko je skutečně připraveno postavit do zbraně až 900 tisíc lidí se všemi zálohami.
Je to téměř pětina země.
Ano. Toto je skutečně jeden ze znaků, jak si Finsko cení svojí suverenity a jak vnímá otázku bezpečnosti své země. Jinak bych řekl, že v tuto chvíli ta debata není o tom, že by se Finsko chtělo zapojovat do nějakých bojů, spíše je to otázka podpory obrany a bezpečnosti právě skrze vstup do NATO. Ostatně vláda před tím rozhodujícím okamžikem před vstupem do aliance vydala zprávu o bezpečnosti země, kde jasně ukazuje, že se bezpečnost země skrze tu kolektivní obranu zvýší na maximální možnou míru. Takže v tuto chvíli je pro Finsko zásadní mít dostatečnou obranu a bezpečnost země a jako jedinou cestu vidí právě vstup do Severoatlantické aliance.
Zkusím otázku vstupu do Severoatlantické aliance obrátit. Co podle vás naopak Finsko do NATO přinese?
Já si myslím, a Finové to tak rovněž vnímají, že vstup Finska bude pozitivní pro všechny. Jak pro Finy, tak pro Českou republiku i pro NATO, protože je to země, která skutečně investuje do své obrany. Má moderní armádu, nedávno byly schváleny například další akvizice v oblasti armádních nákupů, jako je třeba nákup 64 nových stíhaček F-35, takže i finské letectvo bude bezesporu patřit k těm špičkovým v rámci Severoatlantické aliance. Ale jsou i další výdaje, které vláda schválila na protiletadlové systémy a podobně. Jsou to skutečně obrovské částky, takže si myslím, že Finsko jednoznačně plní veškerá kritéria pro vstup do NATO, naopak je často ještě převyšuje. Nesporně se posílí severní křídlo NATO, protože zatím je členským státem ze severských zemích jen Norsko. Pokud vstoupí i Švédsko a Finsko, tak se zde ta přítomnost NATO a vlastně síla celé aliance výrazně zvýší.
A jaký názor mezi Finy panuje třeba na protiruské sankce?
Podle aktuálního průzkumu veřejného mínění by 54 procent Finů zpřísnilo sankce proti Rusku i přes rostoucí životní náklady. Pouze 5 procent by sankce zrušilo. I to hodně vypovídá o finském postoji k současné situaci.
Aktuálně je v souvislosti s finským vstupem do NATO nepochybně vidět finská premiérka Sanna Marinová, o které slýcháme i v Česku celkem pravidelně. Ona je už na první pohled dost netypická, protože nejde o běžnou političku, ať už věkem či životním příběhem. Jaká vlastně je?
Je to mladá politička. Když se stala premiérkou, byla v té době nejmladší premiérkou na světě. Je to představitelka mladé politické vlny ve Finsku i v rámci její strany – sociální demokracie. Myslím si, a řada komentátorů to tak hodnotí, že i to je jeden z důvodů, proč došlo k tak rychlému obratu Finska právě třeba ve smyslu vstupu země do NATO. Právě lidé jako Sanna Marinová – ale nejen ona, je tu řada dalších mladých politiků – už nejsou zatížení finlandizací a dobou studené války, dívají se na věci novým pohledem. Určitě je to představitelka moderní politické garnitury, jak jste o tom správně hovořil. Možná má i určitý punc jisté celebrity, protože se prezentuje nekonvenčně. Jsou známé její fotografie, kdy se obléká poměrně moderně. Je to její styl a myslím si, že Finové to vnímají dobře. Je pravdou, že si premiérka stále drží velmi výraznou popularitu u Finů.
A myslíte si, že ten její punc vydrží? Že má potenciál stát se hvězdou i celoevropské politiky?
To se uvidí. Pravdou je, že za necelý rok budou ve Finsku parlamentní volby (duben 2023 – pozn. red.). Bude záležet, jak uspěje vládní strana. Faktem je, že v tuto chvíli průzkumy veřejného mínění vede hlavní opoziční strana Národní koalice. Možná mimo jiné kvůli tomu, že tato strana jako jediná dlouhodobě asi posledních 13 či 15 let podporovala vstup země do NATO a teď, když k tomu dochází, tak získává procenta, právě díky tomuto postoji. Uvidíme jak volby dopadnou, podle toho se pak rozhodne o osudu premiérky Sanny Marinové.
Zimní válka (30. listopadu 1939 - 13. března 1940)
Zimní válka byl vojenský konflikt mezi Finskem a Sovětským svazem. Sověti pod vedením svého vůdce Josifa Stalina 30. listopadu bez formálního vyhlášení války napadli Finsko s plánem jej obsadit. Původně se měli snažit s Finskem vyměnit části území, což vysvětlovali ochranou Leningradu (dnešního Petrohradu), který se nacházel blízko finských hranic.
Finové se navzdory drtivé převaze Sovětů hrdinně bránili a působili Sovětům mimořádně těžké ztráty. Na neúspěchu SSSR nemohla pouze bojovnost Finů, ale také čistky v řadách důstojníků, které Stalin činil, nebo také nepřipravenost sovětských vojáků na boje v mrazivém Finsku.
Sovětská převaha nakonec převážila, ale na Finsku si mohla vymoci jen zlomky svých původních plánů. Finové přišli o zhruba 10 procent předválečného území.
Česko se teď ujalo předsednictví v rámci Evropské unie. Zaregistrovali to ve Finsku?
Snažíme se i tady na ambasádě, aby to zaregistrovali. Předsednická země má v členském státě vždy určitou privilegovanou pozici a je to věc, která nás teď bude zaměstnávat ty následující měsíce do konce roku například organizováním různých setkání s významnými finskými politiky pro velvyslance zemí Evropské unie. Organizujeme také různé kulturní akce a podobně. Například se chystáme připomenout vítězství Emila Zátopka na olympiádě v Helsinkách v roce 1952, tedy před 70 lety, jakožto akci, kde se také budeme prezentovat jako předsednická země Evropské unie. Takže se snažíme takto dát veřejnosti najevo, že je Česká republika v současnosti předsedající zemí, byť je jasné, že to řeší zejména odborná veřejnost, lidé na ministerstvu zahraničí či velvyslanci zemí Evropské unie, nikoliv široká laická veřejnost.
Získali Finové nějaké povědomí o českých politicích? Například o premiérovi Petru Fialovi, třeba i díky jeho cestě do Kyjeva, nebo případně i o expremiérovi Andreji Babišovi?
Nesporně. Česká republika a dění v ní se objevují čas od času ve finských médiích. Například cesta pana premiéra Fialy do Kyjeva v nich byla také zaznamenána. Zkrátka je to podobné jako v případě jiných zemí. Pokud se něco zásadního děje, co má určitý přesah do mezinárodní politiky, tak si toho všímají finská média a veřejnost.
Když jsme zmínili Petra Fialu nebo Andreje Babiše, neláká vás návrat do české politiky?
Ne, v tuto chvíli je to pro mě uzavřená kapitola, za kterou se pouze ohlížím a nevnímám to tak, že by mi to jakkoliv chybělo. Zkrátka, kapitola je uzavřená a v tuto chvíli se plně věnuji pozici zástupce České republiky ve Finsku. Snažím se tu práci dělat, jak nejlépe dovedu, s maximálním nasazením. A musím říct, že ta práce mi dává velký smysl, protože Česká republika si nesporně zaslouží, aby měla co nejlepší jméno nejenom ve Finsku. To je pro mě v tuto chvíli zásadní. Nemám chuť ani nějakou představu, že bych se vracel zpátky do politiky.
