Jsou prý lehce ovlivnitelní, věří nesmyslům z konspiračních e-mailů, všichni volí Andreje Babiše. CNN Prima NEWS se vypravila do jednoho středočeského domova seniorů, aby si tam ověřila, zda je pravda všechno, co se píše o důchodcích. Jestli mohou být skutečně tím, kdo navzdory průzkumům překlopí výsledky boje o Hrad na stranu šéfa ANO. Názory osmdesátníků a devadesátníků vás možná překvapí.
Spadla mi brada.
Úplně mě zamrazilo.
Evropské volby
Paní Lenka, noblesní 87letá dáma s vlídným úsměvem a hrdou kantorskou minulostí, se při vyprávění o tatínkovi, kterého nacisti umučili v koncentráku, při košatém povídání o kariéře, komunistech, estébácích a disidentech, o Havlovi, s nímž její sestra chodila do tanečních, najednou na chvilku odmlčela. Postrčila šálek s kávou o něco dál od hrany stolu, její pohled na pár vteřin zabloudil kamsi daleko za čtyři zdi společenské místnosti.
Načež se mi podívala zpříma do očí.
„Měli bychom si přiznat, že při volbě prezidenta už nejde o mou generaci,“ řekla věcně, bez špetky patosu a sebelítosti. „Ani o generaci našich dětí, spíš vnuků a pravnuků. Na těch pár let, co nám ještě zbývá, upřímně vlastně nezáleží. Měli bychom si ale uvědomit, že náš hlas může uškodit. Člověk může zblbnout, ale neměl by myslet jen na sebe.“
V hlavě mi po jejích slovech proběhly všechny jednoduché soudy, které se během voleb tak často pronáší o Lenčiných vrstevnících. Že jsou k uzoufání snadno zmanipulovatelní rozesílanými fake news, že naivně skočí na špek populistům a nesplnitelným slibům. Že to jsou právě oni, kdo tvoří tvrdé jádro Andreje Babiše při jeho tažení za snem o prezidentské funkci.
Pravda to tak trochu je a tak trochu není.
K TÉMATU: Sázkařské šílenství. Kolik lidé vsadili na Babiše a Pavla?
Stačí vstoupit do středočeského domova seniorů, který je současnou adresou jak Lenky, tak 85leté bývalé zdravotní sestry Anny a 80leté výtvarnice Jitky. Všechny teď sedí proti mně. A třebaže je mi jasné, že osmdesátnice z vedlejší místnosti či jiného města či kraje by dost možná mluvily úplně jinak, stejně se při povídání s nimi zbavuji předsudků.
Tedy – některých.
Babiš über alles
Protože další mi mé milé společnice samy potvrzují.
„Vybavíte si poslední prezidentské volby?“ ptá se mě paní Jitka, která dělá nóbl dojem svou garderobou i vystupováním. „Zemanovo tehdejší vítězství nebylo čisté. To už se ví. Už tenkrát jsem si říkala: ,Za ním někdo stojí.‘ Jistě, Moskva. Z jeho triumfu jsem byla zdrcená. Skypovala jsem si ale po vyhlášení výsledků s přítelkyní, která se z nového prezidenta radovala. Brzo jsem to s ní skončila. S tebou, děvče, už si nebudu mít co povědět... Jenže pak jsem mluvila se sestrou. A ona, že jsou taky rádi. Naše rodina se kvůli Zemanovi úplně rozpadla.“
Pointa jejího povídání se dá snadno uhádnout.
Dnes je to mezi sourozenci napjaté znovu. Kvůli Babišovi.
„Volali jsme si, ptala jsem se, koho bude volit. Ona, že Babiše přece,“ kroutí Jitka hlavou. „Zase jsem zuřila: ,Toho grázla? Toho šaška, lumpa?‘ Chrlila jsem ze sebe hrozná slova. Nedala si říct. Prý: ,Vždyť nám přidal na důchodu.‘ Mohla jsem se pominout. On určitě… Z těch svých miliard. To mi povězte, co ti lidi blbnou?“
Pro ni je Babiš sprosťák, psychopat, katastrofa, laciná kopie Donalda Trumpa. Nadutec, který má pocit, že si může všechno a všechny koupit. Jenže v domově seniorů s tímhle pohledem občas narazí. Hlavně u stolu v jídelně, kde je mezi dvanácti strávnicemi suverénně nejmladší. Devadesátnice jí mezi polévkou a hlavním jídlem vysvětlují, že volit Babiše je prostě povinnost.
„Přidal nám na důchodu, tak ho budeme volit,“ vypráví Jitka, co slýchává. „Já jim řekla: ,Jestli budete volit Babiše, už s vámi nepromluvím.‘ Jenže je to pořád dokola. Prý: ,On je tak chytrej!‘“
Lenka se jen hořce pousměje. Taky tyhle debaty zná.
„Mě překvapila jedna zdravotní sestra. To byla nepředstavitelná agitace! Taky argumentovala penzemi. Tím, jak je Babiš čestný. Jak má peníze vydělané, jak to myslí dobře. Jak rozumí zdravotnictví, politice, všemu. Prostě Babiš über alles…“
Anna tiše špitne, že když se řekne prezident, mělo by to zahřát u srdíčka. Podle ní by měl být zdravý – ne jako pan Zeman. Nic ze sebe nedělat – jako pan Pavel. Ona prý panu Babišovi nevěří. Jeho strašení válkou jí přijde nefér.
To už se ale k velkému furore nadechuje Jitka.
„No ano, lidi mu na to skáčou. Když s tím svým obytným vozem na podzim jezdil od vesnice k vesnici, chodil všude do hospod, chlastal tam s dědkama. Proto jsou tam z něj celí vedle. Ale něco vám řeknu – ani ty devadesátileté dámy si už tím svým Babišem nejsou tak jisté. Cítím, že je svým chováním v posledních dnech trochu odradil.“
Andrej Babiš (ANO) zamířil do Brna na setkání s voliči. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Skype místo dechovky
Už to tady padlo – Jitka si s kamarádkami skypuje, Anna s rodinou také komunikuje přes tablet, na internetu je každou chvíli i Lenka. Mnozí si dnešní důchodce pořád představují jako milovníky dechovky z osmdesátkových komedií s Menšíkem, jenže to už je pryč. Ve skutečnosti jsou úplně jiní, dostaveníčka na Vlachovce zaměnili nejen za country, ale i za diskuzní fóra pod webovými články. Od nedávných penzistů se liší právě i zájmem o virtuální prostor.
Což je – přiznávají to sami – někdy dvousečné.
„Chodí mi spousta řetězových mailů se zavádějícími informacemi,“ připouští Lenka. „Někdy je to až úsměvné, jako když v jednom stálo, že Babišovo Čapí hnízdo je vlastně to samé jako Schwarzenbergův Orlík. Že jsou oba na stejné úrovni…“
„Cože?“ nahněvá to paní Jitku. „Zatímco pan Schwarzenberg dědil, tenhle šašek leda kradl! Podvodník jeden.“
Lenka přikyvuje.
„Ano, je to strašné. Ale jsou lidi, kteří tomu věří. A není jich mezi seniory málo. Lidská závist je prostě nekonečná,“ vysvětluje. „Jedna dáma mi to posílá imrvére. Normálně jde o velice milou společnici, ochotnou. Ale ohledně politiky? Průšvih… Bohužel. Na nás starce takové věci zkrátka působí. Jako když Babiš používá podpásovky s vyhrožováním válkou. Na mé vrstevníky to funguje. Z jednoduchého důvodu: V našem věku všechno prožíváme intenzivněji. Každou blbost. Natožpak válku, kterou jsme třeba jako já zažili.“
Předpokládané výsledky voleb podle volební účasti Zdroj: CNN Prima NEWS
Paní Jitka popisuje, jak se na internetu naštvala kvůli „nějakému dědkovi, který strašně pomlouval generála. Plácal blbosti, že Pavel je přívržencem Moskvy“. Hned to vypnula. Ale i jí je jasné, že na jiné to může zabrat. Anna je možná trochu nesmělejší, k tomuhle se ovšem ozve. A vlastně je to poselství ostré jak břitva.
„No ano, pokud někdo Babiše zvolí, pak to budou starci,“ tvrdí.
„Jako předtím Zemana,“ souhlasí Lenka.
„Něco vám ale řeknu,“ osmělí se opět paní Anna. „Dneska už by zvolen nebyl. Teď už ne.“
Báseň pro tatíčka TGM
Ještě si s třemi dámami chvíli povídám. Prezidentským ideálem je pro ně Tomáš Garrigue Masaryk. Všechny byly odmala vychovávané k tomu, aby jej ctily.
„Buď zdráv, tatíčku Masaryku. To jsme se učili nazpaměť na obecné škole. On byl reprezentábl člověk. Osobnost,“ popisuje mi třeba paní Lenka.
Jejich vyprávění je svým způsobem cennější než listování dějepisnou učebnicí. Edvard Beneš byl podle nich chytrý pán, který se ocitl v nešťastné situaci. Emil Hácha – no, prostě neštěstí. Antonín Zápotocký – hrůza, ale alespoň lidová. Ludvík Svoboda – prý nejlepší z komunistických prezidentů, přes všechny zřejmé minusy osvoboditel. Václav Havel – někdo, při jehož inauguraci se dojatě brečelo (ano, kolektivně, i s tou sestrou, která dnes volí pana Babiše).
Václav Havel v roce 1990 Zdroj: ČTK
„Vadí mi, že lidi zapomínají na to, co bylo,“ přiznává Anna.
Mimo jiné údajně i proto, že to má dopad též na dnešní volby. Alespoň podle trojice, která naproti mně právě dopila své kávy.
„Všichni víme, jaká minulost se spojuje s dnešními prezidentskými kandidáty. A já řeknu jedno: Byl velký rozdíl mezi tím, pokud někdo patřil ke KSČ, nebo k StB,“ říká Lenka. „Mám spoustu velice chytrých spolužáků, kteří vstoupili do strany, aby mohli udělat kandidaturu a být v Akademii věd. Jinak to nešlo.“
„Jistě, ne všichni komunisté ubližovali druhým,“ přidává se Jitka. „To estébáci špehovali a škodili.“
„Všechny ty Babišovy řeči jsou proto pro mě jenom trapná finta,“ souhlasí Lenka. „Vždyť já si to pamatuju! Když jsme končili vysokou, existovaly umístěnky. Dělala jsem metalurgii, v kroužku nás bylo jedenáct. z toho byli tři straníci. Ti dostali napřed výběr, kam mohli jít. Ostatní byli postrkáni podle toho, kde co zbylo. Ať mi teda nevypráví, že se na zahraniční obchod dostal někdo, kdo nebyl dvakrát kovanej… Proto mu nevěřím ani slovo.“
Namítám, že podle průzkumů dnes už pro mnohé lidi není tolik důležité, co kdo dělal před revolucí. Paní Lenka se shovívavě pousměje. V důchodu už je třicet let, samotné jí je jasné, že spoustu věcí prostě vidí jinak.
A přece mi k tomu ještě něco řekne.
„Víte, těžko se vzhledem ke svým zkušenostem mohu ubránit srovnávání. A něčím si jsem jistá: Mravy upadají. Lidi si pletou demokracii s anarchií. Bohužel. Moje prababička kdysi dávno říkávala: ,Čím menší hovénko, tím větší smrad.‘ A já mám dojem, že na dnešek to sedí se vším všudy.“
